Alternativy existují, aneb nenápadný půvab regionalismu

23. 7. 2013

Plaid Cymru chce ve Walesu zavést regionální banky po vzoru německých zemských bank, chce ekonomiku založit na drobných a středních podnicích a rovněž klade důraz na sociální podniky, družstva a iniciativu obcí.

Leanne Woodová, předsedkyně strany tvrdí: "Plaid Cymru si klade za cíl vytvoření slušného socialistického světa. Lidé ve Walesu tendují k levici, což se projevuje na volebních výsledcích během celého století. (...) Chci skutečnou nezávislost, ne pouhou samoúčelnou konstituční změnu." Decentralistický socialismus Plaid Cymru je založen na ideji salcburského ekonoma Leopolda Kohra "small is beautiful" -- což je přímý protipól obamovského "too big to fail", kterým se omlouvají státní podpory velkým finančním institucím.

Sociálně progresivní je také cornwallská/ kernowská strana Mebyon Kernow, o níž se mluví i v souvislosti s tzv. rurálním socialismem. Podle této strany je nutná efektivní veřejná intervence v zájmu eliminace chudoby a pomoci znevýhodněným. Je pro vzdělání, zdravotní péči a sociální služby pro všechny a zdarma a staví se proti škrtům londýnské vlády v sociální sféře.

Politický regionalismus už se začal šířit i v Anglii, kde např. Wessexská regionalistická strana chce zavedením přímé demokracie a decentralizací Anglie na tradiční regiony ukončit diktát Londýna. Colin Bex, jeden z jejích politiků, tvrdí: "Lepší svět je možný. Z toho důvodu je nutná radikální změna, která bude zahrnovat dekonstrukci existujícího establishmentu, protože reforma nic nezmění."

Na to vše labouristé zaprodaní oligarchům hledí s přezíravostí a arogancí a odmítají regionalistické strany jako nacionalistické a nelegitimní separatisty, aniž by si všimli, že to byl Londýn, kdo se odtrhl od zbytku země.

A jak je to v České republice? Obdobou zmíněných stran z Británie jsou Moravané, kteří jsou s nimi v Evropské svobodné alianci (EFA). Odmítají škrty v sociální sféře (tak jako SNP), chtějí sociální stát podle skandinávského vzoru, podporují domácí drobné a střední podnikatele snížením DPH a spotřební daně z pohonných hmot a zřízením veřejných center podpory živnostníkům, jež by zdarma poskytovaly právní, účetní a ekonomické poradenství. Zároveň chtějí zdanit a regulovat spekulanty prostřednictvím Tobinovy, burzovní a bankovní daně, jsou pro regulaci ratingových agentur a pro eliminaci daňový rájů. Jsou (tak jako Ulrich Beck) pro to, aby celní tarify na zboží dovážené do EU byly stanoveny podle dodržování ekologických a sociálních standardů v zemi původu, což by eliminovalo laciný východoasijský dovoz. Jsou proti investičním pobídkám pro velké zahraniční firmy. Na podporu domácích podnikatelů je také zaměřen zákaz budování supermarketů a podpora tzv. regionálního smluvní hospodaření (po vzoru Švýcarska), tedy prodeje zemědělských produktů výrobci bez prostředníků.

Jsou pro zvýhodnění pro bezúročné bankovnictví a pro zavedení zemských bank (podle německého vzoru). Tyto banky by poskytovaly zvýhodněné úvěry pro jednotlivce a podnikatele, kteří by se chtěli usadit v regionech ohrožených vylidněním (což je takřka celá Morava a Slezsko). Stejný cíl -- tedy zachování tradiční sídelní struktury -- sledují i další nástroje, např. přesunování ústředních státních a zemských (po zavedení zemského zřízení) orgánů do ohrožených oblastí (jak je tomu ve Finsku), přídavky k platu v těchto regionech a zachování základní infrastruktury (pošty, školy, školky, lékárny, zdravotní střediska) i v nejmenších obcích. Moravané jsou proti inflaci vysokoškolského vzdělání a chtějí u jednotlivých vysokoškolských oborů zavést numerus clausus (tak jako ve Finsku), protože není možné, aby 60 % populace studovalo vysokou školu.

A to je jen strategie ekonomická, nebudu zde rozebírat instituty přímé demokracie (po vzoru Švýcarska) či kroky na úrovni veřejné správy (po vzoru Německa) nebo antiimperialismus, který je vlastní jak pro keltské strany, tak pro Moravany. Navíc má zemská identita, jež úzce souvisí se zemským zřízením, to kouzlo, že spojuje v jedné zemské obci obyvatele různých etnik a v případě České republiky tedy i německy hovořící obyvatelstvo, s čímž má standardní česká (tschechisch) identita problém. Regionalisté tedy jako by inovovali klasické Marxovo a Engelsovo heslo, později socialisty v praxi odmítnuté, do "Obyvatelé všech etnik v jedné zemi spojte se!". Jistě uznáte, že ve Skotsku se podařilo zařazení imigrantů do společnosti mnohem lépe než v Anglii.

Ve svém článku upozorňujete na to, že "nejcharakterističtější vlastností středoevropských států je, že toužebně pohlížejí po Západu, po Londýnu, Paříži a Washingtonu, a sledují, co se tam děje. Zcela přitom ignorují, co se děje v zemích, sousedících s jejich vlastní zemí." Je to tak, čeští politikové od roku 1918 programově popírali středoevropský charakter tohoto prostoru a inspiraci brali v Paříži (první republika), Moskvě (komunistický režim) nebo Londýně (po roce 1989) Je příznačné, že pro všechny tři vzory je typický centralismus a extrémní regionální nerovnosti, zatímco střední Evropa byla takřka vždy decentralizovaná a decentralistická, což pražským jakobínům nevyhovuje. Strana Moravané naopak vychází ze středoevropských modelů (Německo, Rakousko, Švýcarsko) a je pro co nejintenzivnější spolupráci středoevropských zemí.

A jak na Moravany reaguje naše obdoba labouristů, tedy sociální demokracie? Tak jako labouristé na regionalisty v Británii. Tzv. bohumínské usnesení ČSSD se týkalo též Moravské národní strany, jedné z předchůdkyň Moravanů, která zde byla označena za extrémistickou politickou stranu. Nedávno při jedné internetové diskusi bývalý náměstek ministra školství za sociální demokracii označil zemské zřízení, které tu bylo více než 700 let, za experiment s tím, že pravomoci centrální vlády nejsou v České republice nijak vysoké a že Praha doplácí na zbytek republiky. Sociální demokraté jsou spolutvůrci a hlavními vítězi krajského zřízení, jež bylo zkonstruováno i proto, aby se zničilo moravské a slezské povědomí.

Tvrdíte, že debata v médiích je zkreslena a nikdo nevznáší základní otázky. Ale Britské listy tu snad jsou od toho, aby nabídly pohled mimo rámec stanovený mainstreamovými médii. Pokud tento rámec překonáme, pak uvidíme, že regionalisté jsou výjimeční právě tím, že tyto základní otázky vznášejí.

Například, jaký je raison d'état daného státu (Karel Hvížďala by odpověděl, že u ČR je to obsluha oligarchů). Kvůli tomu jsou "státotvornou" levicí označováni za extremisty, protože regionalisté převzali právě ta témata, která klasická levice při svém srůstání s oligarchií opustila, a tak jí připomínají zradu formativních ideálů.

Právě regionalisté přinesli do politického prostoru myšlenky intelektuálů, kteří stojí za přečtení a kteří jsou standardní levicí opomíjeni, jako jsou Ernst Friedrich Schumacher a Leopold Kohr, kteří chtějí národní hospodářství založit na menších podnicích, nebo Nikos Poulantzas a John Kannankulam, kteří systémově analyzují vyprázdněnost zastupitelské demokracie, či přístupy hnutí Via Campesina. Alternativy tu jsou, chce to jen se dívat a překonat klišé typická jak pro britskou, tak pro českou levici.