Anketa romského časopisu Kereka

20. 7. 2012 / Pavel Pečínka

1. Pomáháte druhým lidem? O jakou pomoc se jedná? V jaké situaci byste pomoc někomu odmítli?
V první půlce 90. let jsem občas přispíval při různých sbírkách, nedokázal jsem odmítnout hudebníky, žebráky, studenty a nejrůznější aktivisty, kteří chtěli peníze na ulici. Mnozí asi nějak podle mého obličeje poznali, že jako měkota jim dám, a tak často obcházeli moje známé a shlukovali se kolem mě.

Dával jsem taky peníze na nekomerční časopisy ( jednou tuším i částku 2000 Kč na Listy ), a až skoro do nedávné doby jsem se např. u některých redakcí a nevýdělečných nakladatelství zříkal nároku na honorář ( Doplněk, G+G ).

Asi tak 12-15 let ale už skoro na nic nepřispívám, těch věcí na které by se mělo dávat jsou mraky a v centrech měst vybírají peníze doslova party dobrovolníků, ale i falešných aktivistů. Moje manželka ale ojediněle něco posílá na dětské záležitost.

Za MIMOŘÁDNĚ NEBEZPEČNÉ považuju, jak se na charitu, na dobrovolnou pomoc atd. čím dál víc potichu přesunuje množství aktivit, které přestávají být financovány povinně státem a jeho institucemi a místo toho závisí víc a víc na dobrosrdečnosti a soucitu obyčejných lidí, nebo na církvích. To není dobré a dlouhodobě udržitelné.

Stát, který vybírá od lidí daně a zároveň neumí zabránit rozkrádání státního rozpočtu a vyhazování peněz na zbytečné věci, armádní zakázky (domnívám se, že nás čeká aféra s naprosto zbytečně zaváděnou novou vojenskou automatickou puškou nahrazující v armádě starý, ale osvědčený samopal vz. 58, navíc zaváděnou v podezřele nízké sérii pouhých 8 000 ks), ze sebe shazuje potichu zodpovědnost a starost o nemocné, chudé, postižené.

A nepřímo vlastně naznačuje obyčejným lidem, kteří často nemají moc peněz ani pro sebe - buď přece morální, ušlechtilý, měj soucit, dej, přispěj, podpoř...

Ano, dobrovolnictví a charita jsou záslužné, je ale nutné říct - většina toho všeho má být povinně a na profesionální úrovni zajištěno státem, kterému normální lidé platí daně. Ne různými televizními hvězdami a společenskými veličinami, které před Vánoci a v různých soutěžích vždycky vyvolávají uslzenou atmosféru, ukazují opuštěné děti a lidské neštěstí a pobízí lidi u obrazovek k zasílání financí a solidárních SMSek.

Takže ne že bych chtěl shazovat ušlechtilou práci lidí ze všech těch ústavů, léčeben, ubytoven atd., tak by to nemělo být pochopeno. Tihle pracovníci charity jsou skuteční hrdinové, ne nějací bankéři a manažeři. Rozlišuju charitu apod. a mediální manipulátory s lidským neštěstím.

Spíš než čím dál víc zadarmo ve svém volnu pracovat pro neziskový sektor a čím dál víc přispívat ze svého na "užitečné věci" a opájet se tím, jak jsem morálně ušlechtilý a soucitný, jak to dnešnímu systému vyhovuje, je podle mě lepší a pro nás pro všechny výhodnější:

a) vyvíjet aktivity k odstranění této vlády

b) po nové vládě chtít průhledná opatření k zastavení rozkrádání státního rozpočtu a ukončit srůstání politických, podnikatelských a kriminálních struktur, které odsávají veřejné peníze, ale už 20 let nepřetržitě vyzývají k šetření, šetření a šetření a k reformám, reformám, reformám...

c) vrátit státu jeho povinnosti, místo kriminálního kapitalismu zde postupně vytvořit demokratický sociální stát, který efektivní sociální politikou zajistí slušný život i těm, kteří se už o sebe nedokážou z různých důvodů postarat sami. Ve stáří k těmto více méně hendikepovaným budeme patřit do určité míry skoro všichni a kvalita našeho života v jeho závěru nemůže být závislá na tom, jestli se nad námi slituje a zapláče nějaká televizní hvěza a hodí něco do kasičky na novou berlu nebo pemprsky...

A kdy bych pomoc odmítl? Tu finanční drobnou výpomoc už odmítám z důvodů, jak jsem psal výše.

Protože jsem ale měl za svůj život celkem asi 10 incidentů s neonacisty a paradoxně asi čtyřnásobek incidentů převážně s olašskými kapsáři, když chtěli nějaké staré lidi okrást v Brně a já jsem se snažil těm okrádaným pomoct, kladu si otázku, jestli bych pokaždé dokázal do těch střetů jít znovu. A nevím. Protože se to většinou dělo v centru Brna, tak tam nehrozila nějaká tvrdá újma. Zatím...

Člověk prostě musí mít nacvičené nějaké fígle a průpovídky, aby jak ti čeští náckové, nebo olašští a rumunští kapsáři, vás považovali za policajta a netroufli si vám jednu natáhnout mezi oči. A nebo nosit u sebe zbraň...

2. Šli byste dobrovolně pomáhat například do azylových nebo jiných dobrovolnických spolků a organizací o prázdninách nebo ve svém volném čase?
Už řadu let je tohle u mě z časového hlediska i kvůli penězům úplně vyloučeno.

Ale dřív jsem měl ne moc významné, ale přece jen určité dobrovolné, z vlastních (nebo rodičovských) peněz placené a ve vlastním čase vykonávané aktivity - ovšem spíš politického rázu jako řadový člen a sympatizant několika spolků (blokády u Temelína, vernisáže výstav o indiánském hnutí v Mexiku, různé ekologické a lidskoprávní demonstrace a "street-parties", zajišťování tiskového přehledu pro Stranu zelených, řadové členství s tím související propagace a drobná práce pro Sekci mladých ČSSD, Hnutí občanské solidarity a tolerance, neformální Iniciativu na podporu Zapatovské armády národního osvobození v Mexiku, Stranu zelených v letech 2002-2007) atd.

0
Vytisknout
4650

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2012