Ruská intervence na východní Ukrajině vedla k posílení ukrajinské národní totožnosti

26. 8. 2014

Ukrajinská ekonomika je skutečně ve velmi vážné situaci, "rozbitá", jak se často píše v Německu, však není. Pro pochopení této situace je nutno pohlédnout na to, jak probíhá válka na východní Ukrajině. Dokonce i v Dněpropetrovsku, hlavním městě regionu sousedícího s obleženým Doněckem, není ani stopy po válce, která se odehrává ve vzdálenosti 250 km. Každý večer v těchto srpnových dnech tam lidé přicházejí na promenádu u řeky Dněpr, večeří v restauracích, anebo se baví v barech.

Vzbouřenci ovládají pouhé jedno procento celého území Ukrajiny. I v provinciích Doněck a Luhansk, v nichž se jejich obyvatelstvo v květnovém referendu většinou vyslovilo pro autonomii - probíhají boje proti vládě jen na 9 procentech území. To se většinou zapomíná.

Je nutno brát v úvahu tuto všeobecnou situaci, když slyšíme hlasy, které požadují "federalizaci" Ukrajiny. Ano, asi 70 procent obyvatelstva obou provincií hlasovalo v květnu pro autonomii svých regionů, i když spolehlivé údaje nejsou k dispozici. Avšak toto referendum mělo jen málo společného s ozbrojeným vojenským povstáním, které na jaře zahájili militantní separatisté a z kterého vznikla pak válka. Vzbouřenci pronikli do zmíněných měst až po referendu v těchto městech, nejsou zástupci zájmů obyvatelstva. Z toho je zjevné, že jen málo obyvatel Doněcka a Luhanska reagovalo na apely vzbouřeneckých vojevůdců. Nešlo vůbec o lidové povstání, válka se tam vede s pomocí Ruska.

Decentralizace a větší autonomie pro doněcký a luhanský region jsou rozumným cílem, jak přislíbil Kyjev. Federalizace - tedy další rozvolnění vazeb těchto regionů na Ukrajinu - nedává smysl, není ani pravdivé tvrzení vzbouřenců, že Ukrajinu financuje a při životě udržuje jedině Donbas. To je legenda, která ale v Doněcku tvrdošíjně přežívá, při životě ji udržoval i bývalý prezident Viktor Janukovyč, který z této oblasti pochází. Ve skutečnosti Kyjev dlouhá léta dotoval prodělečné doly v doněcké pánvi. Východní Ukrajina jako samostatný stát by nikdy nepřežila. Federalizace by byla užitečná jen Rusku - mohlo by totiž východní Ukrajiny dál využívat jako zdroje nepokojů proti kyjevské vládě.

Krym je ve střednědobé perspektivě ztracen, avšak pro národní ukrajinské sebeporozumění je neocenitelný. Porošenko musí ignorovat požadavky německých politiků, aby na vrácení Krymu rezignoval a ustoupil tak Rusku - to by byla pro něho politická sebevražda. Francii trvalo 47 let, než získala zpět Alsasko a Lotrinsko.

EU vyzývá k příměří za každou cenu a Moskva, samozřejmě, také. Kyjev se ale bude při jednání angažovat pouze tehdy, až bude hranice do Ruska uzavřena, aby na východní Ukrajinu už nemohli plynout ruští dobrovolníci a ruské zbraně. Válka se v posledních dnech zintenzivňuje. Ukrajinská armáda utrpěla porážku po porážce, zatímco vzbouřenci dokázají zázračně odolávat početní převahou. To by nebylo možné bez ruské podpory. Pokud by Porošenko přijal příměří, vzbouřenci by se mohli znovu nadechnout, přeskupit své síly a obstarat si další ruské zbraně - protože asi sto kilometrů hranice s Ruskem je stále pod jejich kontrolou. Rusko dosud odmítá ustoupit od hranice. To ukazuje na klíčovou úlohu Západu: Pokud Putin v této věci neustoupí, bude válka pokračovat až do zimy.

Nejdůležitější signál vydal Moskvě Porošenko: Ukrajina nebude usilovat o vstup do NATO, ale zřejmě o statut neutrality. Více Putin od Ukrajiny může těžko čekat. Ruský prezident si musí uvědomit: Krym sice získal, ale o zbytek Ukrajiny přišel. Válka na východě Ukrajince sjednotila a Ukrajina vytvořila to, co dosud chybělo: vědomí ukrajinské národní identity. V Charkově a v Dněpropetrovsku, dvou velkoměstech, která dosud měla velmi úzké styky s Ruskem, jsou nyní všude vidět jen ukrajinské vlajky. V Charkově mi řekl jeden starší muž, že donedávna se chtěl vrátit do Sovětského svazu. Avšak po tom, co se nyní děje na Krymu a na východní Ukrajině, chce dnes jen jediné - těsnější vztahy se Západem.

Podrobnosti v němčině ZDE