Černý flór nebo nácvik na prezidentskou kampaň?

24. 12. 2011 / Jaroslav Kuba

Kdesi jsem zaslechl bonmot, vystihující atmosféru této kampaně: "Zdá se mi, že stará Lapáčková z přízemí málo truchlí, prosím, kde to mám ohlásit?"

Když jsem před týdnem spatřil na Hradě černý prapor ani mne nenapadlo, že nás zdejší média díky tomu vrátí do totální kampaně jak z počátku 90-tých let. Při zrušení možnosti reagovat alespoň na internetové články vynikla její monolitnost v rádiu a TV. Nejenom při takřka nepřetržitém omílání reklamně obludných tvrzení. Jejichž "věrohodnost" bylo možné řadou notorických důkazů pohotově vyvrátit. Ale i zcela nepokrytým donucováním snad každého, kdo se dostal v těchto dnech před mikrofon či kameru, k servilní adoraci.Černý flór nebo nácvik na prezidentskou kampaň?

Kdesi jsem zaslechl bonmot, vystihující atmosféru této kampaně: "Zdá se mi, že stará Lapáčková z přízemí málo truchlí, prosím, kde to mám ohlásit?"

Nechci polemizovat s obsahem kampaně, jež neměla za cíl přesvědčovat. Ale svým adresátům rovnou vštípit, že nebožtík byl snad ještě všestrannější a dokonalejší bytostí, než patentovaný génius Jára Cimrman. Neboť i o tento efekt její tvůrci nepochybně usilovali.

Až na výjimky jsou média v Česku ovládána vlastnickým diktátem jejich zahraničních majitelů a tudíž slouží k naplnění jejich zájmů a cílů.

Před nedávným jednáním o nové smlouvě v eurozóně mediokraté gradováním obdobně totální kampaně se usilovali líčením apokalypsy, následující po jejím neuzavření, dovést její potencionální strany k akceptaci.

Pravda, nejenom mediokraté, ale i politici ovládají tento trik. Např. Kalousek se díky mediální kampani o "dluhovém strašáku" stal opět ministrem. Aby dále zdatně tvořil virtuální mýtus o Krysaři, jež vyvede svoje voliče z hororové krize. Do které mnohé z nich vhání svými počiny.

"Funerální kampaní" její tvůrci paradoxně oslovili především tyto nespokojené lidi. Kteří prohlédli tzv. "pravicové hodnoty" jako kleptokracii mafiánských zbohatlíků a jim ve státních funkcích sloužících korupčníků. A soc.dem. opozici jako jejich záložní tým. Kteří poznali - v médii před volbami narychlo vykvašenými zelenými či véčkařskými "alternativami" - jen bezpáteřní spojence vládnoucích stran.

Tito lidé netrpělivě vyhlížejí příchod spasitele, který je vyvede z krize. Hrozící i faktické, kterými jsou udržováni v bázlivé poslušnosti. Ale i v nevědomosti a zapomínání.

Zejména jim se tvůrci funerální kampaně snaží vnutit představu, že odešel symbol opaku všeho, co v této společnosti vytváří současný marasmus a krizi. Navíc se je snaží získat představou, že díky němu jsou alespoň na okamžik pupkem světa. Dav a svíčky na Václaváku připomínají počátek 90-tých let, kdy "Revolucionáři od sochy sv.Václava" si nejenom rozdávali členské legitimace s tímto označením. Ale i psychologický teror marečkovských hladovek vůči všem, kteří se stali pro nově mocné a jejich kamarády nepohodlnými.

Fotografie davu školní mládeže s bojovně vystrčenými pažemi a sveřepým výrazem na nádvoří před prezidentskou kanceláří a Schwarzenbergerův útok na Václava Klause dokazuje, kdo má být v této kampani opakem odcházejícího symbolu pravdy a lásky.

Parlament dal v těchto dnech "zelenou" přímé volbě prezidenta. Jedním z prvních adeptů na tento symbol republikánství je nejjasnější pan kníže, klasicky - "serenissimus" Schwarzenberg. I když do této volební kampaně zbývá ještě rok, právě skončená se jeví jako mediální manévry ve prospěch všech, kteří v jeho přítomností na Hradě spatřují konečné řešení otázky českého "potížismu" vůči firmě MERKOZY.

0
Vytisknout
5891

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2011