Doživotní (v)zdělávání

7. 12. 2013 / Sandra Wain

Letos na Mikuláše někde v rádiu přísahal malý chlapec čertovi, že již bude hodný, a že nebude neposedný. Dnes je běžné, že děti, které se chtějí hýbat, jsou považovány za hyperaktivní (nemocné) a musí brát uklidňující léky. Ostatně, co s dětmi, které nechtějí sedět doma, ve škole nebo v autě.

V našem moderním a technicky komplikovaném prostředí hrozí neposedným dětem vážná nebezpečí. A to nemluvíme o spádech deviantů a některých umělců, kteří aby na sebe upozornili, jsou schopni tak nehorázných obscénností, že se nad nimi začervená i kdejaký starý zvrhlík.

Na jedné univerzitě, kde asistuji při výuce, probíhá tzv. Univerzita třetího věku. Scházejí se zde staří lidé, kteří zaplňují posluchárny. Před odchodem na věčný odpočinek se chtějí ještě vzdělat, nebo si na rady psychologů teoretickým studiem udržet svoji duševní svěžest. Mít v hlavně lexikon a křížovkářský slovník se před odchodem na onen svět jistě vyplatí.

Mnozí staří lidé si spolu s navyklým bontónem připadají mladí a pohrdají svojí zchátralou tělesnou schránkou. Jsou ostatně obvykle celý život zvyklí, že nic jiného nedělali. Ještě, že máme to moderní zdravotnictví, které je schopné udělat nějaké ty opravy, doplnit přístroje, zamořit organizmus chemií a vyměnit nějaké náhradní díly.

Většina těch zmíněných studujících seniorů je víceméně obézní a neforemná. Jejich postavy jsou ztuhlé a křivé. Oblečeni od Vietnamců, všichni různě kulhají a tahají za sebou své nezáviděníhodné a šedivé stáří. Tělesné deformity a zdravotní problémy, kterými obvykle trpí, však nepřišly s nástupem stářím, ale pocházejí z navyklého posedavého životního stylu, na kterém jim nikdy nic nepřišlo divného.

Nyní na stáří je zřejmě lepší nechat jejich tělo již v klidu. Je asi rozumnější raději pokračovat v celoživotní mumifikaci a odpoutávání jejich vědomí od jeho zpustošeného biologického nosiče. Rádoby svobodná společnost selektivního blahobytu, konzumního štěstí, senzační radosti, úžasných zážitků a skvělých dojmů, diskrétně odsouvá nepěkné důsledky svého bezuzdného řádění ze zřetele manipulované veřejnosti.

Dříve poučovali staří lidé mladší z pokladnice své životní moudrosti. Dnes je to však naopak. Mladá generace přece rychle pochopila život teoretickým školením a zocelena nabytými informacemi zasvěceně provází stáří do hrobu. Ostatně staří lidé, obvykle sešrotovaní promyšleným systémem, již vůbec žádnou životní moudrost nevykazují. Kde ji vlastně získat v umělém světě, tak odcizeném od člověka i přírody? Maximálně vědí, kde jsou nějaké slevy.

Mladí lidé, když musí otráveně stát v MHD, ovšem žijí v představách, že jim se to stát nemůže, aby je postihl ošklivý úděl stáří, který jim zabírá při přepravě sedačku. Změnil se přece režim, který se na té staré generaci tak nevábně podepsal. Nový se o ně jistě postará lépe. Znaky závažných tělesných deformit, zdravotních potíží, obezity a příznaků stáří z předčasné pohlavní zralosti na sobě však nepozorují.

Dnes se musíte vzdělávat neustále a pořád, až do konce života. Vychází z toho, že čím dříve to bude, tím lépe. Všechen materiál se musí (v)zdělat. Ale toho neposedného chlapce z rádia, kterého rodiče a čerti převlečení za anděly a Mikuláše doživotně ukřižují na židli, toho je mi ovšem velmi a velmi líto. Má smůlu, že se narodil do vězení, kde jako starý kriminálník bude sedět, sedět a sedět...až zčerná.

0
Vytisknout
4751

Diskuse

Obsah vydání | 6. 12. 2013