Maturita 2012 očima maturanta

25. 6. 2012

čas čtení 8 minut

Jsem jedním z téměř stovky tisíc studentů, kteří v letošním roce skládali zkoušku dospělosti. V následujícím článku bych se s vámi rád podělil o některé postřehy, které jsem v průběhu maturitního maratonu zaznamenal, napsal Filip Zachariáš.

Musím říci, že jsem stoupencem myšlenky, aby byla stanovena určitá hranice znalostí, které musí držitel maturity ovládat. Z předchozí věty by normálnímu smrtelníkovi vyplynulo, že jsem tedy pro státní maturitu. To opravdu jsem, ale ne pro cirkus, který CERMAT vznešeně nazývá státními maturitami a účtuje si za to jen pro letošek 207 milionů korun. Ale popořadě...

Někdy v prosinci loňského roku nám třídní profesor rozdal přihlášky k maturitní zkoušce. Zde si každý student vyplnil předměty, ze kterých by chtěl zkoušku skládat, a to jak ve společné části (tedy státní), tak i části profilové (tedy té, kterou si škola dělá sama).

Zastavme se u "státní" maturity. Předměty se dělí na povinné a nepovinné. Do povinných patří samozřejmě český jazyk, druhý povinně volitelný předmět je buď cizí jazyk, nebo matematika. (V roce 2013 budou povinně volitelné předměty u státní maturity tři.) Dále jsou zde nepovinné předměty -- např. informatika, biologie, fyzika, chemie, dějepis, atp. Už tady započalo moje dilema, na které mi nikdo nebyl schopen odpovědět. Moje dotazy směřovaly k tomu, co mi přinese volba vyšší úrovně.  

Zde je první a zásadní chyba, které se CERMAT dopustil. Pokud je mi známo, státní maturita je připravována a diskutována už od konce devadesátých let, a proto nechápu, jak mohlo dojít ke spuštění dvoustupňové úrovně maturit, aniž by byl někdo schopen vysvětlil výhodu jedné oproti druhé. Podle mého soudu zde byl dostatečný prostor k tomu, aby se vykonavatel státních maturit (tedy CERMAT) dohodl s vysokými školami na tom, aby se vyšší úroveň maturity například stala vstupenkou na VŠ. Nestalo se. Možná také proto, že přijímací řízení je pro mnohé vysoké školy zajímavým zdrojem příjmu. Hledal jsem tedy na webových stránkách novamaturita.cz, kde je uvedeno toto:

 "Proč by tedy měl žák volit vyšší úroveň obtížnosti? Zvyšuje tím přece riziko neúspěchu. Co mu to přinese? Předpokládáme-li, že vysoké školy budou využívat výsledků "státní" maturity jako přijímacího kritéria ke studiu, budou s velkou pravděpodobností požadovat zkoušky vyšší úrovně obtížnosti. Toto může být velmi silným motivem pro volbu náročnější varianty zkoušky. Podobným motivem bude např. snaha prokázat své znalosti cizích jazyků potenciálnímu zaměstnavateli."

Z výše uvedené citace z webu novamaturita.cz vyplývá, že se CERMAT nevzdává myšlenky vyšší úrovně maturity místo přijímacích zkoušek. Jenže to, že k tomu dojde, nedokáže zajistit. Já si zvolil nakonec český jazyk i matematiku v nižší úrovni... Jen se trošku děsím toho (a nebudu rozhodně sám), že kdybych se za deset let rozhodl začít studovat na VŠ (třeba další obor), aby vyšší úroveň nebyla povinným kritériem. Samozřejmě, že i na toto zná CERMAT  odpověď -- vyšší úroveň si můžete kdykoliv dodělat. Ale učit se k maturitě třeba už s jednou úspěšně absolvovanou VŠ je trošku úsměvné.

Prvním krokem, který by měl CERMAT udělat, by měla být jasná definice, proč zvolit vyšší úroveň a k čemu mi bude dobrá.

Čas plynul a "státní" maturita se blížila. Byla smluvena společná data konání této zkoušky, a to na 2.5. (český jazyk), 3.5. (anglický jazyk), 4.5. (matematika), atd.

Byl druhý květen a já jsem přišel do dané učebny. Zkoušející nám přikázal odložit batohy na místo před tabulí a přichystat si občanské průkazy (takto to probíhalo před každou částí "státní" maturity). Na maturanty čekal didaktický test a později též písemná práce (slohová práce).  Typy otázek v didaktickém testu jsem znal z předchozích verzí, které jsou volně k dispozici na již zmiňovaných stránkách novamaturita.cz. Jen bych chtěl říct, že se na znalostech zakládá opravdu jen z malé části (dovolil bych si říct i svůj osobní odhad, který činí 10%). Dále bych vytknul často minimální rozdíly mezi možnostmi odpovědí. Po poledni jsem absolvoval i slohovou práci. Studenti si mohli vybrat z deseti témat. I toto jsem napsal a po druhém květnu jsem ze školy odcházel s pocitem dobře odvedené práce.

Po písemce z matematiky jsem si vyměňoval názory s vrstevníky z jiných typů škol (jsem z gymnázia). Většinou se shodovali na tom, že test byl těžký (i když mně samotnému se zas tak složitý nezdál). Šok však přišel, když se začaly objevovat informace o extrémně těžké vyšší variantě. Zde je zajímavé sledovat postoje dnes už bývalého ředitele. Nejprve nepřipouštěl žádné pochybení (ostatně i jako v ostatních případech), pak přišel s paskvilem jménem harmonizace.

V CERMATU si zřejmě vůbec neuvědomili, že z průměrných 4% studentů, kteří v letošním roce zvolili vyšší úroveň, zbudou v příštích letech pouhá promile a tím vlastně ztrácí dvoustupňová maturita smysl.

Výsledky společné části maturitní zkoušky, tedy státní maturity, měly být zveřejněny 15. května. Bylo však jasné, že externí hodnotitelé nemohou stihnout takové množství písemných prací. Tuto skutečnost CERMAT nepřímo přiznal tvrzením, že výsledek se studenti dozvědí až tři dny po ukončení ústních zkoušek na své škole. Patnáctého byly tedy k dispozici pouze výsledky didaktických testů.

U ústních zkoušek se nebudu zastavovat, protože ty mají v gesci školy samotné. Pouze u českého jazyka a cizích jazyků tvořily třetí (dílčí) část dané zkoušky (didaktický test, písemná práce, ústní zkouška).

Jak už jsem výše uvedl, teprve tři dny po ukončení zkoušek na střední školy dorazily výsledky písemných prací. Protože se data ukončení ústních zkoušek na jednotlivých středních školách lišila, výsledky přicházely také v různých termínech. Ještě než jsem měl možnost vědět výsledek své slohové práce, četl jsem na internetu množící se stížnosti. Přečetl jsem si i některé slohové práce, které byly ohodnoceny nedostatečnou. Většinou kvůli odchýlení od tématu. Teprve nyní jsem se dozvěděl o tom, že slohové práce opravuje pouze jeden člověk - v rámci úspory finančních prostředků. V kontextu s tím, že práce opravovali externí hodnotitelé a také s avizovanou úsporou, mi do celého procesu nezapadá zbytečné školení učitelů středních škol, kteří měli původně práce opravovat. Nedobře na mě také působí, když kolonka, kde měli hodnotitelé zdůvodnit svůj postoj, zeje prázdnotou.

Více než čtyři tisíce dvě stě odvolání proti hodnocení slohových prací je výrazné číslo. Samozřejmě -  ne všechna odvolání jsou oprávněná. Ale z opačné strany vím, že mnozí studenti se raději smířili se čtverkou nebo trojkou a už se neodvolávali -- i když nebyli se svým hodnocením spokojeni.

Ti, co se odvolali, musí vyčkat rozhodnutí krajského úřadu. Další chybnou ovšem je, že odvolávající svou opravenou práci neviděli. Mnozí se tak ani nemohou dostavit k zápisu na VŠ.

I přes to všechno jsem stále stoupencem myšlenky, že maturitní zkouška musí mít danou úroveň. Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) však tuto úlohu evidentně nezvládlo...

(Pozn.: Autor maturoval letos na Gymnáziu Bučovice se samými výbornými.)

0
Vytisknout
10676

Diskuse

Obsah vydání | 27. 6. 2012