Záznamy v trestním rejstříku omezují životní vyhlídky Afro-Američanů v USA

22. 8. 2014 / Miloš Kaláb

Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění v USA se liší životní vyhlídky bílých a černých Američanů jako den a noc. Průzkum byl proveden v souvislosti s vývojem ve městě Ferguson ve státu Missouri, kde bílý policista zastřelil neozbrojeného černého mladíka Michaela Browna, přestože ten volal "Nestřílejte!" Pouze 37% bílých Američanů se domnívá, že střelba policistů do občanů nastoluje vážné rasové otázky, kdežto takový názor zastává plných 80% Afro-Američanů.

Pan Max Enhrenfreund vyslovil v novinách The Washington Post názor, že rozdíl v názorech mezi bílými a černými Američany na zabití pana Browna nepřekvapuje vzhledem k tomu, jak mnoho Afro-Američanů má zkušenosti s justičním systémem. Podle neuveřejněných akademických údajů bylo hruba 24% Afro-Američanů ve státu Missouri usvědčeno ze zločinů. Jeden ze členů výzkumné skupiny, pan Christopher Uggen, sdělil, že téměř čtvrtina Afro-Američanů v tomto státu má stejné zkušenosti, o nichž má představu jen menšina bílých Američanů. Vzniká tím napětí a vědomí, kdo jsme "my" a kdo jsou "oni".

Za posledních 40 roků prudce vzrostl počet lidí uvězněných nebo těch, kteří dostali podmíněné tresty za činy jako jsou přepadení, podvody a držení drog. Mnoho obviněných jednoduše přiznalo svou vinu, aby dostali podmíněný trest místo uvěznění, ale zápis v trestním rejstříku je i tak bude omezovat po celý zbytek jejich života. Soudní usvědčení diskvalifikuje takového občana ať žádá později o přijetí na vysokou školu nebo do pracovního poměru. Zápisy v trestním rejstříku jsou také důvodem, proč je tak málo Afro-Američanů u policie a v místní administrativě měst jako je Ferguson.

Jinými slovy, zatčení, policejní vyšetřování a uvěznění změní toho víc než vztah takového člověka k výkonu spravedlnosti ve společnosti. Dává lidem pocit, že jsou trvale vyloučeni ze společnosti i poté, kdy si odpykali trest.

Podle pana Uggena a jeho skupiny jsou údaje pro stát Missouri blízké průměrům pro celé Spojené státy. Asi 8% všeho obyvatelstva USA (bez ohledu na rasu) jsou zločinci. Mezi Afro-Američany je takový podíl mnohem vyšší a to více než 33%. Pan Uggen odhaduje, že v poměrně chudém předměstí města Ferguson, kde jsou dvě třetiny obyvatel černé barvy a kde přesáhla nezaměstnanost 13% za nedávného "hospodářského útlumu", může být podíl zločinců ještě vyšší.

Lidé usvědčení z nezákonného držení drog nemohou v mnoha amerických státech nikdy získat studentské půjčky, potravinové známky, ani sociální ubytování. Výbory, které udělují licence a státní zákony často zabraňují usvědčeným zločincům, aby nikdy v životě nezískali zaměstnání - nesmějí se například stát ani kadeřníky. Zákony ve státu Missouri jsou sice takové, že by měly zabraňovat tomu, aby byli bývalí zločinci předem vylučováni z možnosti pracovat, ale mnoho soukromých firem odmítá přijímat nejen bývalé zločince ale i lidi, kteří byli zatčeni, zbaveni obvinění a ihned propuštěni na svobodu, pokud je o tom záznam v jejich trestním rejstříku.

Pan Uggen prohlašuje, že taková "pravidla" jsou nebezpečná pro občanskou bezpečnost, protože zabraňují lidem propuštěným po výkonu trestu, aby se mohli živit poctivou prací. Jedním ze zakázaných zaměstnání je i práce u policie. Od zabití mladého pana Browna dochází ve městě Ferguson k demonstracím, při nichž jsou policejní síly obviňovány z nedostatečné rasové různorodosti. Omezování občanských práv u bývalých zločinců je jednou z příčin nynější krizové situace ve městě.

Městská rada nemá mezi svými členy ani jediného Afro-Američana a znechucení černí občané jsou přesvědčeni, že jejich zvolení zástupci nechápou problémy svých voličů. Bývalí zločinci nesmějí zastávat veřejné funkce a nesmějí být ani členy soudních porot. Nesmějí volit dokud jim nevyprší podmíněný trest a dokud není jejich záznam vymazán "z papírů". Takový zákon znevýhodňuje asi 7% Afro-Američanů ve státě.

Podle názoru pana Uggena mají taková omezení za cíl trestat nejen bývalé zločince nýbrž i obce a města, v nichž žijí. Řekl, že se takoví lidé nemohou vrátit do společnosti a zaujmout úlohy, které se očekávají od občanů jakožto pracovníků, rodičů a vůbec aktivních členů obcí, v nichž žijí.

"Bílí a černí Američan nebudou nikdy pohlížet na smrt Michaela Browna stejnýma očima", končí pan Ehrenfreund, "ale umožnit lidem s kriminální minulostí, aby se mohli vrátit do společnosti, by mohlo představovat malý krůček ke vzájemnému usmíření".

Těžkosti se zápisem v trestním rejstříku rozebírané panem Ehrenfreundem jsou jen částí problému, jímž je i rychlost a požitek, s nímž Američané stiskají spouště střelných zbraní a střelba policistů, která nezraňuje (neodzbrojuje) podezřelé osoby nýbrž je okamžitě zabíjí. Nikdy nezapomenu na rozhovor s jedním svým americkým kolegou, jehož jsem v 80. letech minulého století navštívil v jeho domku na předměstí Chicaga. Měl v předsíni pistoli. "Pozor, je nabitá", varoval mě.

"Proč ji tedy tady máte?" opáčil jsem. Malý pán s bříškem mi to hned vysvětlil: "Kdyby někdo v noci u dveří zazvonil, vzal bych tu pistoli, otevřel dveře a vystřelil." Nepochopil jsem, proč by okamžitě střílel, aniž by věděl, po kom. Dodal tedy: "Zabránil bych tomu, aby v Americe došlo k něčemu, jako byl v Německu holocaust. Kdyby to udělal každý americký občan, nebylo by nikoho, kdo by nás zatýkal." Můj kolega už dávno nežije, ale jeho metodu už použili jiní občané. Jeden zastřelil za bílého dne japonského studenta, který si spletl adresu, když šel navštívit svého kamaráda a vkročil tedy na cizí vjezd ke garáži, Jiný zastřelil Afro-Američanku, která měla dopravní nehodu a hledala pomoc.

0
Vytisknout
3398

Diskuse

Obsah vydání | 28. 8. 2014