Informace pro mladé občany

10. 11. 2014

Blíží se 25. výročí od listopadové revoluce. Mně je 70 let a těm, kteří se narodili v roce 89 je zhruba 25 let. Nejde už o děti ale o mladé a přemýšlivé lidi. Protože komunismus nezažili, chci připomenout objektivně jeho nedostatky a výhody, píše Jiří Chalupecký.

Od roku 1948 až do roku 1989 zde vládla jediná strana KSČ, která měla nad milion členů. Volby vyhrávala na 99 %, všichni chodili volit, protože nejít k volbám, rovná se průšvih.

Svět byl rozdělen na dva tábory a okolo hranic byla železná opona. Lidé se nedozvěděli pravdu, nemohli cestovat, nemohli podnikat. Tomuto bloku vládl Sovětský svaz a měl k tomu organizaci RVHP, která určovala, co pro Sovětský svaz máme vyrábět. Poláci lodě, Maďaři těžili bauxit pro letecký průmysl, NDR vyráběla fotoaparáty a léky. ČSSR těžila uran na atomové bomby a pro jadernou energetiku, vyráběli jsme lodní motory, lokomotivy, tramvaje. Prostě u nás převažovalo strojírenství a výroba zbraní.

Když člověk chtěl jít studovat, musel mít dobrý kádrový profil. Společnost rozdělovala studenty podle pohlaví. Muži mohli jít na strojírenství, na matematicko-fyzikální fakultu, architekturu, ekonomii. Ženy většinou studovaly práva / bylo zde přes 70 % soudkyň/. Pedagogické fakulty -- většinou na školách byly učitelky.

Vládla tu cenzura, rušili zahraniční vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Noviny musely publikovat zprávy Československé tiskové kanceláře. V televizi byly dva programy, když například umřel soudruh L. I. Brežněv, vysílal jen jeden program, aby se lidé nemohli dívat na něco jiného, než na jeho státní pohřeb. /Byla to groteska, protože jim spadl do hrobu, protože jej pohřbívali jen dva hrobníci na Rudém náměstí./

Těch nedostatků bylo mnoho a každý, kdo to prožil, o nich ví. Náš strojírenský průmysl nebyl pro Evropskou unii hrozbou, protože tím, že jsme vyráběli jen pro SSSR a ostatní socialistické státy, výzkum a vývoj byl zpomalený, protože jsme do SSSR vyváželi třeba gumovky a stejný druh 20 let. Evropská unie se bála našeho zemědělství. Na konci 90. let skoro v každé vesnici, bylo JZD nebo Státní statek. Měli jsme ohromné lány, lacinou pracovní sílu, v JZD byla přezaměstnanost v každém JZD pracovalo několik vysokoškoláků a odborníků. Když jsem létal nad Evropou, viděl jsem ta malá políčka v Dánsku, Belgii, Francii. Říkal jsem si, ty nám nemohou konkurovat. Navíc Evropská unie přes 50 % rozpočtu dávala jako dotace do zemědělství. Proto po roce 1989 jsme naráz nebyli soběstační ve výrobě masa, obilovin a ostatních zemědělských výrobků. JZD se rozpadla, půda se vracela majitelům, ale ti už většinou nežili a jejich potomci byli ve městech a se zemědělstvím neměli žádné zkušenosti. Stroje byly staré, když se začaly dovážet např. traktory, jejich cena byla osminásobná, než za Zetor z Brna. Než jsme vstoupili do EU, zemědělci dotace neměli a potom mnohem méně, než zakládající země EÚ.

Zdravotnictví, vzdělání bylo zadarmo. Každý mladý člověk si mohl vzít úvěr na byt, protože neměl strach, že bude bez práce. Na auta se čekalo několik let. Když jsi chtěl jet k moři, mohli jsme do Bulharska a Rumunska. Do Jugoslávie muselo být zvláštní povolení. Na hranici se předkládalo celní prohlášení, kde jsi musel mít napsánu značku hodinek, ženy zlatý řetízek a výrobní číslo fotoaparátu. Koruna nebyla směnitelná. Platy byly rovnostářské. Dělník měl cca 1600 korun, vedoucí oddělení v průmyslu kolem 2 600 korun, lékaři 3 000 a soudci, policie a vojáci kolem 4 000 korun. V roce 1991 byl průměrný plat v ČR 3 792 korun a dnes, v roce 2014 je 25 159 korun. Inflace 668 %. Průměr z roku 91 je pravdivý a z roku 2014 jde o statistiku, kde jeden vydělává milion korun měsíčně a 100 lidí má 10 tisíc hrubého. Rovnostářství v platech skončilo.

Přišel rok 1989. Na Letenské pláni se sešlo 2x přes milion lidí. Lidé byli nadšeni, že totalitní režim skončil. Rozpad RVHP, rušení výroby zbraní, konec Spojených oceláren Kladno, postupný rozpad textilního, sklářského, obuvnického a dalšího průmyslu. Prodej bank cizím státům a ještě netransparentní dotace bankám, než jsme je prodali. Všechny přehmaty, krádeže a korupci se soudci bojí rozlousknout, protože mafiáni mají dlouhé prsty a tak jim musel pomoci president s amnestií, která je stejně odporná jako církevní restituce. Ale to nebyla chyba vlády. Vyváželi a byli jsme orientovaní na socialistické země. Ty se rozpadaly a byly nám dlužny peníze. Začalo se dovážet z Číny. Textil, obuv za směšné ceny a to ještě na tom musí vydělat výrobce, doprava a obchodník. Nebyli zde bohatí lidé a tak podnikání bylo riskantní. Kuponová privatizace začala a lidé tomu nerozuměli. Vládli ekonomové a soudy byly rozloženy a nerozuměly privatizaci a nebyly pro to zákony. Zákony byly ještě z doby socialismu a to se podnikat nesmělo. Zhaslo se, aby ti "nejschopnější" mohli krást. To trvalo do roku 2 000 a pak našli jiné metody, anonymní akcie, daňové ráje, podplácení, korupce. To je všude ve světě s výjimkou skandinávských zemí. Vzniká státní dluh a žádná vláda jej nebude splácet, protože, tím, že by nám utahovala opasek, by byla nevolitelná v dalším období. V USA, nejbohatší zemi světa, banky donutily stát se zadlužit a na internetu jsou ukázky, že kdyby v sto bankovkách dolarů, stavěli "dvojčata", ještě by jim zbylo. USA platí jen úroky ze státního dluhu a neumořuje ani o dolar státní dluh.

Zrušila se povinná vojenská základní služba. Nic jiného se dělat nedalo ale teď, když vidíme, co dělají islamisté, kterých je více jak miliarda a co se děje v Evropě, co by se stalo, kdyby byla mobilizace? Naše armáda, která má cca 26 000 vojáků, by naši zemi neubránila. Izrael má povinnou vojenskou službu pro ženy a muže a v záloze jsi do šedesáti let. Každé tři roky se jdeš seznámit s novou technikou v armádě. Armáda měla stinné stránky, nevzdělané a přiblblé komunistické důstojníky /dělnické kádry bez vzdělání/, šikanu, ale na druhou stranu, dnes máme důstojníky vysoce vzdělané, naučí mladé muže pořádku, poslouchat a také snad je vlastenecky nadchnou.

Kdo není spokojen s naším politickým systémem, budu se snažit mu poradit. Lidé politiku nesledují, protože mají jiné zájmy, sehnat si práci, starost o rodinu, o zdraví atd. Ale děláte chybu.

Voliči by měli pochopit, že za demokracie, mají volit pouze dvě strany./ V životě je den nebo noc, chlad nebo žár, sucho nebo mokro./ Buď s levicovou, nebo pravicovou orientací. Mají se v politice angažovat. Strany mají mít členstvo, ideový program, svolávat schůze, dělat kongresy a měnit vedení, pokud udělá chybu. Tak to funguje v Británii, v USA, Francii a Německu. Většinou se tam volí levicová nebo pravicová strana, která má stoletou historii. Ta pak musí splnit volební program, protože jako vítěz, dostane bonus a je vítězem. Opozice může kritizovat, ale musí čekat až na příští volby. Voliči musí být nespokojení, aby je nevolili znova. U nás nadchnou voliče nová a netradiční uskupení Věci Veřejné, Ano, Úsvit a další hnutí. Vymyslí jedno heslo a oblbnou občany. Uvedu příklad. Strana si zvolí politický program do voleb. ČSSD se zaváže: "Zrušíme zákon o církevních restitucích!" Náš stát se skládá z 90 % z ateistů. Volby skončí a vítězná strana nemá nadpoloviční většinu, musí vytvořit a sestavit koalici. Přizvou KDÚ-ČSL, stranu spojenou s církví a ta si dá podmínku, že do koalice půjde ale, že ČSSD nesmí rušit a napadat zákon o církevních restitucích a je vymalováno. Ti voliči, kterým se nelíbí dávat po druhé majetek církvi a i Vatikánu a volili ČSSD, jsou znechuceni. A to podotýkám, že zákon vznikl za vlády Petra Nečase, kterého donutila KDÚ-ČSL a TOPka ke schválení zákona, jinak vyhrožovali vládní krizí. V Parlamentu prošel zákon o jeden hlas a to jen proto, že odešli tři poslanci, kteří chtěli hlasovat proti a ten, který byl stoprvní, odešel, krátce po schválení zákona do vězení.

Říká se, že po třídní boji, může volat jen ten, který udrží meč a moč. S berlemi se střílet nedá. Ale dnes není taková doba. V politických stranách jsou lidé napříč společností. Dělníci, studenti, inteligence, podnikatelé. Spojuje je jen politický program, který chtějí prosadit, protože jsou buďto levicového nebo pravicového smýšlení. Náš národ by potřeboval trochu osvíceného diktátora, který by bouchl do stolu a dal do latě Ústavní soud, soudy, policii, ministerstva a hlavně politiky. Nejsme Severní Korea, ale muže, který by měl sílu v rukou a nezneužíval ji /jako byl např. president Francie Ch. de Gaulle/, bychom potřebovali. Takové vůdce měly státy jako je USA, Anglii, Francie, SSSR a Německo. U nás není úcta k presidentovi, poslancům, učitelům, lékařům a komunálním politikům. Jsme ješitní, hádaví a neobjektivní. Čtete-li na internetu nějaký zásadní projev politika, tak si přečtěte komentáře. Na 90% jsou tam urážky a neobjektivní soudy a ještě anonymně. My vždy obdivujeme lidi až 100 let po smrti, nikdy ne žijící, kteří něco dělají pro společnost, žijí čestně a mají krásný soukromý život.

0
Vytisknout
6701

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2014