Švédsko v konstrukci českých médií:

"Socialistické multikulturní peklo"

7. 6. 2016



V dlouhém, Švédy silně sdíleném článku publikovaném v hlavním švédském deníku Dagens Nyheter dokazuje Hynek Pallas, že se pro česká média v posledních letech Švédsko stalo varovným příkladem "socialistického multikulturního pekla". Lživý obraz, který česká média o Švédsku vytvářejí, je ovšem pro Švédy neuvěřitelně varovný.

Hned po pádu komunismu, začátkem devadesátých let, se v ČR rozšířila představa, že Švédsko je nesvobodná země. Vládne tam "prohibice". Důkazem byly hordy severské mládeže, které v Praze pily levný alkohol až do bezvědomí.

Jinou falešnou představou bylo, že ve Švédsku vládne "socialismus". Jednoho odpoledne v roce 1995 jsem měl opravdu těžkou práci vysvětlit editoru jednoho českého týdeníku, že jeho představa o "socialismu" ve Švédsku jaksi neodpovídá tomu, že švédská vláda právě ukončila čtyři roky privatizace státních podniků.

ČR ovšem vnímala všechno, co bylo nalevo od politického středu, jako zdroj historického zla. Způsobil to člověk jménem Klaus. Osoba, která nenávidí Evropskou unii a obdivovala Thatcherovou, tehdy dominovala politické scéně v Česku. Než opustil v roce 2013 prezidentský úřad, vydal Klaus amnestii pro všechny oligarchy, kteří během let jeho privatizace rozkrádali miliardy.

V roce 1992 Klaus shrnul novou víru svého národa, když zkritizoval novináře, který si dovolil zeptat se, kdy bude zavedena tržní ekonomika. Tržní ekonomika podle Klause není dílem lidí. Je to přírodní síla a jediné, co lidé mohou pro ni udělat, je vytvořit nejlepší možné tržní podmínky.

A tak se "socialistické" Švédsko s regulací tržní ekonomiky dostalo na seznam podezřelých zemí. Ani Astrid Lindgrenová nebyla ušetřena. Známý mi sdělil, že si přečetl životopis švédské autorky a uvědomil si, že otec hlavni hrdinky Madicken byl socialista. To z českého překladu zmizelo. Aby byly před zhoubným vlivem socialismu uchráněny české děti.

S Klausovou představou, že je "nepřípustné zasahovat do přirozeného průběhu věcí", jsem se setkával při mnoha rozhovorech v pražských hostincích. Nepřípustný byl například feminismus. Klaus koneckonců zatratil nejrůznější -ismy: environmentalismus, homosexualismus a humanrightismus - snaha zachovávat lidská práva totiž přece podle Klause hrozila znovuzavedením socialismu. Jednou na mě v Praze čekala chechtající se skupina známých, kteří se ptali, jestli močím v sedě. Jedny české noviny totiž vydaly článek o švédském feminismu, jehož cílem bylo údajně donutit muže, aby močili vsedě.

Po mnoho let ale nepsala česká média o Švédsku vůbec nic. Proto mě překvapilo, když se se mnou onehdy spojil český levicový list s žádostí o interview o nepokojích v Husby. "Co se to děje ve Švédsku?" ptali se velkými písmeny s vykřičníky. Článek začal líčit Švédsko, které se začínalo objevovat na sociálních sítích jako odstrašující příklad dalšího nenáviděného Klausova -ismu: multikulturalismu. Už v roce 2005 se Klaus vyjádřil, že je multikulturalismus "jedním z tragických omylů západní civilizace" a že "masová migrace" je "falešná ideologie", protože vyvolává dojem, že je lidským právem "přestěhovat se kamkoliv na světě".

Po masakru v Utøye, spáchaném Behringem Breivikem, Klaus vysvětlil, že ten masakr je "důsledkem dnešní postmoderní, nedůsledné, arogantní a pyšné a přehnaně permisivní společnosti". Takže by nikdo neměl být překvapen tím, co přišlo o deset let později, kdy se rozhodli syrští uprchlíci realizovat svou "falešnou ideologii"-

Klausosemitismus v české společnosti tvrdě zakořenil. Pochopil jsem to na podzim r. 2014, když jsem interviewoval jednoho muže na severu České republiky. "Co děláte proti znásilňování?" ptal se mě. Tamější místní noviny totiž psaly o hromadném "muslimském" znásilnění "švédské dívky".

O měsíc později jsem byl v Praze, když došlo v Paříži k atentátu na redakci časopisu Charlie Hebdo. Pražský taxíkář mi řekl, "že my běloši na severu si to musíme klást za vinu." Zároveň vznikl v českém parlamentě zuřivý konflikt, že země měla přijmout skupinu ve válce zraněných dětí ze Sýrie. Jeden článek, v němž český ministr nad tím vyjadřoval znepokojení, vyšel hned vedle zprávy o zločinnosti muslimů ve Švédsku. Mnoho Čechů si dnes myslí, že ve švédských městech dnes vládne panický strach z muslimů. Například letos v lednu vydala Mladá fronta Dnes, (deník, který vlastní český ministr financí, oligarcha Andrej Babiš), článek s titulkem "Švédsko bývalo ráj, ale teď se bojím jezdit metrem", sdělila deníku česká zdravotní sestra, která žije ve Stockholmu. Lidé se prý nyní perou a kradou. Školní jídelny už nepodávají vepřové. Rodina se musela odstěhovat poté, co pětiletý (!!) chlapeček z Blízkého východu pohrozil jejímu synovi, že ho bodne do břicha.

Text je plný výroků o místech, kam se prý běloši ve Švédsku bojí jít a prý je známo v policii, že žádný švédský policista nedovolí svým dětem jít na hlavní nádraží ve Stockholmu. Švédi opouštějí své byty ve městě a stěhují se do nákladných čtvrtí za městem. Ukázkou toho, jak česká média fungují, je že to doplněno informací, že se za posledních deset let zvýšila zadluženost švédských domácností.

Články na internetu jsou doprovázeny fotografiemi hořících aut. Když se témuž reportéru nepodařilo přesvědčit českého studenta žijícího ve stockholmské imigrantské čtvrti Rinkeby, aby tu čtvrť popsal jako peklo na zemi ("Chodím večer běhat, myslím, že to bych snad tu něco měl vidět"), vydá se na hlavní nádraží do Stockholmu a končí svůj článek informací, že "cizí muži tam močí na fasádu".

Jiný článek píše o uprchlíkovi, který se chce raději vrátit do Bagdádu, protože "v Malmö je to nudné a ani kočka by nejedla to jídlo". Článek má dvojí účel: ukázat, že uprchlíci jsou vlastně nevděční ekonomičtí migranti a že Švédsko je kvůli nim dnes na huntě.

Všechny tyto články v médiích mají své důsledky. Loni v zimě se na mě obrátil někdo z jedné švédské univerzity, chtěl vědět, proč dvé české vědkyně zrušily svou účast na jejich konferenci. Přečetli si, že švédská policie nedokáže zajistit bezpečnost žen.

Ano, švédská média jsou jiná. Švédský editor, který bez vědomí zmíněné ženy by ji nechal na fotografii přikreslit na hlavě hidžáb, "protože její přítel je muslim", tak jak to udělal editor českého časopisu Týden, by v médiích ve Švédsku dlouho nepracoval.

Tento hrubě zkreslený obraz Švédska však není omezen jen na česká média. Někteří tvůrci českého veřejného mínění hovoří o teroru ve Švédsku, ačkoliv o té zemi nevědí o mnoho více, než moji rodiče v době, než do Švédska z Československa emigrovali v roce 1977.

Pavel Kohout, označovaný českými médii za "elitního ekonoma", řekl v rozhovoru pro Parlamentní listy, že podle zpráv Národní švédské rady pro boj proti zločinnosti došlo ve Švédsku od roku 1950 k osminásobné  zvýšení zločinnosti. Je to podle Kohouta proto, že Švédové si do země vpustili lidi se zločineckým chováním.

Člověka napadá, jestli se to týká i těch tisíců Čechoslováků, kteří se do Švédska přistěhovali po roce 1968.

Účel to plní ve všech případech. Vypadá to legitimně a posiluje to požadovaný signál: Nesmíme si je do země vpustit.

Jak bychom měli tuto informaci interpretovat? Jak máme pochopit, že prvním, co se objeví v internetovém vyhledávači, je "Švédsko, socialistické multikulti Peklo".

Žádné vysvětlení systematické manipulace českých médií není uklidňující. Na jedné straně vládnou populismus a oligarchy ovládaná média, v nichž pracují bezpáteřní novináři. Na druhé straně je to region, kde má obrovské úspěchy ruská propagandistická mašinérie, která tu zasévá nesváry. Probíhající boj o obraz Švédska bude mít vážné dopady. Je to o něčem daleko více než o vztazích mezi dvěma malými zeměmi. Je to o změně v systému politických aliancí, která na nás bude mít hluboký dopad.

Zoufalým příkladem, jak ignorance prohlubuje tyto trhliny v Evropě, která tak silně potřebuje spolupráci, je státem schválený prodej lignitových dolů firmou Vattenfall českému majiteli. Transakce má být dokončena v létě a mohla by být rezavým hřebíkem do toho, co zbývá z dobrých vztahů, které projevovali Margot Wallströmová a její český protějšek Lubomír Zaorálek během návštěvy švédské ministryně zahraničí v Praze letos v březnu.

Na rozdíl od Švédů jsou Češi důvěrně seznámeni s lidskou a ekologickou cenou, který si vyžádala těžba uhlí - klenot energetické politiky komunistických zemí. A Češi vědí, že miliardáři jako Švédi prodávají tyto lignitové doly do okruhu českých oligarchů, kteří rozkradli český kapitál v devadesátých letech. A kteří dnes vlastní některé noviny, které publikují ten nejhorší hnůj o švédském multikulturalismu.

Zdroj ve švédštině ZDE

0
Vytisknout
7203

Diskuse

Obsah vydání | 10. 6. 2016