Rozhodování mezi špatnými alternativami v případě Sýrie je stále složitější

26. 8. 2013

čas čtení 4 minuty

Západ se musí zabývat konkrétními detaily, nikoliv vyvolávat rétorické kampaně

Jední zásadním definujícím rysem západní zahraniční politiky za posledních pětadvacet let je otázka, kdy a za jakých okolností a jak by mělo mezinárodní společenství zasáhnout proti porušování lidských práv v obrovském měřítku. Tato doktrína odpovědnosti lidi chránit byla vyvolána hlavně krveproléváním, které následovalo po rozkladu Jugoslávie, kdy, stejně jako dnes, svět nebyl schopen realizovat ucelenou reakci.

Příslib, jaký tento přístup kdysi měl, navzdory kritice některých států, že to ohrožuje zásadu národní suverenity, byl za posledních deset let tvrdě poničen. Po protizákonné válce v Iráku, která byla prezentována jako údajná ochranná nutnost, následovaly další intervence, které se nepovedly, naposledy v Libyi. Během tohoto protestu byly až ke zničení vyzkoušeny nejrůznější modely intervence. Obrovské a nesmírně nákladné Američany vedené přísliby zrekonstruovat demokracii v Afghánistánu a v Iráku nepřinesly žádné výsledky, kromě pokračujícího syklu krveprolévání a nestability. Lehká intervence - například v Libyi - přivedla tu zemi na pokraj anarchie. A tam, kde se mezinárodní společenství rozhodlo nezasahovat - v Sýrii a nyní v Egyptě - se události neustále zhoršují.

Otázky, o které jde, jsou dnes velmi komplikované, protože Spojené státy za posledních několik let tvrdě zdiskreditovaly své morální vedení. Deportace osob k mučení do třetích zemí, Guantánamo, zabíjení bezpilotními letadly, jejichž obětí se stal bezpočet civilistů, pošpinily pověst USA, a to nejen v Asii a na Blízkém východě. Rada bezpečnosti OSN, a zejména jejích pět trvalých členů, je rozhádanější než kdy předtím. Moskva a Washington se o Sýrii naprosto neshodnou.

Svět se dnes zdá být na rozcestí. Děsivé a přesvědčivé důkazy o zvěrstvech, páchaných v obrovském měřítku, včetně velmi pravděpodobného použití chemických zbraní na předměstí Damašku, při němž minulý týden zřejmě zahynuly stovky lidí, přicházejí uprostřed sílícího vědomí, že slabé a rozhádané mezinárodní společenství je bezmocné a není ochotné jednat proti zločinům proti lidskosti. Pocit beztrestnosti napomáhá drzosti a eskaluje konflikt. V Damašku, v Káhiře i jinde, ti, kdo tam jednají, činí nebezpečná rozhodnutí na základě kalkulace, že je nikdo za to nikdy nepotrestá.

Za těchto okolností je nejlehčí říct, že zejména v případě Sýrie jsou k dispozici jen špatné možnosti. To je možná pravda. Ale je také možné, že je ještě horší možnost: neudělat nic.

Zůstává pravdou, že případná intervence v Sýrii by byla neobyčejně nebezpečnou strategií, bez záruky úspěchu a s velkým rizikem vyvolání širší regionální války. Nedávné výroky od britského ministra zahraničí Haguea a prezidenta Obamy zvýšily teplotu i pravděpodobnost nějakého zásahu, pokud se jasně prokáže, že syrský režim útočí na své občany chemickými zbraněmi.

Avšak argumentace pro vojenskou intervenci dosud nebyla přesvědčivá. Obama právem zamýšlí získat mezinárodní souhlas i pro omezený zásah - například pro zajištění syrských chemických zbraní anebo pro neutralizaci raketových sil. A pohlédneme-li zpět na Libyi, Irák a Afghánistán, kdo může říci s jistotou, že by se v dlouhodobé perspektivě život Syřanů zlepšil, kdyby došlo k intervenci?

Ale jak se situace zhoršuje, máme všichni odpovědnost podílet se smysluplně na této debatě a uvažovat o alternativách, jimž možná budeme muset čelit. Pokud bude nakonec rozhodnuto nezasáhnout, aspoň budeme vědět jasněji, proč jsme tu volbu udělali.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9378

Diskuse

Obsah vydání | 28. 8. 2013