Counterpunch: "Václav Havel v osmdesátých letech vždy účinně zlikvidoval veškeré své soupeře"

21. 12. 2011

To píše na serveru Counterpunch australský autor Binoy Kampmark. Cituje recenzi knihy Johna Keana , kterou publikoval 28. října 1999 v revui London Review of Books slovinský filozof Slavoj Žižek. V článku v Counterpunchi, který nejprve chválí Havlovu analýzu totalitního režimu, obsaženou v jeho hrách ze šedesátých let, se pak uvádí:

Navzdory všem hagiografickým oslavám, které se nyní nutně budou hromadit, je účelné nezapomínat na intenzivní složitosti Havlova života, osobní i politické. V osmdesátých letech, kdy soutěžil o titul nejpopulárnějšího disidenta, což už samo o sobě se zdá být paradoxní, Havel intenzivně ochromoval v pozadí své soupeře se zlomyslnou bezohledností. Jak čtenářům připomněl Slavoj Žižek v London Review of Books dne 28. října 1999, "kdykoliv se na scéně objevil potenciální soupeř, začaly kolovat pochybné zvěsti o tom, že má vazby na tajnou policii". Ano, Havel byl velmi schopný manipulátor. Podařilo se mu sametovou revoluci efektivně a strategicky zvládnout.

Avšak rozpory u Václava Havla jdou dál. Vidíme v Havlovi dva obrazy, jednak obraz triumfujícího disidenta, který ostře kritizoval cynismus rozkládajícího se byrokratického socialismu, a pak jedince, který, jak o tom píše Žižek, "blekotal o antropickém principu a o tom, že karteziánské paradigma už neplatí", člověka, který přijal "pseudomytologické úvahy, jejichž cílem bylo ospravedlnit vojenské intervence NATO".

A skutečně, Havel začal fetišizovat lidskoprávní program jako konečný lék na všechno. Naznačoval, že tento program má téméř deistický původ a nemá nic společného s politickými manipulacemi. Aby bylo možno porazit vzdorného šéfa srbského státu Slobodana Miloševiče kvůli tomu, že prováděl agresivní akce v Kosovu, bylo podle Havla nutné "bojovat proti zlu a použít v boji proti zlu síly, pokud je to opravdu nutné". (Ottawa Citizen, 17. dubna 1999).

Ve svém projevu "Kosovo a konec národního státu", předneseném v Ottawě před kanadským Senátem i Dolní sněmovnou dne 29. dubna 1999, Havel vyjádřil svou v podstatě náboženskou víru v hodnotu člověka jako něco božského, "zatímco stát vytvořili jenom lidi". Takže mohl na scénu vstoupit věk humanitárních intervenčních válek, které, ironicky, vedou právě ty národní státy, vytvořené pouhými lidmi, které Havel shledával odpornými a utlačitelskými.

K dobrému porozumění Václavu Havlovi si přečtěte knihu od Johna Keana Václav Havel: Politická tragedie v šesti dějstvích (1999). V jádru tohoto filozofa-politika spočívá etika, která sama napodobuje tentýž předmět, který demaskovává, zesměšňuje a podvrací. Neměli bychom pochybovat o Havlově odvaze i o jeho roli v historii, ale nesmíme zapomínat na to, že jeho postoje byly chybující.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10421

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2011