O mravní zpustlosti a nadcházejících svátečních dnech
28. 4. 2011 / Miloslav Štěrba
Když se vracím z ciziny do České republiky, už za hranicemi se snažím chytit českou rozhlasovou stanici, obvykle zpravodajskou, abych rychleji vplul zpátky do zdejších vod. Dlouho se mi to nedaří, neboť zatímco v zahraničí poznáte tamní vysílání podle jazyka a hudebních skladeb, u nás tomu tak není. Zejména veřejnoprávní Radiožurnál vyniká schopností vysílat neustále skladby anglo-americké kulturní biosféry.
A je docela úžasné, že tato stanice, i kdyby celý den měla na mušce např. Polsko, třeba kvůli výročí či významné události, tak si můžeme být jisti, že za celý den neuslyšíme jedinou polskou píseň. Totéž platí o všech ostatních zemích, spřátelených i přímo odporně nepřátelských, jak je nutno konstatovat při posuzování příspěvků z celé řady zcela nevinných zemí, jenže stojících na té -- opět -- nesprávné straně barikády.
Stejného smýšlení byl i dnešní host Radiožurnálu režisér Zdeněk Troška, který problém dokonce pojmenoval známým "vlezdoprdelismem", či rektálním alpinismem, což je slušnější a významově rovnoprávné. A také "trošku" upřesnil zadní partie těla: dřív SSSR, není USA. Lucie Výborná se pokusila okamžitě retušovat pro ni jistě nepříjemné konstatování, a svého hosta počastovala -- a určitě za to mohla především režie -- jakousi anglicky zpívanou písní.
Mohli bychom se pousmát a považovat tento problém za nepodstatný, člověk ostatně má možnost neposlouchat rádio, když se mu něco nezdá, nebo si přepne na jinou stanici, kde tak neční náš veřejnoprávní zájem a vyhrává dechovka na přání vděčných spoluobčanů. Je docela pozoruhodné, že naše televize vynikají schopností dabovat co se dá, až se musí ozvat učitelé a studenti, že by chtěli jako v severských zemích sledovat filmy v originále (s titulky). Je to rozhovor hluchých. Přece dabováním lze vydělat peníze. Poslechem písní v angličtině však žádný užitek nemáme. Je totiž téměř nemyslitelné, že by posluchač byl schopen dešifrovat text písně. Alespoň tak tomu je u většiny posluchačů. I kdyby lidé tisíckrát vyslechli slavnou Yesterday, zítra si málokdo vzpomene, jak se anglicky řekne včera. A jako franštinář ve výslužbě si mohu jen postesknout.
Jenže ignorovat tuto neomalenou praxi českého veřejnoprávního rozhlasu nelze. Zejména když máme před očima mravní zpustlost kam se člověk podívá, a nemusíme ani vnímat záznamy hovorů našich legislativců. Zoufalost učitelů mluví za vše. Možná MŠMT přitáhne z Bruselu náklaďák s penězi, a odborníci poté sestaví projekty jak umravnit národ, ačkoli slušnost lze pěstovat i dobrou vůlí a s lidmi, kteří mají hlavu na svém místě. Jen pro upřesnění: Zanedlouho budeme vzpomínat v Česku na padlé rudoarmějce, Rumuny a partyzány, budeme slavit svátek práce.
Ve Zlíně všichni ví, že v prvomájovém průvodu šel Tomáš Baťa v první řadě se svými spolupracovníky. Je však pryč doba, kdy se chodilo do průvodů, zněla Píseň práce, v rádiu člověk slyšel třeba Podmoskovskije věčera nebo Kaťušu. Ale abych nebyl tak strohý k dnešním kulturním demiurgům, protože jsem i dnes slyšel v rádiu českou píseň. To když ex-ministr Kocáb pěl slavnou "S cizí ženou v cizím pokoji".
Diskuse