KVIFF 2026: Město otců a Dvě deci tuše
7. 7. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Hraný film Zdeňka Tyce Město otců (2026) zkoumá úsilí hlavního hrdiny poznat svého otce i svůj původ. Je to komentář k tomu, jak nepořádně a dlouhodobě fungují lidé ve svých partnerských vztazích, že to pak vyvolává katastrofy?
Hlavní hrdina, třicetiletý svářeč Richard žije v Adamově v paneláku se vzdělaným a sečtělým člověkem, učitelem v důchodu, kterého nazývá svým otcem. Neshodne se s ním, když se otec chce dívat v televizi na Bergmana a ne na krváky a když si otec pustí Dvořákovu Rusalku, Richard ho žádá, aby vypnul to kvílení. "Je vzdělaný a já jsem jen svářeč," svěřuje se později své partnerce. "Těžko to bude můj otec." Tajně otci odebere DNA a zjistí, že důchodce jeho otcem není.
Ve svém monotonním životě mezi továrnou, kde sváří, a občasnou návštěvou hospody (Richard nepije alkohol, je to zjevně proto že býval alkoholikem) se Richard chová slušně k bezdomovcům. Ti za ním chodí i do toho hostince a i když je hostinský chce vyhazovat, Richard jim vždycky dá nějaké drobné. Stejně tak bezdomovecké paní, o níž však posléze vyjde najevo, že to je Richardova matka, která s Richardem a jeho "otcem" nechce žít v normálním bytě.
Tato žena pak náhle zemře, což je pro Richarda obrovský šok a zároveň pobídka, aby zjistil, odkud jeho matka vlastně pocházela a kdo mohl být jeho otcem. Podplatí sanktusáky alkoholem, aby mu řekli, co jim vyprávěla o svém životě, a časem zjistí, že v Ostravě koncem osmdesátých let existovala punková skupina Kokoti, a matka se za mlada ochomýtala kolem nich.
Film se promění v pikareskní příběh, Richard se vydá na cestu do Ostravy a obchází tam zjištěné bývalé členy bývalé skupiny Kokoti, žádá je o vzorek DNA, až do nakonec skončí fyzickým konfliktem s jedním z bývalých členů této skupiny, alkoholikem a kriminálníkem. Richard, který vidí, že nemá nic společného se svým středostavovským "otcem" z Adamova, nyní s hrůzou zjišťuje, že tento kriminálník, opilec a násilník je jeho otec. Propadne na pár dní ze zoufalství alkoholu a skončí v nemocnici.
Film ale končí smírně: Středoškolský učitel, který není jeho otcem, ho ubezpečuje, že vždycky je možný nový začátek, a v závěru filmu se Richard konečně spřátelí s šestiletým synem své partnerky. Ukazuje se, že navzdory děsivému původu může třicátník fungovat i jako rozumný, milovaný otec.
Dvě deci tuše je rodinný podnik rodiny Geislerových, herečky
Ani a její sestry, která se rozhodla zorganizovat a s pomocí České
televize natočit dokumentární film o svém v roce 2009 v šedesáti letech
zemřelém otci, vynikajícím japonologovi a kaligrafovi Petru Geislerovi.
Je
to takový rodinný portrét, přátelé, umělci, známí a příbuzní, včetně
japonských kolegů, svědčí o tom, jaký byl Petr Geisler výjimečná,
nadaná, jedinečná a přátelská osobnost.
Mě od
něho bohužel odcizilo několik skutečností, které film zaznamenává jako
fakta, ale nijak je neanalyzuje. Zaprvé, že asi v polovině života
opustil svou první manželku a vzal si jinou ženu, s níž měl další dítě.
Zajímavé je, že ve filmu mu to nikdo nemá za zlé a nikdo ho za to
nekritizuje. Jeho první manželka ho miluje dodneška a stále říká, že to
byl naprosto výjimečný, dokonalý člověk.
Druhá
věc je, že v osmdesátých letech za komunismu na Petra Geislera, protože
měl styky s cizinci, začala dorážet StB a přiměla ho k spolupráci, Takže
pro ni Geisler udával své zahraniční spolupracovníky a zřejmě i řadu
Čechů. I to rodina ve filmu omlouvá: "Ona to byla kontrarozvědka, tak
jsme si mysleli, že to není tak zlé."
A
poslední problematická věc byla, že se Geisler upil. V posledních
dvaceti letech svého života pil denně obrovské množství alkoholu a nikdo
mu to nedokázal vymluvit. Samozřejmě mu to způsobilu cirrhózu jater, na
niž v roce 2009 zemřel ani ne v šedesáti letech. Herečka Aňa Geislerová
ve filmu říká, že ten alkoholismus a neschopnost jejího otce přijmout
jakoukoliv argumentaci, aby s tím přestal, jí dodnes připadá strašné,
nepochopitelné a smutné.
Film o nadaném vědci a umělci, jehož život byl však rozpornější, než se na první pohled zdálo.
350
Diskuse