Peníze, nebo život?

27. 9. 2013 / Josef Švéda

Ekonom a stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek se ve své řeči zaměřil na vize, které by realizoval, kdyby se socialisté dostali do vlády. Tuto debatu vítá, protože se ekonomická situace v ČR radikálně změnila. Podle Mládka bude nutná levo-levá debata, která by zabránila rozkolu na levici, aby nedošlo ke stejné situaci jako v roce 2010. Sociální demokracie byla tehdy marginalizována, ačkoliv volby vyhrála. Proto je podle stínového ministra financí třeba jistá participace KSČM a předpokládá i zapojení jiných směrů, než je levostředový. Mládek řekl, že je nepochybně třeba diskutovat i s radikálnějšími směry na levici. Ani alternativy ani komunisté však neprošli tím, čím ČSSD po roce 1998.

Vláda může mít představy a vize, ale musí vycházet s mezinárodními institucemi, investory a to samozřejmě determinuje její chování. Zjišťuje, že nemá prostor k realizaci programu. Mládek si je vědom toho, že globalizace je velká výzva, bohatnutí bohatých a chudnutí chudých je problém nejen sociální, ale i ekonomický, neboť kromě politicko-sociálních následků to má i dopad na reálnou ekonomiku. Úzká vrstva bohatých znovu investuje, velká většina ale nemá z čeho utrácet, středněpříjmovým a chudým se půjčuje a pro bohaté se vytvářejí investiční schémata. Mládek nemá ucelenou představu, jak by se měly řešit problémy globální ekonomiky, ví však, jak by měla ČR fungovat v rámci globalizovaného světa.

Sociální demokraté pochopili, že to je o cestě, nikoliv cíli -- není rozumné zpochybňovat systém jako takový, ale najít v něm cestu a systém kultivovat tím, že se budeme podílet na akcích omezujících kapitál. Jako příklad uvedl boj proti daňovým rájům. Zde můžeme podporovat snahu EU. Dalším z nástrojů jak kapitál omezit jsou podle Mládka daně z finančních transakcí. Optimální by bylo tuto daň zavést globálně nebo alespoň v rámci EU, neboť toto opatření nemůže fungovat bez domluvy mnoha států. Dále Mládek kritizoval bývalou vládu a zejména Miroslava Kalouska za přílišné soustřeďování se na snižování deficitu a zanedbávání dalších aspektů úspěšné hospodářské politiky jako je maximální zaměstnanost, co nejnižší inflace atd.

Co by měla dělat další vláda? Podle Mládka by se neměla zaměřit pouze na jeden cíl. Větší důraz chce sociální demokracie položit na zaměstnanost a růst, ale udržovat deficit pod třemi procenty. Odmítá nápad půjčovat si a investovat, neboť finanční skupiny fungují neúprosně. Dohlížitelské finanční instituce můžou psát zprávy o plýtvání, což může vést ke zvýšení úrokových sazeb a případně i k nucené správě.

Mládek navrhuje vrátit vážnost domácí poptávce. Podle něj byla hloupost Kalouska a Nečase, že ji podcenili a měli pocit, že vše vyřeší export. K tomu se též přidalo i strašení lidí, kteří reagují na očekávání. Potom ale neroste domácí poptávka. S tím je potřeba něco udělat. Podle Mládka se nemůžeme pouze vrátit k předchozím valorizačním schématům, je důležité občany přesvědčit, že mají konzumovat. Další věcí, kterou je třeba udělat pro hospodářský růst, je získávání zahraničních investic s vysokou přidanou hodnotou ze všech stran včetně asijských zemí. Hlavní práci je nutné udělat v rámci EU, měli bychom přistoupit k eurozóně.

Podle Mládka není cílem sociální demokracie do eurozóny vstoupit rychle, ale měli bychom se snažit, aby eurozóna rostla, a přistoupit k ní někdy v roce 2019 či 2020.

Mládek odmítl tvrzení Aleše Michla o daních. Musíme se odpoutat od představy, že když budou nízké, že bude automaticky růst ekonomika. Důležité je, za co se daně utratí. Mládek na závěr plédoval za zavedení investičních pobídek, které pomůžou tomu, aby do České republiky přišly zahraniční firmy a investovaly zde. Podotkl, že v dnešní ČR jsou nutné, neboť zajišťují, že sem firmy přijdou. Ve skandinávských zemích to není potřeba, protože mají fungující stát s kvalitním právním systémem. V České republice tohle chybí, proto je nezbytné používat tyto nástroje.

Ekonomka a volební lídr za Stranu práv občanů -- Zemanovci (SPOZ) na Vysočině Ilona Švihlíková na počátku svého projevu konstatovala, že se nenacházíme v krizi světové ekonomiky, ale v krizi Západu. Mění se názory na to, co dělat, používají se různé netradiční prostředky jako například kvantitativní uvolňování. Česká republika je součástí tohoto procesu, i když nepatříme do "Západu".

Švihlíková poznamenala, že jsme se integrovali do světové ekonomiky, ale velmi nešťastně - na pozici kolonie. Dochází k masivnímu odlivu zisků (od roku 2006 převyšují reinvestice), velkým problémem také je, že finanční kapitál je v zahraničních rukou. Dále jsme pod cenovým tlakem mateřských firem, což má také dopady na mzdy a tedy i životní úroveň.

Jaké jsou podle Švihlíkové úkoly příští pravděpodobně levicové vlády? Za prvé, je potřeba zajistit zdroje. Máme silně degresivní daňový mix, zatímco DPH postihuje nejslabší skupiny obyvatelstva, zároveň ale nemáme majetkové daně. K opatřením jako boj proti daňovým rájům na globální úrovni je Ilona Švihlíková poněkud skeptická.

Poukázala na to, že politikům jako je David Cameron platí kampaně subjekty, které nemají zájem na omezení daňových rájů. Jedním z nástrojů může ale podle Švihlíkové být občanská aktivita. Zmínila možnost bojkotu firem, které neplatí daně, a jako příklad jmenovala britskou organizaci UK Uncut (www.ukuncut.org.uk). Boj proti daňovým rájům tedy vidí jako úkol pro občanskou společnost.

Švihlíková také dle svých slov souhlasí s dlouhodobou myšlenkou odborů provést audit. Pravicová vláda jenom tupě škrtala, a proto je třeba škrtat jenom tam, kde to je potřeba. Švihlíková dále zdůraznila, že není příznivcem dluhů, neboť dluhy, ať už osobní či státní, vedou k podřízenosti a poslušnosti. Dlužník může být potom předmětem zájmu různých finančních institucí. Zdůraznila, že je potřeba posílit příjmovou stránku rozpočtu.

Kandidátka za SPOZ na Vysočině Švihlíková také v krátkosti představila své národohospodářské vize. Poukázala na to, že už spoustu let tu jsou pouze technokratická opatření ve stylu "vařila myšička kašičku". Nejedná se o promyšlenou a koncepční hospodářskou politiku. Problémy bychom měli řešit na vstupu nikoliv výstupu -- tedy "jak koláč upeču, a ne jak ho rozdělím".

Zde musí být zásadní aktér stát - země sama od sebe to neudělá. Švihlíková přišla s vizí tzv. Národního investičního plánu, který by měl odrážet český veřejný zájem. Měl by určit, jaké jsou v hospodářské politice priority a také, co těmito prioritami naopak není. Myslí si, že by hospodářská politika měla být založena na celospolečenském konsenzu.

Národní investiční plán by měl tento konsenzus reflektovat. V rámci tohoto úsilí bychom se také měli zaměřit na to, jak fungují státní firmy. Měli bychom se také zamyslet nad strukturou ekonomiky.

Podle Švihlíkové by měly být prioritou primární zdroje, zde vidí velký potenciál pro rozvoj české ekonomiky. Velkým problémem je, že většina důležitých tuzemských firem je pod zahraniční kontrolou -- tedy v područí. Potřebovali bychom národní šampióny s kontrolou státu a také stabilizační tržní struktury jako družstva. Švihlíková upozornila na fakt, že v zemích Evropské unie jsou to právě družstva, která drží zaměstnanost obyvatel.

Na závěr Švihlíková zdůraznila důležitost lokálního a demokratického rozhodování, které by mělo být nástrojem prosazení těchto vizí.

Švihlíková též reagovala na dotaz z publika týkající se jejího působení jako lídr kandidátky SPOZ na Vysočině. Tazatele zajímaly důvody, které Švihlíkovou vedly k rozhodnutí kandidovat za tuto stranu, a zároveň zapochyboval o demokratičnosti a levicovosti SPOZ.

Švihlíková publiku sdělila, že vysvětlení některých důvodů nechá až na dobu po volbách. Za Vysočinu kandiduje proto, že členové SPOZ spolupracují s iniciativou Spojenectví práce a solidarity (SpaS), konkrétně zmínila Františka Čubu. Na pochybnosti tazatele o dostatečné demokratičnosti strany SPOZ reagovala Švihlíková poukazem na fakt, že ani v ostatních politických stranách rozhodovací mechanismy nejsou dobré.

Odmítla myšlenku, že existuje nějaká "běloskvoucí levice". Iloně Švihlíkové jde primárně o to, aby levice ve volbách zvítězila. Proto se rozhodla v nastávajících volbách kandidovat za SPOZ. V živé diskuzi se dále rozvíjely podněty z úvodních proslovů. Debatovalo se o prekarizaci práce, definici veřejného zájmu, levném dovozu z Číny či o kuřatech z Polska. Debata byla nahrávána na kameru a její záznam bude k dispozici na stránkách iniciativy ProAlt.