Náboženství není příčinou tzv. "islámského" terorismu v Evropě

10. 2. 2015 / Boris Cvek

Jedna věc je, co je islám ve svých přes tisíc let starých dějinách, jiná věc je, co se píše v Koránu a jak to interpretovat, a ještě úplně jiná věc je, proč se někteří muslimové v Evropě radikalizují. Jsou ovšem lidé, a je jich překvapivě mnoho, kteří místo analýzy reálné populace evropských muslimů a jejich myšlení vezmou knihu ze sedmého století, z arabské pouště a hledají v ní islám, který je vždy a všude stejný, zlý, teroristický – jako by slavný perský básník Háfiz, který byl muslim a opěval pití vínu a homosexualitu, byl členem jakési věčné al-Káidy, nebo jako by osmanský sultán Bajezid II., který přijal s otevřenou náručí desítky tisíc židů vyhnaných ze Španělska, Portugalska a jižní Itálie, byl součástí nějakého věčného teroristického Islámského státu.

Velice chybí v současných debatách o islámu dostatečně znalý přístup k problému. Jasně se ukazuje, jak jsou humanitní vědy, zejména historie a znalost cizích kultur, analýza textu, religionistika atd. naprosto klíčové pro náš život. Bez nich snadno skončíme v primitivismu nacistické „rasové vědy“ a v ničím nepodložených předsudcích, náboženské a rasové nenávisti, prostě v propastech, v nichž Evropa již prolila spoustu krve od náboženských válek po Osvětim. /p>

O to více mne potěšilo, když jsem četl v sobotních Lidových novinách následující slova šéfa Orientálního ústavu Akademie věd Ondřeje Beránka (jde o rozhovor v příloze Orientace s názvem „Islám neprochází zrovna nejlepším obdobím“). Radikalizace muslimů (ale i nemuslimů – antropolog Scott Atran cituje v rozhovoru pro časopis Nature s názvem „Looking for the roots of terorism“ výzkum, podle něhož 27% mladých Francouzů, včetně nemuslimů, cítí sympatie pro tzv. Islámský stát a to – podle Atrana – z důvodu sociální frustrace) je spíše sociální problém a náboženská víra je před touto radikalizací chrání:

„Statisticky můžeme říci, že většina muslimů v Evropě je bezproblémová. Potíže přicházejí s pocity vykořeněnosti u některých potomků imigrantů. Pokud se u nich sejde několik faktorů, zejména nevyjasněná identita, vyrůstání v sociálně vyčleněném prostředí a zejména kriminální aktivity vedoucí k pobytu ve vězení, máme problém. Právě ve vězení často dojde k procesu radikalizace do té doby zcela "nevěřících" lidí. Podívejme se na profil hlavního strůjce útoku v Paříži: ještě před pár lety nebyl schopen určit rozdíl mezi křesťanstvím a islámem. Neuškodí zmínit výsledky řady studií – lidé podobných osudů toho o náboženství příliš nevědí, k jejich náboru do radikálních organizací vedou osobní či politické důvody. Naopak, možná zdánlivě paradoxně, podle studie, kterou před lety provedla britská zpravodajská služba MI5, silná náboženská identita zpravidla chrání před násilnou radikalizací. Náboženská oddanost zkrátka nesouvisí s radikalismem.“

Zkusil jsem si najít nějaký přímější zdroj, informující o zmíněné zprávě MI5, a našel jsem článek v Guardianu z roku 2008, ze kterého cituji:

„Tato „tajná“ zpráva odstraňuje mnoho obecných předsudků ohledně lidí, zapojených do terorismu v Británii. Většinou jde o britské občany, nikoli ilegální imigranty, a zdaleka to nejsou islámští fundamentalisté, nýbrž spíše náboženští nováčci. Podle této analýzy nejsou ani „šílení“, ani „zlí“…

Zdaleka nejde o náboženské fanatiky, velké množství z těch, kdo jsou zapojeni do terorismu, nepraktikuje svou víru pravidelně. Mnozí postrádají základní vědomosti o náboženství a mohou být považováni spíše za úplné nováčky v této oblasti. Velice málo z nich bylo vychováno v silně věřícím prostředí a je mezi nimi vyšší než průměrné množství konvertitů. Někteří z nich berou drogy, pijí alkohol a navštěvují prostitutky. MI5 tvrdí, že existuje evidence pro to, že dobře zavedená náboženská identita ve skutečnosti ochraňuje proti násilnické radikalizaci.“

Homosexualita v perské islámské literatuře: ZDE

Sultán Bajezid II. ZDE

Rozhovor se Scottem Atranem v časopisu Nature: ZDE

Zpráva britské tajné služby MI5 o terorismu v Británii (z roku 2008) ZDE

0
Vytisknout
3474

Diskuse

Obsah vydání | 12. 2. 2015