Trumpův bezútěšný světonázor je stejný jako Putinův

12. 11. 2016


Západ tak jak jsme jej v minulých šedesáti letech znali tento týden zemřel, napsal redaktor Economistu Edward Lucas. U většiny témat - bezpečnosti, obchodu, změny klimatu - nemá Donald Trump nic společného s lidmi, kteří řídí ostatní pokročilé průmyslové země.


Snažíme se rozšířit a prohloubit globální obchodní systém. On ho chce zablokovat obchodními válkami. Chceme mnohostranné dohody, abychom zvládli náklady klimatické změny a omezení uhlíkových emisí. On si myslí, že multilateralismus je pro slabochy.

Ze všeho nejhorší je, že nechce vést. V jeho bezútěšném světonázoru (je třeba poznamenat, že velice podobném světonázoru Vladimira Putina) je svět hrou s nulovým součtem, neexistuje prostor pro abstraktní hodnoty, natož pro vzájemné loajality založené na minulých obětech a příštích nadějích.

Nahlíží na svět z obchodnického hlediska. Máte konkurenty, dodavatele a zákazníky. Vaše práce je zničit ty první vynucením té nejlepší možné dohody na dvou druhých. Čím více peněz vyděláte, tím si vedete lépe.

To je ve skutečnosti pochybný způsob podnikání. A je to strašný způsob řízení supervelmoci.

Jistě, Amerika byla vždy blikajícím majákem západních hodnot. Během studené války bojovala špinavě (nadbíhala diktátorům a fašistům v Evropě a spáchala mnohem horší hříchy v Africe, Asii a Latinské Americe). Doma americký rejstřík ve věci rasismu, trestu smrti a využití peněz v politice v mnohých vyvolává odtažitý přístup.

Ale přinejmenším ideje, na nichž Amerika stojí, byly inspirativní. Trump ani nepředstírá, že by byl jejich příznivcem. Oslavuje bezzákonnost, mučení, chamtivost a hrubé použití moci. I kdyby jeho administrativa nepraktikovala nechutná přesvědčení, která káže, jeho poznámky a osobnost vyvolají antiamerikanismus.

Stejně strašný je jeho přístup ke spojencům. Veřejně zpochybnil nejposvátnější princip kolektivní obrany; že útok na amerického spojence je útokem na Ameriku samotnou. Tento princip udržoval mír v Evropě od berlínského leteckého mostu v roce 1948 až do pádu zdi. Tento princip také většinou (promiň, Ukrajino, promiň, Gruzie) držel na uzdě vzkříšené Rusko Vladimira Putina.

Za Trumpova prezidentství si tím už nemůžeme být jisti. Nejprve spočítá finanční příspěvky spojenců. Pak rozhodne, jestli je bude bránit.

Pro obležené pohraniční státy, zejména Estonsko, Lotyšsko a Litvu, je konec Západu existenciální otázkou. Ale celá Evropa si také musí dělat starosti.

Po 25 letech snižování obranných rozpočtů, lehkomyslného přístupu k bezpečnosti a záchvatů zevšeobecňujícího, paranoidního antiamerikanismu (jaká je zima v Moskvě, pane Snowdene?) si všechny evropské země - v NATO i mimo ně, v EU i mimo ni - musejí uvědomit, že hra skončila.

Příští čtyři roky na Ameriku nemůžeme spoléhat, a možná už nikdy. Pokud chceme, aby naše bezpečné, pohodlné a prosperující životy pokračovaly, potřebujeme si zvyknout na utrácení reálných sum, vyrovnávání se s reálnými hrozbami, podstupování reálných obětí a rizik.

Začněme v pohraničí. Musíme ukázat Rusku, že Evropa stojí za obklíčenou, krvácející Ukrajinou. To neznamená prosazovat oligarchickou a nekompetentní administrativu prezidenta Petra Porošenka.

Znamená to hluboce se angažovat v největším a nejdůležitějším pohraničním státě na všech úrovních: Nabídnout víza, prosazovat obchod, investice a studijní výměny; a především poskytnout Ukrajincům zbraně, které potřebují k sebeobraně.

Měli bychom to podpořit reálnými sankcemi. Amerika má možná největší finanční svaly, ale také Evropa jich má dost. Rusko využívá naše finanční centra - na Kypru, ve Frankfurtu, Londýně, Lucemburku, Rize, Vídni a kdekoliv - k praní špinavých peněz. Můžeme to učinit nákladnějším. Můžeme být tvrdší v oblasti udělování víz.

Ruská elita a její partneři, příbuzní a rodiče rádi skotačí, nakupují, studují a přijímají zdravotní péči v Evropě. Ukažme, že existuje cena za její antiwesternismus, za zastrašování sousedů a špatné zacházení s vlastními lidmi.

Stejně jako roste povědomí o ruské "hybridní válce" (propagandě, špionech, špinavých tricích a psychologických operacích) potřebujeme také začít s dlouhodobým pomalým úsilím vyřešit bezpečnost. Obzvláštní břemeno zde ponesou dvě evropské jaderné mocnosti, Británie a Francie (zaplať pánbu, že obnovíme Trident).

Německo coby ekonomický hegemon kontinentu musí ještě více vést v oblasti politiky a bezpečnosti. Angela Merkelová je nyní de facto lídrem svobodného světa. Musíme ji podporovat.

Netrpíme nedostatkem peněz. Stojí za připomenutí, že skandinávská pětka (Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko) plus pobaltská pětka a Polsko mají větší HDP než Rusko. I jejich sdružené výdaje na obranu jsou zhruba na polovině ruských. A Kreml se musí obávat o všechny své hranice. Země severovýchodní Evropy se musejí obávat jen jediného nepřítele.

Ačkoliv ve věci amerického stažení bychom měli očekávat to nejhorší, měli bychom se je také snažit zmírňovat. Můžeme se pokusit novou administrativu vzdělat v tom, proč na spojencích záleží. Izolacionistická rétorika dobře fungovala v kampani. Nevyřeší problémy, které vyžadují spolupráci jiných zemí.

Můžeme Trumpovi připomenout, že pět evropských spojenců (Estonsko, Británie, Řecko, Polsko a Turecko) už plní kritéria NATO a vynakládají 2 % HDP, že další tohoto cíle brzy dosáhnou a že takřka všichni evropští spojenci, zejména v pohraničních státech, pohotově přispěchali na pomoc Americe v Afghánistánu a Iráku.

Největším a nejsložitějším problémem je vypořádat se s kořeny problému. Američané podporující Trumpa sdílejí tytéž pocity odcizení, rozhořčení a oprávněného opovržení, které vedly britské voliče k rozhodnutí pro brexit. Tyto sentimenty podněcují antisystémové (často prokremelské) strany i v dalších zemích.

Po celé Evropě se elita - ti kdo rozhodují a komentátoři (přihlaste se) - musejí ptát: "Proč nám lidé nedůvěřují?" Odpověď nejen odvrátí nebezpečí vítězství dalších Trumpů v Evropě. Také nám umožní lépe ustát hrozbu z Ruska.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3519

Diskuse

Obsah vydání | 15. 11. 2016