Pravý lék pro levici

19. 8. 2013

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka uzavírá svůj článek "Co je dnes podstatné" pro deník právo ze dne 2.8. 2013 slovy "Volby jsou jedinou správnou cestou k tomu, aby levice konečně mohla začít zlepšovat stav země".

Nechci být škarohlíd, ale to by ty volby nesměly dopadnout pro levici jako v roce 2010. Není totiž výhra jako výhra. Zdalipak není problém v levicové rétorice jako takové. Ačkoliv slibuje v porovnání s pravicí modré z nebe (bezplatné školství, zdravotnictví, štědré soc. dávky atd.), její protivníci slibující pravý opak z toho dokáží ještě udělat ctnost. Dokáží svůj politický program zmoralizovat a nabídnout tak lákavé sebepojetí -- jejich volič je pracovitý, schopný, odpovědný, zatímco volič levice je neschopný, líný a dokáže jen natahovat pracky a čekat, co mu kdo dá. Do toho špetka strašení komunisty a Řeckem (nyní spíše Ruskem) a úspěch je na světě, píše Radek Scholler.

Na to budou představitelé levice jako zaseklá gramofonová deska opakovat teze o asociálních reformách pravice a jejich dopadech a pasují se do role zástupců zájmu občanů znevýhodněných těmito reformami. Tím neříkám, že to není pravda nebo že to není potřebné, ale je to málo. Dokonce tak nepřímo dávají za pravdu slovům pravicových rétorů. Je tu patrná jistá tematická jednostrannost, na kterou upozorňoval už v r. 1955 Erich Fromm v knize s názvem příhodným pro naši situaci - Cesty z nemocné společnosti.

Fromm si povšiml, že reformní hnutí posledních dvou tisíc let usilující o zdravou společnost viděla příčinu její nemoci vždy jen v jedné oblasti života a pouze tu se pokoušela vyléčit. Křesťanství směřovalo své snahy k duchovní obnově, ale zanedbávalo změny společenského uspořádání. Osvícenci natolik holdovali nezávislému rozumu a politické rovnoprávnosti, že si nepovšimli nutnosti sociálně-ekonomických změn.

Marx a jeho následovníci především prosazovali ekonomické a sociální změny a přehlíželi potřebnou vnitřní proměnu člověka. Nemohlo prý to dopadnout jinak: hlásáním evangelia k církvi, osvícenským vzmachem k Robespierrovi a Napoleonovi, od Marxe ke Stalinovi a spol.

Nicméně Marx viděl věci přece jen v širších okolnostech, než je tomu u jeho následovníků (ať už se k němu výslovně hlásí nebo ne). A tento náhled by mohl pomoct levici "se zmoralizovat", čímž by mohla přilákat četné příznivce z řad (nejen) mladých lidí.

Podle Marxe kapitalismus učinil ze snahy o maximalizaci zisku základní lidskou motivaci. Do popředí se tak dostávají uměle vyvolané potřeby požitků apod., které jsou nám podsouvány jakožto potřeby skutečné. Lidé musí ale hledat štěstí především v sobě a svých blízkých.

Zásadní je snadná dosažitelnost materiální úrovně na běžně dostupné úrovni své doby a získat tím větší možnost rozvíjet sebe, svůj vztah k přírodě a druhým lidem -- s Frommem řečeno "být" místo "mít".

Ekonomika ať slouží člověku, ne člověk ekonomice: To ale nutně neznamená ocitnout se v záporných číslech. Kombinace koupěschopnosti, více volného času a kvalitních služeb (vzdělávacích především) mohou dělat divy.

Je výzvou pro levici tento pohled srozumitelně vyložit vyřejnosti. Záslužnou práci v tomto směru konají pánové z Teoreticko-analytického pracoviště ÚV KSČM Josef Heller, František Neužil a kol. (viz např. publikace Kdopak by se Marxe bál), bohužel jde o záležitost okrajovou a ve straně trpěnou.

Hrozí ale, že tyto autenticky levicové hodnoty lidi nezaujmou a postačí jim, -- vulgárně řečeno -- vezme-li se bohatým a dá se chudým, a stanou se tak programem elitářským. Tím pádem by volba levice byla spíše příznakem velkých sociálních nerovností ve společnosti než řešením, a tak by stejně moc neposloužila. Není vlastně co ztratit...

0
Vytisknout
3891

Diskuse

Obsah vydání | 20. 8. 2013