Armia Krajowa 2.0, aneb Poláci a Češi jako obvykle

3. 11. 2014 / Karel Dolejší

Vznik nové polské "alternativní" struktury, jakési nové Armii Krajowej, oznámila tamní mutace Newsweeku vycházející pod titulem Wiadomości ZDE. Cílem jedné takové polovojenské organizace blízké straně Právo a spravedlnost není nic jiného, než připravit Polsko na partyzánskou válku pro případ ruské "speciální" invaze ukrajinského typu.

Nová AK začala vznikat v září ve Świdniku u Lublinu ze střeleckého spolku a v jejím čele stojí Martin Waszczuk, člen PiS aspirující na roli partyzánského velitele. Ale nejde o izolovanou švihlou iniciativu jednotlivce z čtyřicetitisícového městečka. Čím déle trvá válka na Ukrajině, tím více se podobné iniciativy v Polsku považují za případné. Sdružení podnikatelů a zaměstnavatelů dokonce zadalo studii, která ukázala, že až sto tisíc polských firem je připraveno vytvořit takovou polovojenskou organizaci. Téměř polovina majitelů tvrdí, že v případě potřeby je ochotna vytvořit vlastní pobočku hnutí ozbrojeného odporu.

Zatímco na ministerstvu obrany má snahy o založení polovojenských jednotek pod palcem komunistický kádr, nyní šéf Akademie národní obrany divizní generál Bogusław Pacek, který se v podstatě přibližuje právě oprášené ruské koncepci dobrovolnických "záložních armád", "spontánně" vznikající Strze­lec­kie Pod­od­dzia­ły Obro­ny Na­ro­do­wej (SPON) nemají s ministerstvem ani formálně nic společného. Existují ale i další iniciativy tohoto typu. A ne, není pravda, že by "proamerická" polská vláda záměrně usilovala o militarizaci společnosti. Naopak, státní úředníci dávají všude najevo, že je návrat koncepce územní obrany ani v nejmenším neinteresuje.

Jak moc vážně je to ze strany tvůrců zamýšleno? Dost na to, aby si z toho člověk nedělal legraci. Vznik SPONu byl oznámen na tiskové konferenci a to ukazuje na jasnou snahu odstrašit potenciálního agresora. Nejde o nějaké vytváření podzemního státu, jako v minulosti. To by muselo probíhat tajně.

Stávající systém aktivních armádních záloh v Polsku skutečně funguje problematicky. Několik let po svém vzniku získal polovinu z plánovaných 20 000 dobrovolníků a ti kdo se přihlásili si stěžují na povýšené chování armádních profesionálů. Ale nyní cosi podobného začíná vznikat "zdola", včetně petice určené prezidentovi, která jej vyzývá, aby nedopustil vojenskou slabost země.

Nápady znějí kuriózně, například založit novou armádu na bázi struktur dobrovolných hasičů. Koncepční dokument skupiny důstojníků kolem generála Packa má 43 stran a je na vyšších místech považován za kontroverzní.

V Polsku je formálně členy různých střeleckých spolků, z nichž chce vyjít Waszczuk, asi 800 000 osob. A mimo jiné na 220 středních školách prochází v rámci výuky vojenským výcvikem 20 000 studentů. Celkový potenciál dobrovolníků se zájmem o polovojenské aktivity je odhadován na 100-200 000. Experti uvádějí, že v Polsku existuje asi jeden člověk zkušený v zacházení se zbraní na sto dalších osob, což znamená, jak upozorňují, devětkrát méně, než v Rusku.

***

Nakonec ovšem nejde tolik o různé rázovité postavy s nemalými ambicemi, které přinášejí často podivné nápady ohledně případného odporu vůči vojenské invazi, ale o to, co takové projevy vlastně indikují. Ukazují na ochotu klást v případě potřeby aktivní odpor, nepodlézat předem silnějšímu, nepřizpůsobovat se tomu, odkud právě vítr vane. Poláci zažili období, kdy byl na ministerstvo obrany dosazen sovětský maršál a vyčistil je od posledních zbytků důstojníků předválečné armády. A vědí také, že v oblastech, které historicky byly dlouhodobě pod ruskou kontrolou, dodnes ještě značná část lidí žije bez koupelny, na rozdíl od těch ostatních.

Polovojenské organizace jsou zpravidla velmi problematické. V dobách míru nabízejí potenciál k "neoficiální" represi disidentů a v dobách války se často chovají mnohem hůře, než pravidelná armáda. Polské tradice polovojenských jednotek z dob "komunismu" jsou toho ostatně názornou ukázkou. Jejich hlavní výkon ve zmíněné periodě reprezentuje potlačování studentských demonstrací pod antisemitskými hesly.

Ale jde vlastně o něco jiného, než o potenciálně problémovou "partyzánskou" iniciativu. Když se v Evropě opět schyluje k výrazným geopolitickým změnám, Poláci ukazují odhodlání uhájit vlastní samostatnost. V České republice místo toho vidíme spor mezi různými sortami rektálních alpinistů, kteří se pouze nedokážou dohodnout na tom, zda je správné zalézt do konečníku amerického, ruského, nebo případně čínského. Ať už si mezi alpinisty vyberete kohokoliv - a někteří opravdu jako v grotesce plynule přecházejí z jednoho tábora do druhého podle toho, od koho si zrovna více slibují - o nějaké hájení národní samostatnosti nejde nikomu. Klíčové je naopak upozornit výhradně na sebe cizí mocnost a představit se jí coby vhodný a ochotný spolupracovník.

Poláci, jako už tolikrát v minulosti, ve velkém počtu burcují národní vůli a je v tom opět mnoho přepjatého a rozporného. Češi, jako už tolikrát v minulosti, ve velkém počtu spekulují nad tím, komu tam zalézt tentokrát a co jim to může přinést.

Překvapovat může snad jedině to, jak je situace vlastně dlouhodobě konstantní a v zásadě nic se nemění ani za celé desítky let.

0
Vytisknout
4979

Diskuse

Obsah vydání | 6. 11. 2014