Čeští občané nejsou levicoví

16. 7. 2013 / Jan Čulík

Moje odpověď na email pana Novotného může být pouze spekulací, nemyslím ale, že většina českého obyvatelstva je levicového zaměření, totiž nějakým takovým západním, relativně otevřeným způsobem. Znovu a znovu se mi potvrzuje, že určující zkušeností a určujícím způsobem života byl pro většinu české populace život za Husákovy normalizace a k němu obyvatelstvo nyní nostalgicky vzhlíží, po traumatické zkušenosti posledního čtvrtstoletí s "kapitalismem" (českého typu), který je do značné míry zklamal a který se zdiskreditoval.

Nezapomínejme, že občané na Západě nikdy neměli iluze o demokracii či kapitalismu, vědí velmi dobře, že je to jen "nejlepší možný špatný systém", že je založen na chtivosti po penězích a nejnižších lidských pudech, které ovšem musejí být vyvažovány a ovládány rovnovážnými zásahy komunity, tedy státu: vědí, že systém nefunguje, jakmile není kontrolován demokratickou mocí občanů, projevujících se státem, a je dán napospas divoké chtivosti "podnikatelů".

V Československu po pádu komunismu si nikdo neuvědomoval, že demokracie je proces, za nějž se musí neustále aktivně bojovat, neboť jinak to s celou zemí dopadne špatně. V Česku si mnozí po roce 1989 mysleli, že s příchodem "kapitalismu" vstoupili do pohádky a vznikne ráj. Očekávání od kapitalismu a demokracie byla naprosto přehnaná. "Všichni zbohatneme." Jen se podívejte na rané postkomunistické filmy, tam to všechno je.

Někdejší disidenti vyhráli a usnuli na vavřínech. Vzpomínám, jak se toho začátkem devadesátých let děsil můj předchůdce bohemista v Glasgow a někdejší muž Literárních novin v šedesátých letech Igor Hájek. Češi si v roce 1989 a těsně poté západní kapitalismus neuvěřitelně idealizovali a těšili se z toho, že "jsou nyní na straně světla" jsou "součástí té správné strany boje". Dodneška mají pracovníci IDnes či IHned (neřeknu jim novináři) hřejivý pocit, že jsou součástí "západní civilizace".

Je to samozřejmě pocit mylný z mnoha hledisek.

Zaprvé, Západ je nepovažuje za součást své civilizace, ale za jakési pochybné Východňáry, na něž není spolehnutí a o nichž nic neví a vůbec se o ně nezajímá; zadruhé, údajně dokonalý systém, "svět světla", jehož se Československo po roce 1989 stalo součásti, vůbec dokonalý není, a protože se všechno mění, začal se především v posledních pěti letech velmi radikálně rozkládat.

Mladá fronta a IHned a podobná propagandistická média tedy v ČR dnes hájí projekt, který se na Západě rozpadá.

Lidé v ČR dnes cítí, jak nedůvěryhodní jsou pražští novináři (před několika dny publikoval někdejší zástupce šéfredaktora IDnes a jeden z privatizátorů tohoto deníku do vlastní kapsy Viliam Buchert zoufalý článek, v němž se podivoval, jak je možné, že ač pražská média kritizují Miloše Zemana, až se jim z klávesnice kouří, na lidi to nemá vliv a jeho popularita trvá. Podívejte se, jak drsně Bucherta pod článkem odmítli čtenáři jako mediální prostitutku.)

Češi dnes pražským médiím prostě nevěří. Vědí, že lžou a manipulují, a podvědomě cítí, že s modelem "dokonalého Západu", který jim předstírají, je něco špatného -- jenže nemají k dispozici informace, co se vlastně děje.

Marx měl pravdu v tom smyslu, že ve společnosti jsou prioritní pro obyvatelstvo hmotná hlediska. Máte-li dost peněz, máte-li co jíst a kde bydlet, jste často ochotni vzdát se i některých svobod. To je mimochodem čínsko-ruský model, který zdá se funguje velmi dobře a nyní ho proto bohužel začínají napodobovat i západní státy.

Pro většinu českého obyvatelstva, které se nyní bojí bídy -- Kalouskův režim jim totiž za posledních několik let své brutální a nekompetentní vlády dokázal, že nic není zaručeno, že vláda základní životní jistoty nebude garantovat a zruší naprosto všechno -- byl zjevně husákovský režim atraktivnější, protože lidem zaručoval zaměstnanost a základní životní jistoty. Přitom Husákův režim byl protofašistický.

To ovšem neznamená, že je populace dnešní České republiky levicová. Je definována hodnotami husákovského režimu, možná za čtvrt století v některých ohledech modifikovanými, v jiných zase posílenými (když vidím, jak se dnes všechno rozpadá, moje nostalgie vůči předchozímu režimu sílí. Dokonce včera i úřednice na jedné pražské matrice se mi sama svěřila, že "komunisti", v předpočítačové éře, zaznamenávali údaje pečlivěji a přesněji, než se to děje "v dnešním bordelu"). Takováto nostalgie je pro dnešní režim nebezpečná.

Husákovi se podařilo vytvořit homogenní, poslušnou společnost, kde se všichni chovali stejně a měli doma stejné zařízení, stejné hrnky, stejné kohoutky u vany v koupelně. Tato homogennost v dnešní společnosti, především mimo Prahu, trvá dodnes. Globální nejistota, která hrozí zahltit Českou republiku, tuto homogennost jen posiluje: Lidé se semknou v sobě a vytlačí jakoukoliv "jinakost". Naprosto nejsou schopni postavit se do bot jiných lidí a vcítit se do toho, jak se jiní lidé cítí.

Čeští občané nejsou levicoví. Hlubinně převzali hodnoty protofašistického husákovského režimu a řídí se nostalgicky jimi. Nebudou samozřejmě hlasovat pro Kalouska ani Nečase, protože tito lidé se zkompromitovali tak děsivým způsobem, že pro ODS či TOP09 hlasovat už nejde. Jenže že by byli levicoví? Vůbec nevědí, co to znamená, což konec konců neví ani KSČM a neví to ani velká část sociální demokracie.

Shodou okolností mi přijde, že nejblíže je názorům občanů právě prezident Zeman -- odtud jeho trvalá popularita.

A ještě jedna věc. Robert William Seton-Watson, velký britský přítel a mezinárodní popularizátor předválečného Československa, přesně takový člověk, jaké Česko v dnešní zhoršující se mezinárodní situaci na Západě potřebuje, ale jaké už nemá a čeští politikové nejsou schopni pochopit, že by v té věci měli něco dělat, napsal ve svých dějinách A History of the Czechs and Slovaks ironicky, že snad nejcharakterističtější vlastností středoevropských států je, že toužebně pohlížejí po Západu, po Londýnu, Paříži a Washingtonu, a sledují, co se tam děje. Zcela přitom ignorují, co se děje v zemích, sousedících s jejich vlastní zemí, protože si všechny středoevropské země myslí, že patří k Západu a že "nemají nic společného s těmi žebráky a primitivy", se zeměmi, které s nimi sousedí. Přitom, povšiml si Seton-Watson, středoevropské země mají navzájem společné obrovské množství charakteristik a stálo by zato, kdyby sledovaly, co se v ostatních středoevropských zemích děje a případně se daly dohromady.

Velmi alarmující skutečností je, že fašistická pátá kolona nyní vzniká nejen v Česku, ale i v Maďarsku a v Polsku. Podobnosti jsou zarážející. Nemělo by se to i v Praze trochu sledovat a analyzovat?

0
Vytisknout
6386

Diskuse

Obsah vydání | 16. 7. 2013