Uvnitř mysli Donalda Trumpa

12. 11. 2016

Podle pozorovatelů zvítězil Donald Trump v amerických prezidentských volbách v důsledku hněvu voličů nad samolibým politickým establishmentem a nad stále více bohatnoucí a privilegovanou elitou, nad nefunkčností Washingtonu, kde parlament prezidentu zablokoval jakoukoliv konkrétní akci, nad mezinárodním napětím a ekonomickým úpadkem.

Během předvolební kampaně Trump rozdmychával všechny tyto pocity křivdy. Podařilo se mu získat podporu bělošské mužské populace prostřednictvím systematických útoků na černošského prezidenta, na imigranty a muslimy a prostřednictvím otevřeně sexistických urážek žen.

Důležité jsou však další faktory, píše Gwenda Blair, autorka Trumpova životopisu. Součástí Trumpovy rodinné kultury je bezohledně využívat všech výhod, zkreslovat pravdu a jít vždycky až na hranu legálních a etických možností. Trumpova německá imigrantská babička, která provozovala restaurace v době zlaté horečky v Seattle a v Yukonu, vydělala obrovské peníze tím, že horníkům nabízela alkohol, jídlo a možnost dostat ženy do postele.

Trumpův otec výrazně zvětšil rodinné bohatství tím, že využíval právních mezer v dotacích americké vlády v rámci programu New Deal při výstavbě bytů pro středně bohaté lidi v Brooklynu a ve čtvrti Queens. Trump samotný využil toho, že přišel o půjčky ve výši mnoha milionů dolarů a že čtyřikrát zbankrotoval, k vybudování globální značky a k neplacení daní po dobu téměř dvaceti let.

Tato rodinná kultura se silně přidržovala teologie dr. Normana Vincenta Peala, zaměřené na úspěch. Peale v roce 1951 vydal bestseller The Power of Positive Thinking - Síla pozitivního myšlení. Peale zdůrazňuje, že je nesmírně důležité být nesmírně sebevědomý, což je postoj, který Donald Trump dohnal až do nejvyšších extrémů, zejména v právní oblasti. Do roku 2016 se Trump účastnil více než 3500 soudních sporů a vedl politickou kampaň charakterizovanou bezprecedentní mírou zlé vůle a vitriolu.

Trumpovy zesměšňované vlasy jsou pro něho desítky let vysoce efektivní značkou, v jejímž důsledku je neustále v ohnisku pozornosti. Největší mírou však zřejmě závisel Trumpův úspěch na tom, jak používá svého hlasu. Lingvisté poukázali na to, že jeho vystupování má velmi výrazné rysy ženskosti. Trump nevytváří image silného mužského fenoménu. Jeho slovní zásoba je nesmírně jednoduchá, téměř dětinská a jeho používání nedokončených myšlenek a útržků vět vytváří bezprostřední pocit proudu vědomí.

V této kombinaci - náznak vyhrožování v součinnosti s neformální bezprostředností - přijaly miliony voličů jako důkaz Trumpovy autentičnosti a spontánnosti. Lidem to připomíná hlas v jejich vlastní hlavě - směsici útržků rozhovorů a vzpomínek, náhodných výrazů a nezformulovaných myšlenek - a tak se jim zdá, že slyší Trumpův hlas ve své vlastní hlavě.

Pro mnoho lidí je toto důkazem, že je Trump autentický, že se neskrývá za maskou vypočítavosti a manipulace. Lidé se bojí kritiky, a tak svůj vlastní vnitřní hlas cenzurují, avšak obdivují Trumpa, že má odvahu říci nahlas jejich často nejhlubší myšlenky, které oni sami se neodváží vyjádřit.

Shodou okolností zahájil Trump svou prezidentskou kampaň ve chvíli, kdy mu technologie poskytla dokonalý megafon pro jeho verbální styl - prostřednictvím Twitteru. Limit 140 písmen posiluje dojem naléhavosti a autentičnosti.

Ve skutečnosti však nic z toho, co Trup říká, není autentické ani spontánní - všechno je rozmyšlené, strategické a systematicky opakované.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3183

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2016