Národ v šoku

8. 12. 2013 / Jan Čulík

Přestože má Štěpán Kotrba pravdu, že novináři při soukromých jednáních s politiky dodržují Chatham House rules (hlavně prostě proto, že kdyby se dopustili indiskrece, zdroj informací od politiků by navždy ztratili) myslím, že reportéři České televize dobře znají své Pappenheimské a zveřejněním nahrávky soukromého neformálního rozhovoru mezi premiérem Rusnokem a jeho dvěma ministry vyvolali obrovský zájem a značné rozhořčení v české veřejnosti - přitom je to rozhovor svou podstatou víceméně nevinný.

Proč takový obrovský zájem a tak obrovské rozhořčení? Částečně, myslím, jsou ta nenávist a ty nadávky, vrhané na Jiřího Rusnoka na různých internetových fórech, už dlouhodobě trvajícím pokusem mnohých příslušníků české veřejnosti aspoň fiktivně ovládnout mocné. Já se do vládních kruhů nedostanu, nikdy nebudu mít žádnou moc, a tak si - abych jim tu moc neutralizoval - aspoň symbolicky na státní představitele plivnu a dám najevo, že si o nich myslím, že jsou póvl - tím je tak trochu snížím na vlastní úroveň.

Druhý faktor, který tu myslím hraje roli, je úporná představa značné části veřejnosti (je pozoruhodné, že po všech těch skandálech v politické sféře se této představy pořád ještě lidé přidržují), že vládní politik je jakýmsi vzorem intelektuálské dokonalosti a dvorné noblesy. Noblesní není bohužel ani onen tolik milovaný kníže Schwarzenberg, který svůj primitivismus dokazuje denodenně nejen svými aférami s milenkami. Ve vládě a v politice jsou zcela obyčejní lidé. A to nejen v České republice, ale všude, jak konec konců dokazuje historie klasických trapasů mezinárodních politiků, jak je zaznamenali novináři.

A co kritika, že Jiří Rusnok nechce využít Mandelova pohřbu k navazování kontaktů se světovými politiky? Česká republika nemá žádnou zahraniční politiku a dočasná Rusnokova vláda ani neměla mandát nějakou výraznou vlastní zahraniční politiku vytvářet. Jiří Rusnok zůstane ve funkci už jen několik málo týdnů. Má za takové situace smysl, aby se trmácel do Jihoafrické republiky, když má zjevně před blížícím se odchodem z premiérské funkce plný stůl práce?

Někteří komentátoři poukazují na to, že nejzávažnější na Rusnokově výrocích bylo, že do JAR nechce jet, protože musí na jakýsi oběd a večeři, a dovozují z toho, že to jistě musí být korupční oběd a večeře s mafiánskými podnikateli. Je to snad možné, jenže bylo by dobré mít v té věci důkazy. Osobně si myslím, že představa, jak mafiánští miliardáři nutně potřebují obědvat či večeřet s premiérem, který za dva tři týdny odchází z funkce, aby si zajistili jeho vliv, je poněkud přehnaná, ale mohu se jistě mýlit.

0
Vytisknout
9457

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2013