Monitor Jana Paula:

Mládí vpřed! Aneb o skrytém bolševismu a hloupých úřadech

27. 4. 2011 / Jan Paul

čas čtení 4 minuty

On ten bolševismus, či názorový "většinovismus" existuje stále. Například mládí vpřed, a stáří? No to už je přece něco zcela jiného, to už nejsou lidé, ale parazité. Nemám rád populismus jakékoliv privilegovanosti, nemám rád zevšeobecňování, a už vůbec nekritické stádní uvažování. Že by ten, kdo nemá vysokoškolský titul, neměl mít nárok na důchod? Cožpak je tak složité koupit si u nás diplom, maturitu, či jiné posvěcení k jakékoliv odbornosti? Jen naivka si může myslet, že ne. Pan vzdělaný píše o nadřazenosti vzdělání, ale všimněme si, že se vyjadřuje nejprimitivnější formou, která se nedá nazvat český jazyk. Budiž, píše jak umí, ale ono to je ještě také trochu jinak, než co se snaží sdělit.

Znám spoustu mladých a zdravých lidí, kteří pobírají příspěvek v nezaměstnanosti, znám spoustu dvacetiletých a třicetiletých znuděných staříků, kteří mi sotva stačí v chůzi do kopce, pro které je jediným smyslem nějak strávit den, pokud možno co nejbezstarostněji, a bez vztahu ke všemu kolem sebe. A mnoho je těch mladých, které objala velkorysá náruč státu, a ani trochu se nestydí, že v lehce nabytém volnu se nechávají zaměstnávat tzv. "brigádně". Jednou za měsíc přijdou na pracák, a tam se jich úřednice zeptá: sehnal jste? Ne? Dobře, za měsíc přijďte zase. Jak se peníze mohou dostat k těm, kteří je opravdu potřebují? Kteří, jak je zmiňuje Uwe Ladwig, jsou z objektivních důvodů odkázáni na sociální dávky?

Jen kdyby si nějaký úředník prošel nejrůznější krámky, krámečky, butiky, a podíval se do smluv. Často by je ani nenašel, a stejně tak často šetří naši podnikatelé na sociálním a zdravotním pojištěním svých "zaměstnanců", otrocké mladé pracovní síle, jejíž budoucí důchod bude nejspíše kompenzován zase jen těmi, kteří poctivě pracovali. Nedovedu si představit, že bych šel na pracovní úřad a oznámil bych jim tam, že jsem jako profesionální umělec už rok neprodal obraz, že jsem bez práce, a s mojí situací by měl stát něco udělat. Ano, kdo práci chce, ten si ji najde, jenže naše mladá elita manuálně pracovat nepůjde, ani nemůže, jednak jsou rychle unaveni, a beztak by nevěděli co s rukama dělat.

Však on se jim ten způsob života ke stáří projeví, své navenek bujaré mladí si systematicky rok po roce beztak decimují konzumací všech těch zaručeně zdravých přípravků a preparátů. Nechci zevšeobecňovat, chci jen vyvážit pohled, nedělám si iluzi, že praktická užitečnost vzdělání mnoha mladých lidí je pro přínos společnosti v mnoha směrech k ničemu, ale mají papír, a mají tím podle pana vzdělaného právo na důchod. Jak směšné. Stačí když si uvědomím, na jakých pozicích se pobírají nejvyšší platy, a srovnám si to s tím, k jakým problémům tento svět míří. Ekonomové a manažeři řídí své krachující podniky, společnosti a korporace, řídí tento krachující svět, a krize ve všem se dále jen prohlubuje.

Po přirozené inteligenci se slehla zem, hlupáctví má zelenou, jenže čas tiká nemilosrdně všem bez rozdílu. Ale abych vyvážil pohled na věc, také v mé generaci padesátníků je mnoho těch, kteří si zničili život i vlastním přispěním, třeba přejídáním, a pobírají částečný a nebo plný invalidní důchod. Ano, i v této oblasti existuje korupce, kamarádšoft, stačí trochu více simulovat, přehánět a využít hlouposti či neodpovědnosti odborníků, kteří o sociálních dávkách rozhodují. A tak se vlastně hranice důchodového věku prodlužuje hlavně těm, kteří mohou a jsou také ochotni pracovat. Možná proto, že nevysedávali celý život u Facebooku, možná proto, že být zaměstnán pro ně ještě znamená možnost existovat.

0
Vytisknout
10216

Diskuse

Obsah vydání | 29. 4. 2011