Mezinárodní měnový fond je třeba zrušit, nikoliv do jeho čela jmenovat ženu

13. 7. 2011 / Daniel Veselý

Abych se přiznal, skandál obestírající bývalého šéfa Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahna mi nepřijde hoden tolika povyku, přestože se o pozadí této kauzy zajímají i progresivní sdělovací prostředky. Jsem toho názoru, že jmenování francouzské ministryně financí Christiane Lagarde do čela MMF není něčím převratným jen kvůli tomu, že jde o další ženu na tak mocensky důležitém postu.

Myslím, že je potřeba se spíše zamyslet, zrekapitulovat a vyhodnotit činnost této vysoce kontroverzní organizace, a to ve spolupráci se Světovou bankou a Světovou obchodní organizací a především poukázat na dopady jejich aktivit v zemích globálního Jihu.

Mezinárodní měnový fond osobně považuji za mimořádně zločineckou organizaci, která s pomocí Světové banky (SB) a Světové obchodní organizace (WTO) v uplynulých letech a dekádách svými "programy strukturálního přizpůsobení" a "dluhu" způsobila obrovské utrpení desítkám milionů bezejmenných lidí hlavně v zemích subsaharské Afriky, Latinské Ameriky a Asie -- a taktéž rozsáhlé drancování a devastaci celých ekosystémů. Těžko si lze představit, že jmenování ženy do čela MMF bude představovat jakoukoliv smysluplnou změnu v politice této instituce, neboť jde obtížně transformovat netransformovatelné, navíc takový moloch s tak děsivou reputací. Nikoho by ani ve snu nenapadlo transformovat třeba RVHP či Varšavskou smlouvu.

Optimistické hlasy v souvislosti s jmenováním nové šéfky MMF zchladil ekonomický expert Mark Weisbrot, který míní, že tato změna Řecku, Irsku, Španělsku a Portugalsku a dalším "ekonomicky problémovým" státům "světlo na konci tunelu nepřinese" - s tím, že Christiane Lagarde bude podle Weisbrota zjevně pokračovat v "procyklické politice Mezinárodního měnového fondu, která ekonomiky těchto států postaví na nohy jen obtížně a nebo vůbec."

Mezinárodní měnový fond ve spolupráci se Světovou bankou měly původně pomáhat zemím, jejichž ekonomiku zdecimovala 2. světová válka. Nicméně samotná členská struktura MMF výrazně upřednostňuje zájmy rozvinutých a mocných zemí, zejména Spojených států. Není vůbec náhoda, že takzvaným Washingtonským konsensem se myslí ony drakonické neoliberální reformy prováděné v letech 1980 až 2008 prostřednictvím zadlužování chudých zemí a vytvoření závislosti těchto států na finanční "pomoci" MMF; v kostce jde o ničím neomezenou loupež, která obohacuje hrstku a zároveň posílá miliony lidí do pekla.

Ekonom Robin Broad, který v 80.letech několik roků pracoval pro ministerstvo financí Spojených států, již v té době prohlásil, že zadlužení chudších zemí dosáhlo gargantuovských proporcí a že tyto státy v zásadě poskytují pomoc bohatším zemím. Politoložka Susan George k tématu v téže době poznamenala: "Od začátku 80. let způsobila dluhová krize nevídané utrpení nespočetného množství lidí...Dluh ale není až tak finančním problémem jako spíše politickým a lidským problémem. Země třetího světa dluží 1 bilion a 300 miliard dolarů. Tato krize zpustošila desítky zemí."

Světová banka a MMF poskytují finanční pomoc vládám zemí, které o to požádají, avšak tyto vlády musí následovat neoliberální ekonomickou agendu (viz programy strukturálního přizpůsobení) coby nezbytný předpoklad, aby mohly dostat půjčku. Jsou to například tyto změny: liberalizace ekonomiky, škrty v sociální sféře, těžba nerostného bohatství nadnárodními koncerny, otevření trhu "svobodné ekonomické soutěži," minimalizace státu, privatizace veřejných statků a průmyslu, devalvace měny, zvýšení úrokové míry, "flexibilita" pracovních sil, eliminace sociálních výdajů atd. Tato "doporučení" měla však na tyto země v drtivé míře negativní dopad, jejich hospodářská situace se rapidně zhoršila a nejednou vedla i ke státním bankrotům. Tyto země se ocitly v naprosté závislosti na bohatších státech a v bludné pasti dluhu. Zhroutily se sociální a zdravotní sektory, vzrostla chudoba, podvýživa, dětská úmrtnost atd..

Podle údajů UNICEF na konci 80.let umíralo každý rok v Africe a Latinské Americe přes 500 000 dětí do věku pěti let -- a šlo o přímý důsledek dluhové krize a implementace "programů strukturálního přizpůsobení" MMF. Na základě údajů UNICEF mohlo jen na černém kontinentu kvůli drtivému zadlužení zemřít 5 000 000 dětí a dospělých náchylných k nemocem (Ross P. Buckley, The Rich Borrow and the Poor Repay: The Fatal Flaw in International Finance, World Policy Journal, Volume XIX, No 4, Winter 2002/03).

Kritika činnosti MMF a Světové banky přichází ale i zevnitř. Kupříkladu výsledky projektu Bretton Woods odhalily, že v roce 2000 v interní zprávě Světové banky bylo konstatováno, že se chudým lidem bez programů strukturálních úprav daří lépe. V březnu 2003 MMF v interní zprávě připustil, že globalizace v zásadě může zvýšit riziko finanční krize v rozvojovém světě. "Globalizace zvýšila tato rizika vzhledem k tomu, že celosvětové finanční vazby umocňují efekty různých šoků a daleko rychleji je přenášejí přes národní hranice (...) Důkazy prezentované v této zprávě svědčí o tom, že k finanční integraci by se mělo přistupovat obezřetně..."

Na základě uvedených fakt jsem toho mínění, že jmenování ženy do čela této rabiátské organizace je jen nicotná kosmetická úprava, jež ve skutečnosti neřeší fundamentální problémy týkající se činnosti MMF. Tuto instituci, stejně jako sesterskou Světovou banku a Světovou obchodní organizaci, je zapotřebí neprodlené zrušit -- poté, co budou odepsány "dluhy" zemí globálního Jihu. Je třeba rovněž podporovat alternativy vůči fatálně destruktivní moci těchto seskupení.

0
Vytisknout
6076

Diskuse

Obsah vydání | 13. 7. 2011