Naše neonormalizační sobectví může za Vaše neradostné životy

17. 4. 2023 / Pavel Veleman

 

Přemýšlím, čím je lidem pod pódiem tento člověk sympatický a docházím k názoru, že vlastně ničím. Říká a opakuje velmi nahlas a hlavně chlapácky to, co lidé pod pódiem cítí opravdu pravdivě, bolestně, živočišně, emočně a bouřlivě. On to však "jen" vykřikuje. O co méně tomu rozumí, o to více přidá na hrané intenzitě křiku. Opravdovou životní zkušenost životů těch občanů, kteří mu tleskají - pan Rajchl však nikdy nežil,nežije a žít nebude - jen ji využívá. To je však v této době vlastně normální, který politik toto nedělá?

Lidé, co přišli, potřebují potvrzení, že je dav přijal. To však opět děláme všichni, třeba i na těch našich, "demonstracích dobra". Chodí snad lidé na demonstrace, aby se snažili něco opravdu pochopit nebo se snažili něčemu více porozumět a korigovat své názory? Jistěže ne, to je přece popření hlavního smyslu všech demonstrujících a logický princip tohoto občanského postoje.

Zásadní otázkou pro mne je, proč nejsou  demokratičtí politici  schopni tento typ občanů ničím oslovit? Ta rezignace nazískání alespoň minimální podpory od této skupiny lidí - je děsivá. Co jim však tato vláda může nabídnout k zlepšení kvality jejich životů?

Inflace 25 procent za dva roky, zvýšené DPH na potraviny, léky, vodné a stočné jako hlavní cesta k ozdravení rozpočtu, rušení pošt, ztížená dostupnost lékařské péče (praktici, zubaři, nemocnice), rušení finančních úřadů, nulová funkčnost Úřadů práce ČR, další omezení autobusů, prodejen, naprostá bytová katastrofa, exekuční mafie - to vše zvyšuje jen další stres a existenční úzkost, jichž mají tito lidé opravdu dost.

Politikům chybí nejen pochopení a minimální empatie vůči této skupině obyvatel, ale chybí jim hlavně VÁŠEŇ a chuť k zlepšení života těchto občanů. Nemají žádné ideály. Jsou to byrokratičtí plniči něčeho nebo lépe ničeho. Tomu, čemu věří, věří většinou jen z důvodu svého osobního prospěchu, naprosto bez vášnivosti srdce k jinakosti, jsou politickým pragmatismem umrtveni zaživa.

Chybí politická až romantická vášeň, která vede lid často k zlému i dobrému, bez ní však nejde nikoho zaujmout, vyburcovat, podpořit, získat pro cokoliv. Jen dodržovat neměnnost a zvyk. A tak současné partaje a hnutí - vyprázdněné personálně, myšlenkově, mravně, zakleté v děsivém nezájmu veřejnosti o jejich činnost,  nikdy nemohou pochopit opravdovou společenskou vášeň naštvanosti z materiální chudoby, každodenního ponížení na pracovišti, fyzickou únavu a  celkovou udřenost těžkého života, který jim tito politici stále více ztěžují, komplikují, jsou nad ně povýšení, vysmívají se jim. "Nemůžeme za Váš smutný život, který má příčinu ve vaší neschopnosti".

A snad i proto je pro mne naprosto pochopitelné, že tento systém, který jim nepřináší   kromě životního stresu, životního ponížení a boji o existenční přežití, vlastně nic, tito lidé nenávidí. My, "demokraté", zase přece pro změnu nenávidíme je, jelikož nás obtěžují svojí umanutou pravdou. Nebuďme pokrytci a přiznejme si to.

A já najednou vidím určitou odpověď na všechny tyto otázky  ve velkém životě Františka Kriegla a jeho manželky Rity a přemýšlím o úloze morálních elit pro ty méně úspěšné. Celoživotní lékař a politik, neuvěřitelně skromný člověk, svým životním osudem a hlavně VÁŠNÍ pro společenskou spravedlnost (pochopitelně, že reálný výsledek snažení těchto lidí vždy skončí spíše prohrou), nastavil takovou velikost, že po přečtení této knihy o něm by 99 procent političek a politiků by hanbou muselo ihned skončit. František Kriegel by vždy bojoval i  o tohoto voliče, dokonce především. To by cítil jako svoji povinnost politika, pomáhat těmto lidem.

Opravdu nepředstíraný humanistický zájem v nejširším slova smyslu, dát se do boje s plnou silou života, mravní velikosti a vášní je to, co naši demokratičtí, ale i populističtí politici nemají v sobě. Tato životní vášeň, politická romantičnost a naděje v budoucnost, to  nejde se naučit na marketingových školeních. Ta vášeň musí být v člověku a ten o ní musí neustále pečovat….

Bez ní jsme navždy zakleti ve své sobecké samotě.