Rusnokova vláda se zakopává na pozicích

1. 8. 2013 / Boris Cvek

Rusnokova vláda, ještě než se vůbec řekla Sněmovně o důvěru, dělá zásadní personální změny, jako by je chtěla stihnout ještě dříve, než se třeba ukáže, že důvěru Sněmovny nemá. Dělá to bez širší politické i společenské debaty prostě jako prostředek moci, jako nástroj exekutivního ovládnutí České republiky.

Tohle není počínání vlády, jež by měla na mysli svůj možný brzký odchod. Je zřejmé, že prezident Zeman bude Rusnokovu vládu držet co nejdéle, i kdyby nedostala důvěru ve Sněmovně. Druhý pokus by se po případném nevyslovení důvěry změnil hned v třetí, a ten připadá předsedkyni Sněmovny. Je tedy logické se o druhý pokus vůbec nesnažit. Chvatná změna mocenské konfigurace v zemi a ovládnutí různých trafik dává dostatečný prostor pro pragmatickou dohodu stejně uvažujících lidí v KSČM, ČSSD, ODS (lidé kolem pana Kuby, který má k Zemanovi blízko), VV a LIDEM. Prezident může ale i po případném fiasku Rusnokovy vlády ve Sněmovně argumentovat tím, že je zapotřebí připravit rozpočet a že svůj druhý pokus odloží až na konec roku. První Topolánkova vláda vládla také několik měsíců v demisi.

Více mě znepokojuje to, že Rusnokova vláda jako vláda přechodná by neměla dělat takové změny, jako je blesková změna vedení Českých drah nebo Národního divadla, ani kdyby měla důvěru Sněmovny. Tohle má počkat na výsledky nových voleb a novou politickou vládu. Zdá se mi bohužel, že sázka na exekutivní ovládnutí ČR není jenom sázkou na přežití Rusnokovy vlády do voleb 2014, ale i po nich, byť v nějaké jiné konstelaci. Pokud nezvítězí v příštích sněmovních volbách nějaká strana s drtivou převahou tak, aby mohla sama sestavit vládu, a to se po pozemanovštění ČSSD jistě nestane, vždy se bude nabízet velká koalice nebo opoziční smlouva na půdorysu ČSSD-ODS.

To je přesně to řešení, které zastával Jiří Rusnok před deseti lety ve střetu s Vladimírem Špidlou o budoucí směřování ČSSD. Tuto mentální základnu Rusnokovy vlády ztělesňuje také Martin Pecina, který byl členem ODS i ČSSD, ale nakonec i Jan Fischer jako premiér vlády, která dostala důvěru od ODS a ČSSD.

Pokud se někdo spoléhal na variantu levicové vlády ČSSD a KSČM, tak mu dnes snad musí být už jasné, že KSČM je především strana, která je a bude s prezidentem Zemanem konformní. Hledat skutečnou opozici proti Zemanovi bude těžké zejména proto, že Zelené a Kalouska (TOP09 není nic než Kalousek) prakticky nic nespojuje. ČSSD proti Zemanovi jít nemůže, její členská základna je zemanovská a rozdíl mezi ní, komunisty a SPOZ se stává spíše bezvýznamný.

Projekt Nečase a Kalouska se nikdy nevymanil z vlivu Václava Klause a ztroskotal v korupčních skandálech od Šišky přes exposlance a Promopro až po policejní obvinění téměř celé pražské radnice. Přežívá ho vitální spojenec Klause i Zemana Kuba a Kalousek, schopný se spojit s kýmkoli jak ukázal ještě za předsedování KDU-ČSL. V kdysi populární Čtyřkoalici, která stála proti opoziční smlouvě ODS a ČSSD, to byl právě Kalousek, který vadil tehdejšímu šéfovi KDU-ČSL Svobodovi.

Jenže Kalousek zůstal a sklidil v minulých volbách fascinující volební úspěch, ovládl pražskou radnici, prosadil církevní restituce a byl ministrem financí a zřejmě nejvlivnější figurou ve dvou koaličních vládách, zatímco Svoboda je z politiky pryč a KDU-ČSL není ani ve Sněmovně, poprvé. Lze předpokládat, že právě Kalousek a jeho TOP09 bude rétoricky a intelektuálně tou nejvýznamnější opozicí proti Zemanovi a jeho vládě, což mu dává šanci vyhrát výrazně volby 2018. Po vzájemných útocích a bonmotech, které budou asi hlavní politickou náplní příštího volebního období, by ale oba staří kamarádi beztak udělali piruetu a padli si do náruče, až by z toho překvapeným voličům zaskočilo v hrdle.

K tomu dodává MUDr. Petr Wagner: V rezortu, kterému rozumím (zdravotnictví) je to zatraceně dobře. Konečně někdo v něm dělá, co má hlavu a patu.

0
Vytisknout
4255

Diskuse

Obsah vydání | 5. 8. 2013