Začarovaný kruh

26. 9. 2011

Na vojnu chodili snad všichni, ale možná, že nebyl nikdo, kdo by je přinutil. Stát je tam živil a v romských rodinách bylo o jeden krk méně, zároveň to mohlo vypadat, že povinná vojenská služba sníží i populační explozi. Většina z nich byla posílána na hranice a do pěšáckých útvarů, které vojáci charakterizovali jako "kanónenfutr", nebo potrava pro kapitalistické kanóny. Při péešem (politickém školení mužstva) se dovídali třeba jak významně nám pomáhal Sovětský svaz v roce 1947, když byla velká sucha dovozem vody v sudech, píše čtenář Milan Turek.

Ale také jak důležitá je služba na hranici, kde po nepřátelském útoku bude trvat patnáct až dvacet minut, než celá posádka kasáren zahyne a pak přijdou ruští rytíři, kteří kapitalisty zaženou. Češi a Slováci, tehdy v týchž kasárnách si službu usnadňovali jak mohli třeba i tím, že poddůstojníci těžce šikanovali nováčky. Přitom nečinili rozdílu mezi národnostmi, ať byl národnosti jaké chtěl a navíc se kafe posilovalo bromem.

Cikáni do Čech měli přijít ve 14. a 15. století, jejich původ je situován do Indie, jindy do Egypta. Žili kočovným životem a platila u nich důsledná kastovní hierarchie. Středověcí monarchové se k nim nechovali nijak přátelsky a vydávali proti jejich pobytu drastická opatření, která našla obdobu i v Německé říši až do roku 1945. Živili se pořádáním hudebních vystoupení, hádáním z ruky, krádežemi, žebráním. Nikdy se však nemluvilo, že by někoho zavraždili pro peníze. Lidé je často obdarovávali, jen aby se jich zbavili. Objížděli vesnice, kdy se konaly poutě a tam prodávali cetky nebo předváděli cikánské tance a zpívali. Při příchodu do vesnic lidé důsledně zamykali vrátka i domy a vypouštěli psy. Byli obdivováni umělci, a tak jsou písně, romány, povídky, obrazy s cikánskou tématikou od nejslavnějších malířů, spisovatelů.

Nacisté cikánské obyvatelstvo odepsali, stavěli pro ně pracovní tábory, z nichž se některé změnily v koncentráky. V Československé republice bylo nejhustší osídlení cikánskou populací na Slovensku. Po odsunu Němců se v pohraničí vysídlily celé vesnice a sem právě přicházely zástupy slovenských cikánů, jednak zde dostávaly zdarma bydlení a stát pro udržení pohraničí potřeboval pracovní sílu. Život cikánů byl v tomto poválečném období až do sametové revoluce posuzován zcela jinak než život většiny populace. Jejich krádeže, pracovní absence případně incest nebyly měřeny zákony celé populace. Tak za krádež ani za sexuální deviaci nebyli trestáni tak jako většina obyvatelstva. Stejně pracovní povinnosti nebo vojenská služba byly pro ně jinak vyměřovány a souzeny.

V průběhu výkonu branné povinnosti se cikáni v jednotkách integrovali spíš než v kterémkoliv civilním oboru snad i proto, že byli posíláni ponejvíce do oddílu s většími požadavky na fyzickou práci jako ženisti, ale především k pěchotním jednotkám, jejichž vojákům se říkalo "bigoši" (od slova bigotní). Vzhledem k dvouroční službě, nasazení do nejrůznějších druhů fyzických činností, výchova mentálně-hygienických činností drilem měly intenzivní vliv na cikánskou populaci. Mnozí z nich zde získávali kvalifikaci a ve funkcích poddůstojníků se uplatnili jako vedoucí skupin. Integrace občanů byla snadnější i tím, že odloučení bylo i lokálně natolik vzdálené, že rodina ztrácela svou pevnost. Myšlenka rozpadu rodiny marxistického filosofa Bedřicha Engelse dostávala tak skutečnou podobu. Odloučenost spolu s omezováním volného pohybu a snad i onen brom měly za důsledek zpomalování růstu cikánské populace.

Zrušení branné povinnosti posílilo význam cikánské rodiny a umožnilo tak vznik uzavřených komunit, kde chování jejích členů je naprosto nekontrolovatelné. Stát navíc podpořil posílení uzavřenosti komunit nezvykle vysokými sociálními dávkami, které do revoluce neexistovaly. Zatímco většina populace žije v podmínkách extenzívních pracovních výkonů, rovněž dříve podstatně volnějších ba někdy se jen chodilo do práce, cikánské komunity využívají dosažených sociálních výsledků poslední doby. Výhody, které mělo cikánské obyvatelstvo za komunistů, neztratilo a navíc stát jim věnuje podstatně větší podporu.

Snahy poskytnout cikánskému obyvatelstvu vzdělání a podle Jána Ámose Komenského dát jim možnost uplatnění ve společnosti v širším spektru se státním orgánům nikdy nedařilo. Pedagogové neznalí principů cikánského života, neznalí jejich tradic považují děti z etnické skupiny za nevzdělavatelné a často jsou posílány do zvláštních škol. Je otázkou, zda vůbec všechny děti do školy chodí.

Nevzdělaní cikáni při zájmu o zaměstnání jsou posuzováni jako negramotní, a tudíž nemohou být zařazováni do jiných pracovních pozic než tam, kde se jedná o fyzický výkon. Tato diskriminace vedla řadu rodin ke snaze najít jinou zemi, kde by našli uplatnění v kvalifikovanějších funkcích, což se jim nepodařilo. Česká média psala o exodu, přestože z celkové populace asi tří set tisíc lidí se odstěhovalo jen pár rodin. I to však způsobilo značný zájem politiků, kteří kritickým vyjádřením k problému vystěhovalectví našli cestu k většímu zviditelnění.

V České republice se k cikánské národnosti přihlásilo asi dvě stě tisích občanů. Jejich nomádský život jim umožňuje měnit množství členů rodin do abnormálního počtu. Je reálné, že celkem jich může na území České republiky žít až tři sta tisíc. Zvláště jejich nárůst ve městech způsobuje koncentraci do čtvrtí a tím i vytváření ghet. Státní moc ponechává jejich život naprosto plynout bez soustavného vlivu na jejich integraci do populace většiny, stejně tak i nestátní organizace ponechávají cikánskou populaci jejímu vývoji a o jejich osudy nejeví žádný zájem. Je s podivem, že kupříkladu ani církve i přes značný úbytek věřících nemají o cikánské obyvatelstvo naprosto žádný zájem.

V našem státě žijí i jiné etnické skupiny, mají svou organizaci a stát jim pomáhá k integraci velmi intenzívně. Cikánské organizace, koncipované v posledních létech však nejsou pod vlivem tlaku státu ani občanů, aby jejich integrace proběhla cestou ke vzdělanosti, větších možností v pracovním procesu, uplatnění ke snížení kriminality a vytvoření integrovaného soužití v kulturní společnosti.

Etnická skupina cikánů není však hlavním problémem naší společnosti. Daleko větším problémem je úroveň všeobecné morálky, Dodus jsme nedosáhli profesionality ve vedení státních orgánů ani vyřešení postavení našeho státu ve světové  architektuře etnik, národů a států. Problematika integrace cikánské menšiny je skoro bezvýznamná vedle jiných daleko závažnějších nedořešených problémů života naší společnosti.

0
Vytisknout
4232

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2011