Umět se nad věcmi zamyslet jinak

25. 9. 2011 / Boris Cvek

Včera mi někdo poslal leták, který koluje prý na severu mezi "bílými". V tom letáku je nějak, nejspíše zcela nesprávně, vyčísleno, kolik peněz bere romská rodina s dětmi, a je tam jen tak beze všeho řečeno, že z těch dětí stejně nevyroste nic dobrého a že je to plýtvání penězi "bílých" daňových poplatníků.

Taková ta "logika" české spodiny, která si myslí, kolik toho udělala pro společnost, a přitom je nevzdělaná, tupá a frustrovaná.

Hlavní růst společenského blahobytu v Evropě nastal v době, kdy se rozšiřovalo vzdělání širokého lidu a kdy i chudé děti ze dna společnosti musely začít chodit do školy. To začalo za dob císařovny Marie Terezie. Brzy poté, kdo neuměl číst a počítat, byl prostě vyloučený ze společnosti, přestal jí rozumět.

Od té doby se však svět natolik změnil a zkomplikoval, že i maturitní vzdělání téměř přestává být dostatečné k jeho základnímu pochopení. Romové a romské děti jsou však postaveni dokonce mimo systém standardní základní školy tereziánského typu. Je otázkou selhání celé společnosti, když některé děti odřezává od vzdělání a když nedonutí rodiče své děti vzdělávat.

Pro dítě je velmi složité, má-li se rozvíjet a vzdělat samo. Zažil jsem to tak trochu sám na vlastní kůži. Pocházím z vrstev středních, vzdělaných tradičním národoveckým, školsky omezeným způsobem, kde se cenilo především manuální nadání (jako u selských dětí za doby Marie Terezie).

Byl jsem vždy dítě neohrabané, v pohybu nebo řemeslných dovednostech poslední, pohrdané, tlusté, šilhavé a pajdající, dítě se sklonem ke čtení, snění a smělým myšlenkám, o které se nikdo z mého rodinného okolí zcela přirozeně nezajímal. Kdybych se nějakým zázrakem nezačal sám vzdělávat a kdyby mi to nebylo trpěno, rodina by neudělala vůbec nic aktivního (mimo přechod na tzv. "matematickou třídu" v mých 10 letech) k tomu, aby mé vzdělání posunula dál.

Mezi nevzdělanými lidmi (byť s VŠ tituly) prostě neexistuje ponětí o tom, jak zásadní význam má vzdělání a rozvíjení duševních schopností člověka. Pozoruji to stále dokola i na příkladu mladších nadaných lidí, jejichž mimořádného talentu si často všimnu jenom já, zatímco jejich rodině je to jedno (pokud to není nějaký sportovní talent, který většinou otec v té rodině dokáže svou velmi omezenou intelektuální kapacitou pochopit).

Když to trochu přeženu: být "normální", zapadnout, přizpůsobit se je pro ně jaksi instinktivně, intuitivně mnohem důležitější, než vyvinout lék proti rakovině. Nedovedou si představit, co je to kreativita, rozvíjení a vymýšlení nových věcí. Nastartují auto, ale nikdy nepochopí, že kdyby na světě byli jenom lidé jako oni, nebudou vymyšleny ani pazourkové nástroje, natož spalovací motor.

Jak můžeme chtít potom po Romech, kteří desítky let žijí v prostředí bez i toho nejzákladnějšího vzdělání, aby jejich děti dosáhly vyššího vzdělání a společensky se lépe uplatnily, když to nefunguje ani v "bílých dobrých rodinách"?

Nevzdělané, tupé myšlení dnešní společenské lůzy "dobrých" nebo "přizpůsobivých" blbců by chtělo Romy zatlačit do ještě větší bídy a hrůzy.

Je to jako amputovat někomu obě ruce za to, že nemohl s amputovanýma nohama vyhrát maraton. Tato "logika" je pro mnoho lidí stejně neotřesitelná, jako bylo pro naše předky neotřesitelné, že Země je placatá: vždyť to každý "vidí" kolem sebe! Umět se nad věcmi zamyslet jinak, to vyžaduje právě vzdělání.

0
Vytisknout
4698

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2011