Neberu léky, protože na ně nemám

5. 9. 2013

Připojuji se k vašemu vidění problémů s tzv. regulačními poplatky ve zdravotnictví, pane Čulíku, píše Helena Filipová. V době, kdy tyto poplatky neexistovaly, tak jak fungovalo zdravotnictví? Já vím, že není nikde peněz nazbyt, ale tady se v průběhu "demokracie v ČR" vědomě devastovalo nejen zdravotnictví, ale hlavně průmysl, zemědělství, sociální sféra (kde jsou miliony na důchodovém zabezpečení, které se doslova rozkradly).

A dnes ministr Holcát pláče nad tím, že pokud by se tyto poplatky snížily nebo nedej Bože zrušily, tak snad zdravotnictví zkolabuje.

Víte, já jsem důchodkyně, celý život jsem při třech dětech pracovala a dnes se při desetitisícovém důchodu bojím onemocnět. A to pominu tu skutečnost, že dnes, abych poplatila vše, co musím, aby mně neodstřihli plyn, elektřinu apod., tak nejsem schopná si zajít k lékaři, aby mně předepsal nutné léky, v hodnotě cca 600 Kč. Tak je jednoduše neberu, protože na ně nemám. Ale nějak se to musí vyvojákovat. V životě jsem přestála takové problémy, z kterých jsem se musela sama vysekat, že mě toto jen tak psychicky nepoloží. Spíše tak zdravotně. Zdravím vás.

Pozn. JČ: Bude někdo někdy v ČR zjišťovat, kolik občanů nechodí k lékaři a nekupuje si léky, protože na ně nemá, a jaký to má dopad na jejich zdraví a úmrtnost? Kdy se tím budou zabývat "mainstreamová" média?

Když mi letos v dubnu zemřela v Praze maminka, dostavil jsem se k jejímu ošetřujícímu lékaři. Ten mi sdělil: "Vaše matka zemřela. A tady máte účet za její pobyt v nemocnici. Ten bezodkladně uhraďte." Byl to jeden z nejobscénnějších zážitků z České republiky z poslední doby.