Romové JSOU Češi

27. 8. 2011 / Jan Čulík

Brutální rasistické vylučování Romů ze společnosti, které v současnosti provádí značná část médií v ČR, je naprosto nepřijatelné. Česko na to dojede, protože se tím vyloučí ze světového společenství civilizovaných národů. Je naprosto nepřípustné vytvářet přehrady "Romové" a "Češi" nebo "rasističtí Romové" a "údajní pravicoví agresoři" ("údajní pravicoví agresoři" už etnicky kupodivu definováni nejsou), nebo dokonce kontrasty typu "lidé" a "Romové".

Kromě mezinárodního tlaku si tím Česká republika uměle vytvoří skutečně vážný, etnický spor, který může vyústit v nezvládnutelné násilí.

Kdo se chová asociálně či kriminálně, musí být potrestán jako jednotlivec, padni nebo padni. Jenže v důsledku toho, jak se chovají média a někteří politikové, to začíná být už nemožné. Romové budou mít zřejmě obrovské množství materiálu o diskriminačním zacházení, s nímž budou moci jít k mezinárodním institucím.

Vzhledem k tomu, že politické poměry v Čechách už nejméně čtyři sta let určují cizinci, nezdá se, že to pro českou většinu z dlouhodobé perspektivy dopadne zrovna dobře. I ze strategického hlediska není toto chování české většiny tedy zrovna nejinteligentnější. Rasistické výstřelky v médiích a mezi politiky jsou zjevné a snadno zdokumentovatelné. Je to nebezpečné.

Romové jsou Češi

Evropské státy jsou už asi sto let organizovány na občanském, nikoliv národnostním principu. Je zajímavé, že v ČR skutečně přežívá onen pojem z 19. století, totiž definice na základě "národní" totožnosti. Ta "národní" totožnost je jungmannovská a cílem bylo v 19. století zcela zjevně z "národa" vyloučit ty, kteří nemluví česky. Dnes se to zneužívá k vylučování jiných etnik.

Existovalo ještě ale také slovo "böhmisch", to byli všichni "Češi", ("Bohémové" :)) kteří žiji v české kotlině, bez ohledu na jazyk.

Rozdíl mezi "národností" a "státní příslušností" se to nedá přeložit do jiných jazyků, třeba do angličtiny.

Tato archaizující definice je většinou mimo české prostředí nepochopitelná.

Po rozpadu Československa se bohužel občanská definice navrátila daleko blíž k národnostní než byla. Důkaz:

Německy mluvící obyvatelstvo, žijící v meziválečném období v Praze, byli zcela zjevně Čechoslováci. Rozum se vám vzpírá nazvat je dnes Čechy, protože občanský princip se sloučil s národním, ale je tomu tak. Podle občanského, nikoliv národnostního hlediska.

Tady máte odkaz na vynikajícího televizního analytika Channel Four News, nositele novinářské ceny za rok 2010. Jmenuje se Faisal Islam. Je původem Ind.

Dovedete si představit, jak ho někdo vylučuje z britského národa? Nebo že by ho moderátor na obrazovce, než zahájí své investigativní hospodářské analýzy, označil jako "muslima"!? Nebo " Inda"!?

Na wikipedii ho máte uvedeného jako

Categories: 1978 births | British people of Indian descent | British television journalists | Living people

tedy:

"Kategorie: Narozeni r. 1978 | Britští lidé indického původu | Britští televizní novináři | Lidé naživu

Romové mohou být v nejlepším případě charakterizováni jako "Češi romského původu". (Nebo, pokud mají někteří z nich slovenské občanství, jako "Slováci romského původu").

Bylo by dobré, kdyby nad tím lidi začali uvažovat.

Faisal Islam se sice narodil v Bengálsku, ale vyrostl a vystudoval v Manchesteru. Proto se téměř určitě považuje za Angličana.

Na základě zkušenosti prostě nevěřím, že lidi, kteří se v nějaké komunitě narodili, i když mají rodiče, kteří byli cizinci, nejsou součástí té národní komunity.

Tak mladí lidé z vietnamských rodičů, kteří se narodili a vyrostli v ČR, jsou zcela jasně Češi.

Moje dcery, vyrostlé ve Skotsku, mají sice určité české kulturní povědomí, ale jsou to Skotky.

Vylučovat zvlášť zrovna ty Romy ze státního společenství prostě nejde.

Konec konců například třeba v britském prostředí je na první pohled zjevné, že jsou to Češi jako poleno.

0
Vytisknout
4665

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2011