Britská intervence v Libyi byla chybné rozhodnutí

24. 8. 2011

Pád diktátora je vždycky vítanou zprávou, píše konzervativní komentátor Simon Jenkins v deníku Guardian. Ovšem Kaddáfí nebyl nejhorším diktátorem a vítanější by bylo, kdyby ho svrhli jeho vlastní lidi, ne západní armády.

Rozšiřování cílů západních vojenských zásahů v Libyi bylo naprosto klasické. Británie a Francie zprvu tvrdily, že vytvořily "bezletovou zónu" na ochranu Bengází před možným útokem a brzo zjistily, že jsou jednou bojující stranou v občanské válce. Ta eskalovala v bombardovací kampaň proti Tripolisu "na ochranu životů libyjského lidu" a pak v tvrzení, že ochraňovat životy libyjského lidu není možné bez svržení Kaddáfího. Úplně stejně se vydala britská a americká vojska do Iráku čistě jen proto aby "nalezla zbraně hromadného ničení" a do Afghánistánu čistě jen proto, aby "tam zlikvidovala základny al Kajdy". V žádném případě neměly být do Libye vysláni pozemní vojáci. Pak tam byly vyslány "jen" speciální jednotky, a nyní připouští ministerstvo obrany, že bude asi nutno vyslat do Libye pozemní vojska "k udržení pořádku".

Britský premiér David Cameron má velké štěstí, že jeho protizákonný pokus zavraždit Kaddáfího a jeho rodinu ze vzduchu nebyl úspěšný, protože by to vyvolalo protizápadní pomstu po celém muslimském světě. Britské letectvo se stalo leteckou silou vzbouřenců z Bengází. Cameron byl při této akci osamocen, podporoval ho v ní jen potrhlý Nicolas Sarkozy.

Teď ale nastává obtížná situace. Všechny takovéto intervence, v Libanonu, v Somálsku, v Iráku, v Kosovu a v Afghánistánu, se vyvinou v rozsáhlé a nekonečné vojenské akce. David Cameron je nyní vydán na milost a nemilost místních libyjských sil, kterým dal svobodu, ale nemůže je zvládnout.

Británie a Francie se teď nemohou stáhnout a neposkytnout Libyi pomoc, poradce, logistickou podporu a možná i pozemní vojska. Ani Tunisko ani Egypt se na této operaci neúčastnily, obě země jsou hrdé na to, že jejich revoluce byly nezávislé a nebyly poskvrněny západní pomocí.

Ospravedlňují události z tohoto týdne britskou intervenci v Libyi? Ne. Libyjské dobrodružství, jak argumentují jeho zastánci, bylo takticky lehké, ale i to trvalo pět měsíců a stálo Británii stamiliony liber. Libye má malý počet obyvatel a je bohatá. Pokud se nyní stane loutkovým státem Západu, stane se magnetem pro protizápadní síly tak, jako to byly Irák a Libanon před ní.

Zdůvodnění OSN intervence v Libyi, která údajně měla zabránit "masakru v Bengází" jen dokazuje, jak nepřesvědčivá byla argumentace pro britskou agresi, jejímž cílem byla změna režimu. Britové si mohou vášnivě přát svobodu pro Libyjce, stejně jako pro Egypťany či Syřany, ale jak tito lidé své svobody dosáhnou, to je jejich věc, nikoliv věc Británie. Čím více to uděláme svou věcí, tím slabší bude jejich osvobození.

Británie zůstává zapletená v muslimském světě. Zvorala to Iráku a v Afghánistánu je v pasti. Opravdu nepotřebuje další loutkový stát, o který se bude muset starat během této vlny neoimperialistické dobročinnosti. Můžeme tleskat, že se utlačovanému národu, který měl štěstí, dostane svobody, ale to neospravedlňuje způsob, jímž to bylo dosaženo - dalším aktem velmocenské agrese. Pravdou je, že Kaddáfího pád, způsobila Británie, stejně tak, jak ho předtím udržovala u moci. Nový libyjský režim bude proto méně stabilní a méně legitimní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
8021

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2011