Schwarzenbergova kampaň nebyla amatérská

27. 1. 2013 / Čestmír Rovný

Schwarzenbergova kampaň nebyla amatérská, jak se domnívá Luděk Staněk, píše Čestmír Rovný. Mediální nadvláda, kterou kampaň disponovala, byla téměř totální, Miloš Zeman se nemohl se svým volebním týmem prosadit prakticky v žádném komerčním ani státním médiu.

Britské listy sehrály roli jednoho z mála nezávislých informačních zdrojů, které se snažily o nezávislost a objektivitu informací. Prostředky a technologie mediální manipulace, které byly ve prospěch Karla Schwarzenberga použity, by zasluhovaly hlubší odbornou analýzu, ale podobnost s tzv. barevnými revolucemi, které přivodily, nebo se pokusily přivodit mocenskou změnu v mnoha zemích bývalého východního bloku je očividná.

Ovládnutí sdělovacích prostředků, vystoupení tzv. osobností, které měly strhnout váhající na svou stranu i nevybíravý nátlak, připomínající stalinské způsoby přesvědčování nebo Orwellův román 1984, to vše do technologií barevných revolucí bezesporu zapadá a patří. Jediné, co ještě nebylo použito, jsou stupňující se demonstrace Schwarzenbergových příznivců, kteří by jeho porážku ve volbách nepřijali.

Co je také jasné, je obrovské množství finančních prostředků, které kampaň stála, a které přišly Zemanovým vítězstvím vniveč. Kampaň, přes svoji monstróznost, však měla dvě, možná tři hlavní slabiny. Tou první byla statičnost kampaně, naplánované na dlouho dobu dopředu. Jakmile se objevil nový, nečekaný prvek, Schwarzenbergův volební štáb nedokázal včas reagovat.

O nové a nečekané prvky se často postaral sám Schwarzenberg, když naprosto nesmyslně a hloupě vytáhl kartu Benešových dekretů a Zemanovi tak nahrál na smeč.

Byl to sám Schwarzenberg, který byl druhou slabinou kampaně, kdykoli se vymkl kontrole a zůstal ponechán sám sobě.

Zvítězit ve volbách s tak lidsky a osobnostně špatným materiálem, jakým je kníže, byl nadlidský úkol a není divu, že se nepovedl.

Třetí slabinou kampaně byla, podle mého názoru, její šablonovitost a neznalost prostředí, v níž se volební bitva odehrávala.

Mediální nadvláda je hezká věc, ale hloubka psychologických traumat, způsobených nedořešenými pozůstatky druhé světové války, kterými je zasažena česká společnost, ta byla pro zadavatele kampaně evidentně zcela neznámá.

Otevírat nikdy nezahojenou ránu - otázku odsunu sudetských Němců, k níž se ovšem váže množství křivd, které v průběhu společných dějin způsobila českému národu druhá strana a zřejmá snaha relativizovat rozdíl mezi okupanty a okupovanými, a to vše v průběhu druhého kola prezidentských voleb - co jiného to bylo, než prosté šílenství?

Česká společnost by musela být naprosto atomizována a zbavena vědomí sebe sama i pudu sebezáchovy, aby nereagovala tak, jak reagovala. Na druhou stranu, volební statistiky prozrazují, u kterých sociálních skupin - především u těch, které samy sebe považují za elitu společnosti - tomu tak je.

0
Vytisknout
10266

Diskuse

Obsah vydání | 29. 1. 2013