Genocida matek

20. 8. 2013 / Štěpán Cháb

Přirozenou rolí ženy je péče o rodinu. Tvorba tepla domova. Vycházejme z prosté genetické dispozice. Muž kojnou nezastane, žena problémy s prostatou mít nebude. Proč tedy nutit muže do kojení a ženu ke každoročnímu vyšetření prostaty?

Role matky na pracovním trhu by neměla být vynucována uměle vyvolanou finanční bídou ani zákonem. Role matky je rolí zcela rovnocennou s rolí živitele. Ženy si feminismem vybojovaly jeden zcela zbytečný výdobytek, musely začít chodit do práce namísto toho, aby do ní jen mohly chodit. Tuto chybu přílišného nadšení z takzvané rovnoprávnosti si odskákaly následující generace žen, které začaly, s elegancí tohoto systému, potrácet to přirozené, co v nich je. Tedy být ženou a matkou. Žena je květina, kterého vola napadlo posílat květiny do práce.

Se vší nenápadností se tu začíná opět opakovat taktika dvou předchozích diktatur. Děti jsou odevzdávány do rukou systému, který má pocit, že roli rodičů zastane precizněji, svědomitěji a hlavně lépe. Přitom se systém vyhnul očividnému nátlaku, nemusel nakazovat červené šátky, nemusel nutit do politické angažovanosti, stačilo jediné, uvalit na společnost hrozbu finanční tísně a za tu si, jak se chybně říká, může každý sám. Žena i muž jsou poté nuceni nastoupit do výrobního procesu a odevzdat potomky k proclení do institucí nahrazujících jejich role.

Feminismus, tedy boj za práva žen, je svým způsobem tvorbou daleko většího množství mužů, v tomto případě trvale převlečených za ženy. Pokud se žena musí ujmout role živitele, dělá tak na úkor role matky, kdy role matky není nahrazována ničím. Pokud se na problém podíváte z druhé strany, je feminismus jakousi vnitřní genocidou matek a rodiny. Systém školek a školních družin matku samozřejmě nezastane. Ten se dýchavičně sotva došplhá na úroveň špatně nalezené macechy. Proč se ženy nedomohly možnosti živit, ale uvalily na sebe povinnost živit? Proč se slovo matka stalo pro ženy nadávkou? Vždyť slovo matka už se bere s větší úctou, když se zmíní ve stavebninách a přidají k němu rozměry a druh šroubů.

Feminismus, který by vybojoval ženám možnost jít si za svou vysněnou kariérou, by byl přínosný, žádoucí a hlavně krásný. Feminismus, který k tomu ženy nutí, je zbytečný a kontraproduktivní. Tj. tvořící nešťastné a rozkládající se rodiny, zcela zničené ženy, které se roli matky snaží zběsilou rychlostí dohnat po večerech a muže, kteří přicházejí postupně o svou vlastní roli živitele. Lidově řečeno, mužům jde feminismus po koulích, ženám zase po srdci. Ať tak nebo tak, společnost jakožto celek, feminismem trpí. Myšlenka feminismu ve zjednodušené formě: žena v domácnosti netvoří obrat -- pryč s ní!

Nynější feminismus zní krásně z pozice úspěšné podnikatelky, z pozice prodavačky v hypermarketu už na kráse značně potrácí. Feminismus bohužel stvořil daleko větší množství zdeptaných prodavaček, nežli nadšených podnikatelek. Nedávná kauza prodavaček s inkontinentními plenami u kasy neodkazuje příliš na myšlenky feminismu, ale spíše na myšlenky dřevního otrokářství. Eliminací role matky v koprodukci se ztátou role mužské, dostáváme se do rozkládající společnosti, kde chybí ukotvení nutné k plnohodnotnému životu. Narůstající počet samoživitelek, frackovití muži bez úcty ke svému protějšku, děti bez životních kořenů a narůstající spotřeba antidepresiv všech vyjmenovaných. Rozklad je, stejně jako boží mlýny, pomalý, ale velmi sebejistý.

0
Vytisknout
4837

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2013