Míra ideologické nesnášenlivosti bude přímo úměrná stupni eskalace konfliktu

Není to studená válka a není bez ideologií

11. 11. 2014 / Bohumil Kartous

čas čtení 3 minuty

V konfliktu mezi Ruskem a Západem se blížíme velmi podobné situaci jako v období studené války, pouze s jedním rozdílem: zatímco studená válka 20. století proti sobě stavěla dvě dominantní ideologie, personifikované v tom nejvyšším bodě Marxem a Hayekem, přičemž současný konflikt globálních mocností proti sobě žádné velké ideje nestaví, soudí Zoe Williamsová, komentátorka britského deníku Guardian. Nemyslím si to.

Jednak lze jen těžko simplifikovat současné mezinárodní napětí na tzv. studenou válku. Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, neboť řeka (čas) plyne a nikdy není stejná. Natož v případě nepřetržitě se měnící konfigurace, o které je zde řeč.

Vymezování mocenských teritorií globálních impérií se děje v historii v podstatě nepřetržitě, nabývá pouze různých forem a své v ní sehrávají různí aktéři.

Pokud použijeme velmi brutální regresi, principiálně se situace nijak zvlášť neliší od imperiálních válek v jakémkoliv období lidských dějin, pouze prostředky se v závislosti na civilizačním procesu mění.

Ano, jsme nyní mnohem vyspělejší ve schopnosti ničit, což paradoxně brání tomu, abychom se do toho pouštěli se stejnou vervou, jako v obdobích před druhou světovou válkou.

Ano, jsme také daleko více vzájemně závislí, což nám opět velmi efektivně brání vystavit se možnosti totální destrukce. Je příliš skutečná a příliš představitelná.

První fakt asi vede většinu komentátorů k úvaze, že se studená válka opakuje. Ten druhý ovšem takovou interpretaci vyvrací. V současnosti prosti sobě nestojí dva světy oddělené železnou oponou na hranicích i v ekonomických strukturách. V současnosti žádné železné opony nemáme a to je zcela nová historická zkušenost: vše se děje uvnitř, nikoliv mezi.

Nejde přitom o ideologii, vždyť ani ve studené válce o ni nešlo v první řadě. Ideologie byla v tomto období pouze příslovečným raison d'etre sloužícím k operacionalizaci celého konfliktu vůči mase lidí, pro které by jinak byl -- sám o sobě -- nepochopitelný.

Ideologie sama nebyla ve studené válce ničím, za co by se bojovalo. Byla prostředkem k tomu, aby se mohlo bojovat.

Není pochyb, že při eskalaci současného konfliktu jím nutně bude znovu. Vlna nacionalismu, popírání lidských práv některých skupin lidí (homosexuálů) a další projevy xenofobie v současném Rusku, silně podporované propagandou tamního establishmentu, nejsou ničím jiným než přípravou ideologického rámce umožňujícího nabídnout mase, běžnému člověku, distinkci nutnou k zaujetí nepřátelského, nebo alespoň nesnášenlivého postoje.

Následně je jednoduché takové projevy paušalizovat a nabídnout Evropanovi ze Západu či Američanovi obrázek xenofobního, imperialistického Ruska, které je natolik jiné, že je možné k němu zaujmout nepřátelský postoj.

Jinak by totiž každý musel uznat, že mezi Rusem, Evropanem ze západu nebo Američanem je dnes z hlediska přístupu k životu jen velmi nepatrný rozdíl, protože kulturní směsice, odpovídající míře skutečné globální interakce, takové rozdíly prostě a jednoduše nepřipouští.

Není konfliktu bez protichůdných ideologií a čím vyhrocenější konflikt bude, tím nepřekonatelnější budou ideologické rozpory. Důležitá je kauzalita tohoto vztahu a ta je v prostředí jednoho světa bez železných opon a s neuvěřitelně vysokou vzájemnou závislostí právě taková.

0
Vytisknout
13057

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2014