Za prosperitu bez hospodářského růstu?

24. 8. 2011

Jaká část hospodářského růstu za posledních šedesát let byla reálná? Do jaké míry šlo o iluzi, vytvořenou obrovským objemem půjček? Ve snaze udržet tuto iluzi při existenci jsme způsobili planetě Zemi větší škody než za posledních 100 000 let. Ty škody potrvají staletí - prospěch z nich nebude možná trvat ani rok, píše George Monbiot.

Minulý týden přiznal konzultant z Wall Street Nouriel Roubini, jeden z těch mála, kteří předpověděli dnešní finanční krizi, že jsme opravdu v pasti. Vlády si už nemohou dovolit další záchranné balíčky pro banky. Tištění dalších peněz už nepomůže, ani nepomůže devalvace měn. Itálie a Španělsko budou donuceny v podstatě udělat bankrot a Německo už nikomu nic platit nebude. Úspěšný kapitalista Roubini dospěl k tomuto překvapivému závěru: "Karel Marx, jak se zdá, měl částečně pravdu, když argumentoval, že globalizace, finanční instituce puštěné ze řetězu, přerozdělování zisků a bohatství od zaměstnanců ve prospěch kapitálu může vést k tomu, že se kapitalismus sám zničí."

Vlády se snaží reagovat na novou krizi kapitalismu tím, že chtějí zoufale vyvolat staré známé kouzlo, znovu nastartovat motor tvůrčího ničení. Prostředky k tomu však už neexistují.

Určitou nadějí bylo, že v balíku knih, které si s sebou vzal letos v létě na dovolenou šéf britské Labouristické strany Ed Miliband, byla i kniha profesora Tima Jacksona, Prosperita bez hospodářského růstu. Je to revoluční text, vyšel před dvěma lety, a jeho čas teď nastal.

Profesor Jackson argumentuje, že finanční krize nevznikla z izolovaných případů špatné bankovní praxe, ale v důsledku systematické deregulace finančních institucí vládami, které se snažily stimulovat hospodářský růst vydáváním další a dalších dluhopisů. Problémem je hospodářský růst a nutnost ho vyvolávat. V bohatém světě už nemá hospodářský růst vůbec žádnou vazbu na prosperitu.

Jackson přijímá argument, že materiální prospěch je klíčovou součástí prosperity a že hospodářský růst je nezbytný pro prospěch nejchudších zemí. Avšak v bohatých západních zemích ochromuje pokračující hospodářský růst a politika, která ho podporuje, prosperitu, kterou Jackson definuje jako svobodu od nebezpečí či katastrofy. Prosperita podle něho znamená mimo jiné zdraví, štěstí, dobré vztahy, silné komunity, důvěru v budoucnost, přesvědčení, že věci mají smysl a cíl.

Ale jak se člověk může osvobodit od růstu bez ohrožení ekonomiky? Za současného systému to možné není - když růst přestane, ekonomika se rozloží. Tak začal Jackson vyvíjet hospodářský model, který by umožnil, aby se ekonomický výkon stabilizoval. Experimentuje se zvýšením poměru investic vůči spotřebě, mění podmínky investic a přesunuje rovnováhu od soukromého vydávání finančních prostředků k veřejným výdajům a přitom silně omezuje užívání zdrojů. Zjišťuje, že životně důležité je přerozdělování příjmů i zaměstnanosti (prostřednictvím kratší pracovní doby), stejně jako obnovená regulace bank, zvýšení daní na přírodní zdroje a znečišťování životního prostředí, opatření proti obsesivnímu spotřebitelství, jako například omezení reklamy.

Jeho systém se příliš neodlišuje od dnešního systému: lidé budou pořád vydávat peníze a spořit, firmy budou stále vyrábět zboží a poskytovat služby, vlády budou pořád vybírat daně a vydávat peníze. Jeho systém vyžaduje větší množství vládních zásahů, než na jaké jsme byli zvyklí, ale ty vyžadují od nynějška všechny alternativy. Důsledky jsou však radikálně odlišné od dnešní situace: vznikne stabilní hospodářství bez růstu, které je schopné vyhnout se finančnímu i ekologickému kolapsu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7677

Diskuse

Obsah vydání | 26. 8. 2011