Problém ideologického uvažování

Zvládne Česká republika současnou krizi?

7. 3. 2015 / Jan Čulík

Hlavním problémem českého prostředí, myslím výrazněji než prostředí jiných zemí, je nepragmatické, ideologicky zaťaté uvažování. Včera jsme v Glasgow znovu v kurzu českého filmu probírali dokumentární film Klusáka a Remundy Český mír a dokonalým symbolem ideologického myšlení je v něm Ladislav Smoljak, jehož česká vláda spolu s dalšími některými pražskými herci používala v rámci propagandy pro projekt amerického radaru v Brdech. "Jsem pro radar, protože jsem zásadně proamerický a antiamerikanismus mě nesmírně irituje," řekl Smoljak bezelstně na kameru.

A tak tomu v České republice je nepřetržitě už od dávných devadesátých let. Vzpomínám, jak bylo pro české antikomunisty nepřijatelné uvědomit si, že každá mocnost prosazuje v první řadě své vlastní sobecké zájmy - na Západě je tohle běžně známou a uznávanou skutečností - a že se každý menší stát musí vůči všem mocnostech chovat s určitou mírou ostražitosti a opatrnosti, protože jeho zájmy nejsou se zájmy mocností automaticky totožné. (Menší státy si mohou uhájit své vlastní zájmy proti zájmům mocností pouze strategickými aliancemi s větším množstvím zemí obdobné velikosti, k čemuž je pro Česko nesmírně výhodná právě Evropská unie. Potíž je, že čeští politikové jsou v Evropské unii víceméně v izolaci a žádná strategická alianční uskupení s jinými zeměmi neutvářejí, nejsou toho schopni, mimo jiné i v důsledku nedostatečné jazykové vybavenosti.)

Představa, že Spojené státy hájí ve svém vztahu vůči České republice (pokud vůbec vědí, kde ta země je a nepletou si ji s Čečenskem - tak jako například jeden agent CIA, který v americké televizi hovořil o "islámské České republice" ZDE) své vlastní sobecké zájmy, je ovšem pro nekritické české ideologické obdivovatele Západu šokující a nepřijatelná. Pro - především pražské - stoupence Západu, včetně Václava Havla, byly Spojené státy idealisticky obdivovaným zdrojem naprostého dobra. "Chtějí pro nás jen to nejlepší," míní tito ideologičtí vyznavači, "představa, že bychom se vůči nim měli chovat samostatně a ostražitě, je kacířstvím, jistě pozůstatkem komunismu."

Vzpomínám jak začátkem devadesátých let Československo uzavřelo se Spojenými státy obchodní dohodu. Amerika si v ní vymínila dlouhý seznam hospodářských sektorů, v nichž bylo českým výrobcům zakázáno dovážet své výrobky do USA. Byly to strategické ekonomické sektory, které si Spojené státy vyhradily čistě pro sebe a pro vlastní firmy. Takže v dohodě byl na americké straně dlouhý seznam zakázaných sektorů, na české straně nebyl zakázaný sektor žádný. Ve svém nadšeném postoji vůči USA se čeští politikové nechali ekonomicky stoprocentně znásilnit.

A takto tomu bylo ve všem. Dalo by se říct: "Západ nemůže za vaše neuspokojivé životy!" Není vinou Západu, že v České republice vznikla exekutorská parazitická kultura, že nejsou řádně hájena práva starých, nemocných a invalidních lidí, že čeští politikové nevyjednali v Evropské unii dostatečné záruky na ochranu českého průmyslu, že je rozhlasové a televizní vysílání zaujaté a televize je přeplněna nejpitomějšími a nejlevnějšími americkými bulvárními seriály - prostě proto, že v mnoha západních zemích tomu tak vůbec není. Češi si vytvořili svou vlastní, velmi nepříjemnou a mafiánskou verzi kapitalismu, a těžko z toho obviňovat Západ a Spojené státy.

Frustrace z té kruté verze kapitalismu, kterou si Češi nechali za poslední čtvrtstoletí vnutit, však vede nyní u části českého obyvatelstva k opačné ideologické zaslepenosti. Západ se pro ně stal zosobněním veškerého zla a jako protiklad a záchranu vidí tito čeští občané nyní vládu mocnosti, která je v dnešní době vůči západnímu světu v opozici - autoritářskou vládu Vladimíra Putina v současném Rusku.

Paradoxně propadají lidé, kteří v dnešní České republice fandí Rusku a ze všeho, co se děje ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou, obviňují Spojené státy, úplně témuž ničivému ideologickému stereotypu jako čeští antikomunisté, kteří od roku 1990 nekriticky milovali USA. Jenže, opakuji, Západ opravdu nemůže za vaše neuspokojivé životy, režim, jaký dnes v Česku vládne, vytvořili čeští politikové, nikoliv Západ, a řešením opravdu není zaslepeně ignorovat znepokojujícím způsobem agresivní politiku současného vedení ruského státu a věřit, že podobně jako od devadesátých let měla všechny naše problémy vyřešit naše láska vůči USA, teď je vyřeší obdiv vůči kontroverznímu autoritářskému vedení ruského státu.

Bylo by potřeba, aby v Česku zavládl pragmatismus a aby lidi dokázali vnímat skutečnosti bez ideologických klapek na očích. Pokud je nesejmeme, je to opravdu nebezpečné.

Zajímavé je, že lidé na Západě se ideologickému chomoutu většinou dokáží vzepřít. Proč? Nikdy neměli iluze o demokracii a o kapitalismu a vždycky si byli vědomi, že je to velmi nedokonalý systém, v němž lidé neustále musejí aktivně bojovat za svá práva, protože jinak o ně přijdou. To Češi po roce 1989 vůbec nevěděli. Domnívali se, že se nyní octli na zcela dokonalém Západě a od nynějška budou žít v ráji a budou jim létat holubi do úst. Václav Klaus všem sliboval, že zbohatnou. Ono se to nedostavilo nikdy a po zborcení iluzí následovala kocovina. A zhrzenci se nyní obracejí se stejně pošetilými nadějemi, jaké měli v devadesátých letech vůči Západu, i nekriticky idealizovanému Rusku.

Na Západě tohle není. Lidi tam nebyli ztraumatizováni desetiletími komunismu, a tak neměli potřebu ideologicky odmítat nejrůznější rozumné praxe a opatření jen proto, že je používal i komunistický režim. Pamatuju, jak začátkem devadesátých let čeští kapitalističtí "reformátoři" odmítali veškeré plánování, protože plánoval přece jedině komunistický režim! Západní byznysmeni se tomu jen smáli a nad českými naivky měli od počátku v tomhle navrch. Dodneška nejsou v Česku řádně uznávány odbory, protože to je přece přežitek z komunistické éry! Že to umožňuje tvrdé vykořisťování zaměstnanců, vidí každý, kdo dokáže odložit ideologické brýle.

Ovšem bez ideologických brýlí je nutno pohlížet dneska i na to, jak se především za poslední rok začalo chovat Rusko vůči vnějšímu světu. Můžeme stokrát argumentovat, že Západ byl údajně vůči svým postojům k Rusku příliš agresivní, vznik současné ostře agresivní politiky ruského státu vůči sousedním zemím a celé Evropě je však nepřijatelný, nebezpečný a pro veškeré státy Evropy je obrovským problémem, zejména proto, že Evropa ani Západ jako celek nemají žádné prostředky jak se proti tomu postavit.

I kdyby nakrásně bylo pravda, že v Kyjevě vládne "fašistický režim" (což je nesmysl, šířený ruskou propagandou), žádná země nemá právo kvůli tomu zasahovat na cizím území a anektovat území cizí země. Znamená to, že v Maďarsku vládne v současnosti poloautoritářský vládce Viktor Orbán, že by snad Česká republika měla oprávněně okupovat Maďarsko? Jestliže právem kritizujeme Spojené státy, že provádějí v různých zemích světa imperialistickou politiku, měli bychom Rusko za stejnou praxi omlouvat, jen proto, že je to Rusko?

Agresivní politika Ruska vůči evropským zemím, i posilování autoritářského režimu v samotném Rusku, je bohužel v současné době vážným problémem a nesporným faktem. Je to problém, který vznikl v několika málo posledních letech a Česká republika by měla aktivně uvažovat se svými spojenci v Evropské unii, jak se vůči tomu postavit a vypracovat si strategii, aby se nebezpečí minimalizovalo.

Jenže ono je to asi v podstatě nemožné. Kdyby v Česku existovala nestranná média, o nichž by občané byli přesvědčeni, že nešíří jen svou vlastní propagandu v rámci agendy svých majitelů a ideologicky přesvědčených novinářů, média, jimž by občané důvěřovali, protože by byli přesvědčeni o jejich nestrannosti, daly by se jejich prostřednictvím neutralizovat lži a nesmysly, které šíří putinovská propaganda v rámci své neuvěřitelně sofistikované hybridní války. Jenže protože taková média v ČR nejsou, země je vůči Putinově strategii nesmírně zranitelná.

České vnitropolitické debatě dlouhodbě dominuje kýč, černobílé myšlení a ideologické podmíněné reflexy. Je to vidět z toho, že když kdokoliv řekne jediné slovo, je okamžitě stoprocentně předpověditelné, co všechno ostatní bude ten člověk říkat. Lidi jednají jako ovce, podle jednou ze dvou zvolených ideologických mustrů.

Samozřejmě, že toto jednání s klapkami na očích vede do virtuálního světa a do slepé uličky. Zamezuje pragmatickému myšlení a brání lidem, aby fakta hodnotili přísně podle toho, co samostatně znamenají. Je nesmírně nebezpečné si fakta přiřazovat do svého už existujícího ideologického mustru jako potvrzení toho, v co už věřím.

Jenže tohle se právě bohužel většinou v Česku děje. Co s tím?

Řečeno ve zkratce: problémy s vydíráním českých občanů parazitickými exekutory nevyřeší obdiv k Vladimíru Putinovi. To spíš naopak.

0
Vytisknout
13256

Diskuse

Obsah vydání | 10. 3. 2015