Rozšířit hodnocení?

16. 1. 2015 / Pavel Táborský

Je nepochybně užitečné, že v poslední době projevují zvýšený zájem o úroveň školního vzdělávání také podnikatelé a manažeři. Důvod je zcela prozaický. Projevil se především nedostatek mladých absolventů technických oborů, kteří by naplňovali předpoklady budoucích zaměstnavatelů. Kritický pohled dospělých je zaměřen na převládající nízkou úroveň zručnosti a upadající fyzickou kondici dětí a mládeže.

Naše školství rozhodně přispívalo a přispívá nemalou měrou k rozvoji vzdělanosti. Tuto skutečnost většinou potvrdila i různá mezinárodní srovnávání úrovně znalostí žáků a studentů. Příznivý vývoj pokračuje přes dlouhou řadu různorodých výhrad rodičů a jiných přátel i nepřátel školy, často i navzdory problémům, jejichž výčet by byl nemalý. Jaký je však skutečný podíl vzdělávacích institucí, vedle rodiny a dalších společenských vlivů, na celkové socializaci dětské populace, o tom ucelené objektivní informace v podobě zpráv z dlouhodobých výzkumů nejsou k dispozici. Všeobecně odhadovaný trend vývoje v osvojování etických norem dětí a mládeže nebývá příliš optimistický.

Výchova v podobě modelování charakteru a volních vlastností osobnosti je jakoby vedlejším produktem samotného vzdělávacího procesu, ač je jeho přirozenou součástí. Jako důkaz jistého nedocenění významu výchovných aspektů může posloužit i samotná míra klasifikace znalostí a dovedností na vysvědčení ve srovnání s velmi skromnou klasifikací takzvaného chování. O chápání významu této klasifikace nejlépe svědčí fakt, že obdrženými nižšími stupni se holedbají rádi na veřejnosti i jinak významné osobnosti. Rovněž slovní hodnocení většinou neposuzuje podstatný osobnostní vývoj v této oblasti, tak důležitý pro budoucí životní uplatnění.

V minulosti býval ve školství tento rozsáhlý komplex jevů zvaný chování alespoň rozdělen na posouzení mravů a píle. Společenským vývojem se výrazně změnil obsah některých pojmů. Mezi zákonné mravy se posunuly i ty nezákonné, pilnost se posuzuje jako „honění si trika“, podvodník může být šikulou.. Slovo mravy se stalo pojmem hrubě zastaralým a úroveň píle se zhusta posuzuje až v pracovním procesu v dospělosti. Někdy ke škodě bývalých žáků a studentů.

Velmi často se dozvídáme, že české děti a mládež se nacházejí v evropské špičce v konzumaci alkoholu a kouření, pozadu rozhodně nejsou ani v aktivním přístupu k dalším drogám. Je zaznamenáván soustavný růst projevů asociálního chování. Snahy o prevenci a represi narážejí na pozoruhodnou toleranci dospělé populace vůči jednotlivým prohřeškům. Veřejnost rozhořčeně reaguje teprve na případná tragická vyvrcholení těchto jevů. Zda se projevuje tento stav v průběžném hodnocení a klasifikační praxi škol, o tom lze s úspěchem pochybovat.

Hodnotit, případně klasifikovat míru zájmu o různorodé aktivity, pracovitost, vývoj úrovně spolupráce, upevňování návyků asertivity, projevy vůle a snahy dosáhnout změny, čestnost a pravdomluvnost včetně rozvoje citových projevů by se mohlo stát ve spolupráci pedagogů a školních psychologů důležitou součástí školních zpráv. Rodiče by měli mít právo vědět, jak se na psychický vývoj jejich dítěte dívají odborníci. O takové podložené informace by snad projevili zájem i budoucí zaměstnavatelé. Známka z chování je v současné podobě ve své podstatě ryze formální záležitostí. Její snížená podoba může dále sloužit především všem vypravěčům hrdinných příběhů z dob nezralého mládí.

0
Vytisknout
2338

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2015