O svobodě shromažďovací v České republice

6. 1. 2014 / Jan Kršňák

Dobrý den,

reaguji na otevřený dopis "Protest proti možnému vzniku policejního státu" uveřejněný včera na BL a posílám přepis mé osobní komunikace se státními orgány, týkající se jednoho shromáždění konaného v roce 2012. Myslel jsem si, že jde o hloupost, kterou nemá smysl zveřejňovat, nikdo nezemřel, nikdo nebyl raněn, ani vyexekuován z vlastního domu, ale tváří v tvář existenci "Manuálu pro obce k zákonu o právu shromažďovacím", jsem nabyl dojmu, že by možná neuškodila jedna konkrétní ilustrace současné situace práva shromažďovacího v ČR. Já jsem se svými argumenty neuspěl. Snad někdo jiný dopadne lépe, každopádně vznik policejního státu u nás není otázkou možnosti, ale spíš skutečnosti. Skutečnosti absurdní, jak jinak, když se jedná o skutečnost českou.

Jan Kršňák, nar. ..., se uznává vinným

1. Z přestupku proti pořádku ve věcech územní samosprávy dle ust. § 46 odst. 2 zákon o přestupcích, spočívajícím v porušení ust. § 3 odst. 1 písm. e) obecně závazné vyhlášky hl. m. Prahy č. 6/2001 Sb., o ochraně veřejné zeleně, kterého se dopustil tím, že dne 02.06.2012 v době kolem 03.05 hod., na Praze 1, park na Klárově, číslo parcely KN 702/1 v katastrálním území Malá Strana 727091, nocoval uložen ve spacím pytli ve veřejné zeleni, jež je uvedena v příloze č. 1 této vyhlášky.

2. Z přestupku proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 odst. 1 písm d) zákona o přestupcích, spočívajícím ve znečištění veřejného prostranství, kterého se dopustil tím, že dne 23.06.2012 v době kolem 11.25 hod., na Praze 1, park na Klárově, bez zjevné příčiny odhodil na chodník svazek listů kancelářského papíru a z chodníku jej neuklidil, čímž znečistil veřejné prostranství.

3. Z přestupku proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, spočívajícím v neuposlechnutí výzvy úřední osoby při výkonu její pravomoci, kterého se dopustil tím, že dne 23.06.2012 v době kolem 11.25 hod., na Praze 1, park na Klárově, neuposlechl výzvy ,,Jménem zákona, zanechte svého protiprávního jednání a ukliďte papíry z chodníku, které jste zde vyhodil.", jež mu byla dána strážníkem Městské policie hl. m. Prahy poté, co bez zjevné příčiny odhodil na chodník svazek listů kancelářského papíru.

Pokuta 4000,-.

Odpor proti příkazu ze dne 12.7.2012

Výše uvedeným příkazem, jež mi byl doručen dne 23.7.2012, mi byla uložena pokuta 4000 Kč, za údajné protiprávní jednání, popsané ve výroku tohoto příkazu, a to za ležení ve spacím pytli dne 2.6.2012( bod 1) a dále údajném pohození papírů dne 23.6.2012 na chodník na Klárově resp. neuposlechnutí výzvy úřední osoby( body 2,3). Proti tomuto příkazu podávám odpor, který odůvodňuji takto:

Pokud se jedná o mojí přítomnost dne 2.6.2012 v noci na trávníku ve spacím pytli, je tomu tak. Nicméně přítomen jsem byl z důvodu mé účasti na shromáždění Occupy Prague. Uvedené shromáždění bylo oznámeno dne 14.5.2012 s tím, že bude trvat od 14.5.2012 0:00 do 14.11.2012 24:00 a účel uveden veřejný sněm po vzoru occupy. Bylo tedy zřejmé, že shromáždění je celodenní; navíc z užití výrazu po vzoru occupy bylo (či mělo být) úřadu zřejmé, že budou užity stany. Tyto informace byly opakovaně uvedeny ve zprávách sdělovacích prostředků ze Španělska, Spojených států amerických atd.

Jestliže úřad neměl námitek tj. nejenže shromáždění nezakázal dle § 10 zák. č. 84/90 Sb. v pl.zn., ani nenavrhl dle § 8 cit. zák. jiné místo, bylo možno učinit závěr, že nemá námitek k užití trávníku i k přebývání v nočních hodinách event. za použití spacího pytle. Pro úplnost podotýkám, že jakékoli pozdější výzvy, k nimž došlo např. 26.5.2012 nezakládají důvod k postihu, protože nebyly (po přijetí nového správního řádu č. 500/2004 Sb.) povahy správního rozhodnutí, na jehož základě lze jedině měnit či rušit jednou nabytá oprávnění tj. zde užít pozemku na parcele č.702/1 v k.ú. Malá Strana ke shromáždění.

K dalším dvěma skutkům prohlašuji, že jsem se podle čl.23 Listiny základních práv a svobod postavil na odpor (nenásilný a spořádaný odpor formou veřejného shromáždění) proti stávajícímu, dle mého názoru nefungujícímu státnímu aparátu, čímž je nemožné, aby na mé postoje a akty a názory a činy byly uplatňovány vyhlášky jakékoli městské části, jelikož Listina základních práv a svobod tvoří součást Ústavy ČR a její naplňování je tedy nadřazeno všem vyhláškám a nařízením.

K událostem mělo dojít 23.6.2012. V tento den bylo shromáždění opět cílem zásahů ze strany městské policie hl.m. Prahy, která, jak se domnívám, jednala hrubě protiprávně, když narušovala řádně ohlášené shromáždění, když se domáhala vstupu do petičního stanu, prohlížela jeho vnitřní vybavení a ze stanu vynášela osobní věci účastníků i organizátorů, včetně takových věcí jako jsou psací potřeby či propagační materiály (letáky, transparenty, plyšová zvířata určená jako karikatury atd.). S ohledem na to uvádím v obecné rovině tolik, že nemohu vyloučit, že při zákrocích strážníků nebo po jejich skončení mi nemohl vypadnout či poležet si na zemi nějaký kancelářský papír. Za dané situace, kdy bylo hrubě a zcela protiprávně a nelegitimně narušováno shromažďovací právo, považuji takovou záležitost za nicotnou. Ostatně znečištění pádem papíru na zem je i z hlediska obecného měřítka jednáním minimální závadnosti, když se uváží, k jakému mnohem závažnějšímu znečištění veřejných prostranství dochází při standartním fungování místního společenského života (psí výkaly, zvratky v nočních hodinách, které vyžadují mnohem náročnější úklid, prorostlost veřejného prostranství mafiánskými praktikami atd.) a drtivá většina původců postižena není.

A zcela pro úplnost: v příkazu není žádná zmínka, která by reflektovala, že údajná výzva strážníka byla učiněna při výkonu jeho pravomoci. Na toto poukazuji zejména proto, že dle zák.č. 84/90 Sb. v pl.zn. je oprávněna činit úkony vůči shromáždění pouze státní policie nebo zástupce obecního úřadu (§ 12 odst.1, 3, 6 cit zák.). Jako obecní strážník neměl tedy žádný z nich činit jakékoli úkony a pokud snad měli jednat jako zmocnění zástupci úřadu m.č. Praha 1, mělo by být toto uvedeno, což v příkazu není.

Zcela na závěr podotýkám, že právě ta okolnost, že jsem postihován za shora popsané jednání v bodu 1. resp. mi přisuzováno jednání v bodě 2 a 3, ačkoli shromáždění vč. nočních hodin se účastnily desítky lidí, ve mně vzbuzuje podezření z účelovosti. Jak plyne již z oznámení shromáždění, byl jsem jednou z osob pověřených jménem svolavatele Jana Korála jednat. Aktivně jsem vystupoval již v době zásahu obecní policie dne 27.5.2012 i v následujících dnech a strážníkům jsem jejich nelegální a nelegitimní jednání otevřeně vytýkal, což může být důvodem, proč jsem byl zřejmě cílem jejich pozornosti.

A kde má Městská Policie Prahy 1 uloženu knihu přání a stížností?

V Praze dne 3. srpna 2012

Jan Kršňák

(následuje přepis mé výpovědi zaznamenané referentem -- bez jazykových úprav)

Byl jsem referentem seznámen se svými právy vyplývajícími z přestupkového zákona a správního řádu uvedenými v poučení, jež je nedílnou součástí protokolu o projednání přestupku a se spisovým materiálem, který mi byl předložen k nastudování.

Jednání započato 05.09.2012 v 14.30 hod.

K předmětné věci uvádím k bodu 1) Zmíněnou noc jsem na Klárově spal ve spacím pytli protož jsem tam vykonával shromáždění, které bylo povoleno Magistrátem hl. m. Prahy. V okamžiku kdy je shromáždění povoleno a úřady včetně Městské části Praha 1 vědí, že se shromáždění koná, pak nemůže být požadováno plnění vyhlášky o veřejné zeleni, protože když úřady povolily, aby se na veřejné zeleni shromáždění konalo, je zřejmé, že jeho účastníci používají veřejnou zeleň ke svému shromažďování. Pokud je shromáždění nahlášeno na půl roku je pochopitelné, že účastníci shromáždění spí, protože nikdo nevydrží výt půl roku vzhůru. Jako zodpovědný dospělý občan ČR, když spím ve veřejném protonu, vezmu si spací pytel, protože jinak by mi byla v noci zima. Na Klárově jsem strávil asi 20 nebo 30 nocí a nechápu čím je zrovna tato noc výjimečná, že za ni musím být pokutován. Domnívám se, že tento zásah Městské policie proti shromáždění OCCUPY Praha byl nelegitimní a nelegální a odmítám platit pokut ohledně bodu 1. Stejně tak popírám jakoukoliv vinu. Nikde není napsáno, že shromáždění se nemůže dělat ve spánku. Bod 2, 3) Celý problém bodu 2 a 3 považuji za zcela malicherný a nesmyslný, a pokud se jím státní orgány zabývají, pak je to jen dalším potvrzením, že státní aparát v ČR nefunguje a že je tedy na místě trávit čas kempováním, stavěním stanů, mluvením, posloucháním a viděním ve veřejném prostoru-konkrétně v parku na Klárově, ve jménu článku 23 Listiny základních práv a svobod, který pojednává o právu občana postavit se na odpor proti státnímu zřízení v případě, že toto již neplní svou funkci. Složku papíru jsem zahodil na zem, protože zmíněný policista mě buzeroval, a protože jsem v daném okamžiku nenašel lepší způsob, jak vyjádřit svůj odpor. Byl bych se býval mohl zapálit jako Jan Palach, ale byl bych obviněn ze záboru veřejného prostranství a z jeho znečišťování. Zvolil jsem proto nenásilnou cestu pohození kapitalistických básní Klementa Václava Lakatoše. Výzvy k jeho odklizení jsem neuposlechl, protože policista tvrdil, že se jedná o zábor, což je taková blbost, že nestojí za to, abych podle ní vytvářel jakékoliv pohyby. Náplní práce Městské policie není ani buzerovat ani říkat nesmysly. Když policista odešel, tak jsem papíry uklidil, protože jsem nebyl na Klárově kvůli tomu, abych veřejný prostor znečišťoval, ale kvůli tomu, abych ho uklízel. Závěrem bych chtěl říci, že zabývat se pronásledováním občanů kvůli takovým malichernostem jako jsou tyto tři body, je jen dalším příznakem faktu, že se řítíme do totality. Mám-li být shledán vinným, požaduji, abych byl za zahozené papíry řádně uvězněn. Návrhy na dokazování nyní žádné nemám.

Toto je vše co mohu k věci vypovědět, nežádám další doplnění a protokol jako pravdivý podepisuji dne 05.09.2012 v 15.10 hod.

Výsledek podání odporu a jednání: pokuta navýšena na 5000,-.

Odvolání k Odboru živnostenskému a občanskosprávnímu Magistrátu hl. m. Prahy, ve věci uznání vinným Jana Kršňáka, spisová značka S UMCPI 083888/2012 R 1151/2012 Č.j. UMCPI 052774/2013

Odvolávám se proti rozhodnutí správního orgánu, protože se necítím být vinným z žádného z přestupků, kterých jsem se dopustil. Jak jsem již řekl, neříkám, že jsem skutkové podstaty jednotlivých přestupků nenaplnil, všechno jsem provedl, jak je uvedeno ve spise a víceméně tak, jak všichni svědkové uvádějí, což ale neznamená, že bych se měl cítit vinným a tudíž ochotným podrobit se trestu, tedy platbě správním orgánem vyměřené pokuty, naopak požaduji, aby mi pokuta byla zrušena v celé své výši, tzn. i s příplatkem za vedení správního řízení. Celá tato záležitost je v kontextu společenské situace naší doby tak bezvýznamná a malicherná, že pokud státní aparát trvá na její existenci, ať si své výdaje platí sám a klidně ať si sám sobě uloží pokutu a ano, je to státní aparát, kdo by se měl jako jediný v této věci cítit vinným. Tímto se zároveň omlouvám za čas, který Vás osobně stojí celé řešení stávající situace; je vskutku nemilé, že se musíme zaobírat podobnými nesmysly jako je papír zahozený na zem v časech, kdy se nedostává času, personálu ani energie na skutečně důležité úkony státní správy. Ale možná, že by se času, personálu i energie státní správě dostávalo, kdyby se nezabývala takovými přestupky-nepřestupky jako jsou ty mé a o to se v mém odvolání jedná více než o oněch vyměřených 5000 Kč.

Obvinění 1: porušení vyhlášky o ochraně veřejné zeleně, kterého jsem se měl dopustit tím, že jsem se nacházel uložen ve spacím pytli ve veřejné zeleni. ,,Správní orgán konstatuje, že dne 28.04.2012 začala na Klárově petiční akce a byly zde postaveny petiční stany..." (str 9/10 Rozhodnutí 16.04.2013, dále jen Rozhodnutí)

Jenže 28.4.2012 začalo na Klárově řádně nahlášené shromáždění a ne petiční akce. Chápu, že státní orgány mate vybírání podpisů na petiční archy v rámci shromáždění, ale přítomností petic se ze shromáždění nestává petiční akce, shromáždění s peticemi zůstává shromážděním, takže je nemožné aplikovat na shromáždění petiční zákon, což je ovšem přesně to, co správní orgán dělá (a co Městská policie Prahy 1 dělala po celou dobu konání shromáždění). Z toho vyplývá několik důsledků. Je možné, že se v petičním stanu (či hned vedle něj) podle petičního zákona nesmí nocovat (i když petiční zákon takovou situaci neřeší), avšak je evidentní, že se někde musí nocovat v rámci shromáždění, jehož délka trvání je nahlášena na půl roku. Účastníci půlročního shromáždění musí mít právo na spánek. Je-li možné řádně nahlásit takové dlouhotrvající shromáždění, musí být taktéž povoleno setrvávat po celou dobu jeho konání na místě shromáždění. Proto jsem se nacházel ve spacím pytli tam, kde jsem se nacházel, byla noc a byla celkem zima, tak jsem si vzal spacák. Vykonával jsem své shromažďovací právo a za to nemohu být pokutován.

Když si ve spacím pytli lehnete na trávník, nijak mu to neuškodí, ani nezbledne, ani nezežloutne a už vůbec neodumře a nezmizí, protože tráva je celkem zvyklá nevykonávat v noci fotosyntézu (pro nedostatek slunečního záření), což by byl důvod, proč nezakrývat trávník ležícím tělem, neboť když zabráníte veřejné zeleni v kontaktu se sluncem, nedopadne úplně dobře, to je fakt. Co se týče konkrétního trávníku na Klárově, číslo parcely KN 702/1 v katastrálním území Malá Strana 727091, zde je však situace docela opačná. Místní trávník trpí v horkých dnech podstatným nedostatkem vláhy (zalévání probíhá jen v nejbližším okolí památníku druhého odboje) a během dvou měsíců, kdy jsem jej mohl díky přítomnosti na shromáždění Occupy Praha dennodenně pozorovat, díky teplým, slunečným dnům trávník zcela vybledl, zežloutl a místy docela odumřel, aniž by na něm někdo ležel nebo mu působil cokoli jiného. Pak zaprší a tráva se obnoví, protože jde o celkem urputnou rostlinu, což je ostatně důvod, proč se vysévá všude po městě, zcela kontaminovaném splodinami z výfuků aut i jiných civilizovaných činností. Trávník prostě přežije i naší nemilosrdně ničitelskou kulturu, nemluvě o tom, že tradiční rolí trávy v přírodě je vyplňování mezer mezi keři, čímž se udržují cestičky pro zvěř. Trávník je rostlina, na kterou se má šlapat, proto se na ní může hrát fotbal. Jakého přestupku jsem se v tom případě svým nocováním dopustil? O jaké ochraně veřejné zeleně tu vlastně mluvíme? A není smyslem zmíněné vyhlášky hl.m. Prahy č. 6/2001 Sb., o ochraně veřejné zeleně, ve skutečnosti jen získání nástroje k vyhazování nepohodlně vypadajících občanů volně žijících ve veřejném prostoru, kteří, nebýt této vyhlášky, by zcela logicky preferovali noční pobyt v parcích spíše než v kanálech či podloubích mostů? Ale vedle problému bezdomovectví, se tu jedná o něco daleko podstatnějšího, o samotný akt shromažďování. Je snad účastník občanského shromáždění konaném na veřejné zeleni občansky nepohodlnou osobou, kterou je třeba za každou cenu vystrnadit pryč z veřejného prostoru? Není uplatnění této vyhlášky v tomto případě vlastně porušením shromažďovacího práva? A může se vyhláška povýšit nad zákon, může být vyhláška nadzákonná? A není ohánění se touto vyhláškou v případě Occupy Praha jen způsobem, jak rozehnat shromáždění anebo jej alespoň řádně zkomplikovat znepříjemňováním života jeho účastníků? Již dříve jsem uvedl, že pokud úřady povolili shromáždění na Klárově, povolili zároveň také výskyt jeho účastníků na klárovském trávníku.

A kdybych měl být pokutován za přespávání v průběhu shromáždění, jakože se jedná o takový nesmysl, ke kterému v naší smysluplně spořádané společnosti nemůže dojít, nebyla by tím ohrožena samotná možnost existence shromáždění trvajících déle než 24 hodin? Je snad v plánech našeho demokratického zřízení taková shromáždění znemožnit? Bojí se snad státní aparát občanů, kteří se přes noc neuchýlí do svých individualizovaných domácností a rozhodnou se setrvávat ve veřejném prostoru shromažďujíce se? Anebo je spánek natolik skandálním počinem, že je třeba veřejnost bránit před pohledem na něj? Je snad povinností vždy bdělých složek veřejného pořádku potírat jakékoli známky únavy z pobytu na veřejnosti? Proč potom policie nebudí poslance klimbající v poslaneckých lavicích? A kdo by měl probudit spící policii? A kdy se probere státní správa, aby se ve veřejném prostoru konaly již jen rozumné události? A v rámci pohledu z druhé strany, řekněme si to na rovinu, nepreferuje stát nakonec spíše spící veřejnost než veřejnost probuzenou, veřejnost trávící dny i noci na veřejnosti, nejdete, státní orgány, v tomto správním řízení nakonec sami proti sobě? Nějak se nám to zacykluje, ale já s tím nezačal...

Vsuvka o logice: Rozhodnutí, str. 9/10: ,,Rovněž je nepřípadná argumentace čl. 23 Listiny práv a svobod -- právem postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny, neboť činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků nejsou znemožněny, což sám obviněný Jan Kršňák dokazuje užitím čl.18 -- práva petičního."

Zní to lehce jako Hlava XXII Josepha Hellera, ale to je asi v pohodě, naše realita je dualistická a život se koneckonců odehrává v cyklech a recipročních vztazích, já na tebe a ty na mě, každopádně opakuji, že zde nejde o právo petiční, ale shromažďovací. Nicméně i kdybych měl někdy s nějakou peticí na Occupy Praha něco společného, což je docela možné, pak je třeba si všimnout dalších vět správního orgánu: ,,smysl petičního práva nespočívá v beztrestnosti a občanské odvaze petenta vůči vládní moci, ale v tom, aby každá petice byla vyřízena kompetentním orgánem v zákonné lhůtě..."

Tato věta implikuje řetězec: petent -- petice -- státní moc, přičemž státní orgán se tu zřetelně hodlá zabývat pouze částí řetězce petice -- státní moc a zcela ignoruje nevyhnutelnost uskutečnění vztahu petent -- petice, které musí logicky předcházet vyřízení petice kompetentním orgánem. Zde jakoby o tuto část petičního práva vůbec nešlo, jakoby se petice mohla obejít bez petenta, jenže tak realita nefunguje (i když by se to státním orgánům nejspíše zamlouvalo) - bez petenta není petice, a že se petice poté vyřídí včas, je sice hezké, ale o to v petičním zákoně jde až poté, co se petent rozhodne petici zorganizovat. Jak? To by mělo být ponecháno na něm, o odvahu ani moc nejde, nemělo by jít, v demokracii by sepisování petic mělo probíhat hladce, bez asistence policie. Bylo by to vše celkem vedlejší, kdyby se v článku 23 Listiny práv a svobod výslovně neuvádělo, že použití zákonných prostředků má být účinné. Pokud není, objevuje se možnost klást odpor. Což nás dovádí k dalším bodům mého obvinění.

Obvinění 2 a 3: zahodil jsem na zem složku papírů a neuposlechl jsem vyzvání strážníka, abych jej zvedl, neuposlechl jsem ani na výzvu ,,jménem zákona". Udělal jsem to ze zoufalství a z únavy, omlouvám se, měl jsem za sebou týdny každodenní svévolné buzerace ze strany Městské policie Prahy 1, která, jak uvádí správní orgán na straně 10/10 Rozhodnutí vůbec neměla v úmyslu naše shromáždění rozpustit (asi protože ví, že dle zák č. 84/1990 Sb.v.pl.zn na to nemá právo), a tak nám jen zbořila stany (nahlášené od samého počátku shromáždění), brala nám věci, zakazovala nám pobývat na trávníku a jinak nás obtěžovala při vykonávání shromažďovacího práva. Ten den nám asi dvacet odhodlaných strážníků sebralo z posledního zbývajícího stanu vše, co oni nepovažovali za nutné, aby tam bylo, ačkoli nikde není napsáno, co je a co není potřeba k řádnému průběhu shromáždění. Když odešli, přišel strážník Bačík a potřeboval si hrát na důležitého. Už nevím, co přesně chtěl, ale na známku odporu proti tomu jsem na zem zahodil jedno vydání Kapitalistických básní. Nejednalo se o nikoho dalšího, ty papíry tam ležely jen mezi mnou a Bačíkem. Pan Bačík to označil za zábor veřejného prostranství. Opět se omlouvám, ale i hladina blbosti má své meze, a to i když je zaštícena ,,jménem zákona": na něco se prostě nereaguje - ve jménu zdravého rozumu, a tak jsem tam papíry nechal, aby u nich strážník mohl asi dvacet minut stát a trvat si na svém. Snad se přitom i cítil důležitě, doufám, protože si to sám přál, snad i přivolal posily, každopádně zahájil správní řízení, v jehož průběhu se právě nacházíme. A jestli na jeho konci neskončím ve vězení, pak už vážně nevím, co si o naší státní správě myslet. Štěstí, že jsem takový hrdina, co na znamení odporu zahodil na zem pár papírů.

A zase chvíli vážně, neboť o to zde přeci jde, o zábor veřejného prostranství veřejností. A o Městskou policii, která se snaží rozehnat povolené shromáždění, ačkoli to není v její pravomoci, a tak to dělá pomalu a nenápadně, ale zato soustavně a neústupně a nepřestane s tím, dokud není po shromáždění, dokud se poslední účastníci (což už jsem nebyl já) nerozhodnou to zabalit a jít domů, protože už to nemá cenu. My jsme věděli, že na to nemají právo, oni to věděli, státní policie to věděla (a měla na stole trestní oznámení), ombudsman to věděl (a měl na stole náš případ), všichni to věděli a stejně to dělali. Říkali, že to vědí, že si máme stěžovat, ale k čemu je stížnost, která se vyřeší v řádu měsíců (ale spíš se nevyřídí), když je potřeba rozhodnout něco hned teď, když se jedná o shromáždění, které zrovna probíhá, a které, kdyby bylo přerušeno, přestalo by být shromážděním, přestalo by se konat. A nebylo by takové shromáždění vlastně rozehnané (rozehnané bez obušků a bez těžkooděnců)? A nerozehnala by jej tedy nakonec vlastně Městská policie? A nebyla tedy ve výsledku skutečnost, že jsme neuposlechli jejich požadavky, jedinou možností, jak zabránit Městské policii v protiprávním jednání, protože kdybychom se jimi nechali rozpustit, dopustili by se nezákonného jednání oni? Ale oni si vůbec neuvědomovali, že konáme v jejich zájmu, chtěli si hrát na důležité, na čističe a ochránce veřejného prostoru, a tak postupně, ale jistě, rozpouštěli naše veřejné shromáždění, to rozpouštění trvalo měsíce, což neznamená, že to nebylo rozpouštění, dlouhodobá shromáždění se mohou rozpouštět dlouhodobě. Na tom však již příliš nezáleží, to je dávno, minulý rok, i když by bylo dobré, aby si správní orgán uvědomil, jak se věci mají a neoznačoval poukazování na nepříslušnost přítomnosti Městské policie na místě konání shromáždění za zcestnou. Ale vraťme se k našim stížnostem. Není ona prodleva mezi stížností a jejím vyřízením kompetentním orgánem důkazem neúčinnosti použití zákonných prodtředků, není to ona příležitost k postavení se na odpor? Můžete s tím nesouhlasit, můžete si klidně i stěžovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat, teď nás poslechnete, i kdyby vše, co říkáme, bylo protiprávní. Takhle funguje policie v ČR. Takhle funguje demokratický režim? O tom jsou všechny sbírky zákonů a listiny práv a svobod? No není to na odpor, řekni si sám, státní aparáte, není tohle situace, v níž na vyasfaltovanou zem pohozeně dopadne složka papírů a zůstane tam ležet? Anebo článek 23 počítá jen s ozbrojeným odporem? Jako za protektorátu, jako v osmašedesátém, kdy skupinka statečných dorazila na hrad a dožadovala se přídělu zbraní. Tenkrát jim je nedali, co dneska? Anebo to vlastně nemá být účinné, to používání zákonných prostředků a je to tam napsané jen tak a má to sloužit jen ke komplikování života občanů? Pak musím říct, že vám to funguje skvěle, nikdo se v tom nevyzná, v té změti čísel zákonů a čísel paragrafů a čísel vyhlášek a čísel odstavců a čísel na složenkách, nikdo se v tom nevyzná, ale všichni v to věří, možná lehce s odporem, ale věří, dokonce i vy sami, co s tím vším zákonodárstvím a státním spravováním dennodenně trávíte svůj čas, svůj pracovní život, co s tím ztrácíte svou energii, dokonce i vy sami se v tom někdy lehce ztrácíte, to proto, že je to sepsáno způsobem, aby se každý, kdo s tím přijde do styku, ztratil, aby pod tím návalem čísel a jazykově strašných vět přišel o vlastní duši, o vlastní lidství. ,,Jménem zákona, zanechte svého protiprávního jednání a ukliďte papíry z chodníku, které jste zde vyhodili." Jménem života, zamyslete se nad tím, co děláte. Necítím se vinným a vy se nemusíte cítit povinni.

Napsal bych Na shledanou, ale napíšu S bohem.

S úctou nikoli Váš, ale Svůj

Jan Kršňák

Podle ustanovení § 90 odst. 5 věty první správního řádu se odvolání účastníka řízení z a m í t á a rozhodnutí se p o t v r z u j e. ...

Proti tomuto rozhodnutí se nelze dále odvolat (§ 91 odst. 1 věta první správního řádu).

Pokuta zaplacena. Sice těch 5000,- stále ještě dlužím bratrovi, za což mu zde veřejně děkuji, ale je to lepší než se bavit se Státem. Ono to totiž nejde. A tak mám poslední dobou pocit, že všechno to o republice a demokracii pro všechny je jen taková jedna velká pohádka pro poddané a robotníky...

0
Vytisknout
4319

Diskuse

Obsah vydání | 8. 1. 2014