Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti

27. 12. 2013 / Boris Cvek

Pokusím se o krátkou bilanci roku 2013 z hlediska politicky významných událostí. Můžeme se sebevíce dívat do budoucnosti, očekávat nové, ale staré nás stále znovu dohání. Dvě nejdůležitější události začátku roku byly zcela jednoznačně dány setrvačností minulých událostí: Klausova amnestie-abolice jako další tah ve hře "transformace" této společnosti do mafiánského kapitalismu, který je vyjmutý z rovnosti před zákonem, a zvolení Miloše Zemana do funkce prezidenta republiky jako pokračování vleklého sporu uvnitř české levice. Oba procesy budou zcela jistě pokračovat.

Nečasův podpis na Klausově amnestii-abolici definitivně demaskoval "vládu boje proti korupci". Ostatně Nečasova vláda padla díky policejnímu zásahu, aby pak veřejnost mohla poznat, jak si česká pravice vlastně přestavuje ty schopné a tažné, kteří mají táhnout tento stát dopředu a mít za to vysoké zisky. Policie tehdy začala šetřit podezření na uplácení tří poslanců ODS, což jí ale později zatrhl Nejvyšší soud s tím, že pokud se v rámci výkonu mandátu nechá poslanec uplatit, nemůže to být trestný čin korupce kvůli poslanecké imunitě (tak jako Klaus udělal svou amnestií-abolicí vyšší kategorii občanů, pro které zákon neplatí, tak to udělal i Nejvyšší soud nyní):

"Pokud státní zástupce uvádí, že došlo k nezákonnému jednání, jehož vrcholem bylo vzdání se mandátu, pak je třeba vnímat všechna předchozí jednání jako celek. A vzdání se mandátu je chráněno imunitou," vysvětlil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.

Podle vrchního zástupce Ivo Ištvana Nejvyšší soud setrval na svém názoru. "Indemnitu vykládá v nejširším slova smyslu. Zjednodušeně řečeno: I kdyby poslanec přijal peníze za hlasování, jeho jednání je nepostižitelné, protože to učinil v souvislosti s výkonem mandátu," řekl Ištvan serveru IHNED.cz, který zatím rozhodnutí neobdržel a tak čerpá jen z informací na webu Nejvyššího soudu.

Mezitím Nečasova vláda padla a ostentativně levicový prezident představil občanům svou "vládu odborníků" bez účasti sněmovních politických stran, v níž měla výrazné zastoupení pouze neparlamentní strana SPOZ, údajně také levicová. Spor o levici pokračuje: je levice Jiří Rusnok, nebo Vladimír Špidla? Nebo někdo úplně jiný? Spor Rusnok vs. Špidla je ostatně už starý, cituji:

"13. března 2003 premiér Vladimír Špidla Rusnoka odvolal z vlády s odůvodněním špatné komunikace. Na sjezdu ČSSD 29. března Rusnok kandidoval na předsedu jako představitel pragmatického křídla; Špidla ale předsednictví obhájil 299 hlasy proti 147. Krátce předtím Rusnok otevřeně podpořil v prezidentské volbě (na rozdíl od oficiální linie ČSSD) Václava Klause. Podporoval rovněž velkou koalici ČSSD a ODS. 23. dubna Rusnok složil poslanecký mandát; nahradil jej první náhradník kandidátky Robin Böhnisch."

V každém případě v předčasných volbách SPOZ zcela propadla a ČSSD i komunisté po sedmi letech katastrofální vlády pravice mají ve Sněmovně dohromady pouhých 83 poslanců. A aby to nestačilo, tak bez výrazných programových nebo jiných rozdílů se ČSSD po volbách rozpoltila na dvě frakce, které začaly bojovat o přízeň nového pravicového hegemona, miliardáře Babiše. Střet nebyl o to, zda raději nejít do opozice, zda nevytvořit ve Sněmovně jednotný levicový blok proti Babišovi a tradiční pravici, nýbrž o to, kdo bude premiérem a čí přívrženci dostanou ministerská koryta. Jedna z frakcí zvítězila díky naprosté neschopnosti frakce druhé, a tak se otevřela brána pro vládní vyjednávání ve stylu: "možná, třeba, uvidí se... chceme pro všechny to nejlepší a ráj na zemi, hlavně sem s těmi koryty!" Dá se očekávat, že první vláda s účastí ČSSD, v níž nemá levice většinu, nebude mít dlouhé trvání (např. ve vládě premiéra Špidly měla ČSSD 12 křesel, KDU-ČSL 3 křesla a US-DEU také 3 křesla).

Úspěch Andreje Babiše a jeho hnutí ANO je dán, domnívám se, únavou z chronického selhávání politiky a tou nadějí, že schopný byznysmen se svou suitou dá nepoliticky, manažersky tenhle stát do pořádku. Jeho minulost nakonec nikoho nezajímá, protože on má být přece ten bez minulosti, ten nový, ten kdo nemá žádnou spojitost s ekonomickým a politickým fungováním téhle země za posledních 24 let. Jeho miliardy spadly z Marsu. Nebo vlastně: vydělal si je poctivou prací (nechám na každém, co je pro koho uvěřitelnější).

Místo demokraticky normální výměny u moci, kdy po sedmi letech vlády pravice má přijít levice -- a ještě před jmenováním Rusnokovy vlády a před plným vypuknutím vnitřních sporů v ČSSD byla naděje, že poprvé po listopadu 1989 tu bude konečně levicová vláda socialistů a komunistů -- máme bezprostředně před vládním angažmá miliardáře, který se chlubí tím, že dokázal zabránit vládě levice tak, že bude vládnout se socialisty.

Babišův projekt navazuje na úspěch Věcí veřejných, strany na jedno použití, za kterou jsou peníze a která se může přesunout spolu s penězi kamkoli jinam, třeba jako Věci veřejné do Úsvitu přímé demokracie. Nemůžete vzpomínat na dějiny těchto stran a jejich vnitřní zápas o správnou cestu, nemůžete je trestat ve volbách, nemůžete si povídat se širokou členskou základnou, která v těch stranách je desítky let a zná ji zevnitř -- jsou to strany bez minulosti a bez budoucnosti, strany na uchopení moci bez zpětné vazby a sebereflexe. Tyhle strany se chystají ovládnout pravicový prostor s tím, že levice už nebude zapotřebí. Podívejte se na osud levice v Maďarsku nebo Polsku.

Klausovo pojetí české transformace udělalo z demokracie a právního státu pouhý formální mechanismus, jehož podstatou byla vláda oligarchů a mafiánského kapitalismu. Politika jako převodní páka boje o zdroje narazila na své dno s premiérem Nečasem, který šel do voleb v roce 2010 s heslem "padni, komu padni" a který sestavil "vládu boje proti korupci". Pan Čistý se do toho ale nějak zapletl a skuteční mafiáni se dnes mohou potutelně usmívat nad tím, jak sám skončil v policejní síti (Nejvyšší soud sice neumožnil vyšetřování podezření na spáchání trestného činu u tří exposlanců ODS, ale otevřel cestu ke stíhání expremiéra Nečase) a jak hystericky na to reaguje. Miloš Zeman, který dnes sedí na Hradě, měl před volbami 1998 podobná, ba ještě ostřejší hesla (akce "čisté ruce", po privatizaci podle něj zůstala "spálená země"), jako Nečas, ale zřejmě po svém zvolení pochopil, že s Klausem musí uzavřít pakt, pokud nechce dopadnout špatně. V každém případě se v roce 2013 ukazuje, že tradiční levice i pravice v české politice končí, nikomu o žádné programy a politické ideály nejde a nikdy nešlo, politika jako správa věcí veřejných za veřejné kontroly a debaty s občany nikdy pořádně neexistovala a teď to bez obalu a bez "politických keců" manažeři uchopí pořádně do ruky. S Babišem, obávám se, zvítězilo Klausovo pojetí politiky bez občanské společnosti, politiky jako převodní páky v boji o zdroje.

0
Vytisknout
9027

Diskuse

Obsah vydání | 30. 12. 2013