Popírači reality

15. 7. 2011 / Miloslav Štěrba

Slováci budou trestat popírače holokaustu, fašistických a komunistických zločinů. Jejich parlament schválil i tresty, které čekají slovenské popírače: 6 měsíců až 3 roky. Slováci se tak přiřadili ke svým sousedům -- Čechům a Polákům.

Ve světě je popírání zločinů trestné v řadě zemí, ovšem musí jít o zločiny holokaustu, týkající se vyhlazování židů za Druhé světové války. Přesto v řadě demokratických zemí (Itálie, Kanada, USA, V. Británie, Rusko...ale i Irán, Sýrie, Palestina) neprošel zákon, podle něhož popírání holokaustu je "verbální trestný čin spočívající v hlásání jiného než oficiálního názoru na genocidu židů během nacismu". Přijetím zákona totiž dochází k významnému omezení svobody projevu. Jenže zkuste takto argumentovat lidem, pro něž je komunismus synonymem fašismu. A tzv. jáchymovská lež jen variantou lži osvětimské.

Slovenský Ústav paměti národa je o pět let starší než jeho český bratr ÚSTR. Sami Slováci kritizují nedostatečné výsledky práce tohoto ústavu -- ale je to pochopitelné, na Slovensku prakticky žádný protikomunistický disent neexistoval, a s fašisty se Slováci snažili vyrovnat až v samém závěru války nepodařeným SNP. Také u 40 % příznivců KDH je stále oblíbený bývalý popravený prezident Slovenské republiky Jozef Tiso, který měl na svědomí 70 tis. občanů židovské a romské národnosti, a ještě za ně Němcům platil tzv. osídlovací poplatek ve výši 500 říšských marek za každého. Pokrytectví slovenské pravice je z téhož soudku, jako když vám bude v Čechách vyprávět zmodralý bývalý komunistický prominent o zločinech komunismu.

Nechci zde dělat advokáta "komunistickým zločinům", jen si dovolím tvrdit, že je zcestné považovat dění v sovětském Rusku po roce 1917 za naplnění komunistických ideálů. Nejlépe by to ovšem vysvětlili samotní ruští komunisté, které stalinské represe postihly v nebývalé míře. Stojí za zamyšlení, proč ještě na Sibiři psali dopisy Stalinovi s přesvědčením, že o jejich utrpení nic neví a brzy se jim dostane spravedlnosti. Že revoluce požírá s chutí zejména své iniciátory je dobře známo zejména od doby Velké francouzské revoluce. U nás byl dokonce popraven i generální tajemník KSČ Rudolf Slánský, jak všichni víme.

Tyto nezákonnosti a justiční zločiny byly do značné míry produktem mezinárodně-politické situace ve světě, když na počátku studené války probíhaly i války "horké" mezi dvěmi nesmiřitelnými ideologiemi. ( Z nichž jedna, ta v současnosti poražená, si dovolila zpochybnit božskou velikost soukromého vlastnictví! Co udělají dnešní mravokárci s myšlením, jestliže už na počátku osvícenectví J.-J. Rousseau ve své "Rozpravě o základech a původu nerovnosti mezi lidmi" napsal "prokomunistický zločinný" názor: "První, který uchvátil pozemek a troufl si říct: To je moje, a našel lidi dosti prosté, aby tomu uvěřili, to byl skutečný zakladatel občanské společnosti. Střezte se poslouchat takového lháře! Jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce je pro všechny a země není ničí.")

Na rozdíl od totalitního fašismu však se Stalinem zametl na XX. sjezdu KSSS v tajném projevu Nikita Chruščov, a o čtyři roky později došlo ke značnému počtu rehabilitací stalinských zločinů. Tyto rehabilitace (a můžeme spekulovat, zda v dostatečném rozsahu) probíhaly u justičních institucí samotných komunistických režimů. Převážná většina nespravedlivě odsouzených byla propuštěna z vězení. Vždyž i nacionalista a politický vezeň Gustáv Husák dosáhl po propuštění z vězení na nejvyšší post v partajní hierarchii.

Dovolím si tvrdit, že za zločiny spáchané ve jménu nového společenského systému nelze hledat viníka v komunismu. Také jakékoli ztotožnění dvou zmíněných ideologií kulhá. Jinak by totiž nemohla po válce v demokratické Francie tamní komunistická strana, mimochodem, "parti des fusillés" ("strana postřílených" Němci), hrát významnou roli na politické nebi. A to už nechci hovořit o komunistických stranách dodnes existujících a uznávaných v rámci EU. Občané v těchto zemích sotva mohou přijmout argumentaci zdejších popíračů reality.

Bolševici v porevolučních dobách zákonitě vždy vytáhli žolíka - tzv. zesílený třídní boj včetně revolučního teroru. Současná krize kapitalismu s jejími těžko představitelnými důsledky si zatím pohrává s kriminalizací svobodného myšlení a šíření názorů. Pravicoví bolševici zneužívají strach z hospodářského zhroucení, xenofobní nenávist vůči jinak věřícím a zdá se, že i jinak myslícím.

0
Vytisknout
7474

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2011