Boj o záchranu eurozóny prohrává demokracie

12. 9. 2012

Evropská centrální banka (ECB) vypálila svou magickou střelu. Tím že slíbil "neomezené" nákupy vládních dluhopisů dal její šéf Mario Draghi najevo, že udělá "cokoliv bude třeba", aby euro zachránil. Ale během záchrany měny Draghiho střela ošklivě zranila něco mnohem důležitějšího - evropskou demokracii.

V důsledku akcí ECB budou voliči od Německa po Španělsko udou stále častěji zjišťovat, že zásadní rozhodnutí ohledně národní ekonomické politiky už nelze změnit chováním u volební urny. Zejména v Německu se šíří vědomí o tom, že ECB, což je nevolená instituce pyšná na svou nezávislost na vládě, právě přijala rozhodnutí s vážnými důsledky pro německé daňové poplatníky - ovšem takové, které nemohou zpochybnit ani změnit.

V minulosti musel finanční pomoc členským zemím schvalovat Bundestag a podléhala přezkoumání německými soudy. Ovšem rozhodnutí ECB o neomezém nákupu dluhopisů takovéto demokratické kontrole nepodléhá. A protože je ECB institucí EU, lze proti ní podat žalobu jedině k Evropskému soudnímu dvoru.

V rámci ECB má prezident německé centrální banky pouze jediný hlas - stejný jako Malta nebo Slovinsko. Jens Weidman byl jménem Bundesbanky jediný, kdo hlasoval proti plánu na nákup dluhopisů. A výzkumy veřejného mínění a komentáře médií ukazují, že tento postoj odráží většinový názor německé veřejnosti, ať už se kancléřka Merkelová k poslední iniciativě ECB staví jakkoliv. A Bundesbank rozhodnutí ECB komentovala slovy, která lze dešifrovat tak, že postup ECB považuje za ilegální a nebezpečné.

A nejen Německo má důvod ke znepokojení nad důsledky postupu ECB pro demokracii. Aby Španělsko a Itálie dosáhly na program nákupu dluhopisů, musejí splnit podmínky, které znamenají obdobu nucené správy státních financí rozvojových zemí Mezinárodním měnovým fondem - jenže tentokrát z Bruselu a Frankfurtu. Tato ponižující ztráta národní suverenity kombinovaná s hlubokou recesí je zaručeným receptem na podporu extrémistů, jak koneckonců dokazuje Řecko.

Ovšem, evropští idealisté budou tvrdit, že ztráta suverenity nic neznamená, protože čas národních států vypršel a o euru se rozhodne na nadnárodní úrovni. Jenomže v praxi evropská politika polarizuje kontinent podle národních linií. Levice s pravicí ve Španělsku, Itálii i Německu vypracovává národní konsensus, evropská politika jako taková neexistuje.

Je dost pravděpodobné, že Německo upadne do recese a Itálie se Španělskem budou dále trpět stupňovanou finanční strohostí. Pokud by se eurozóna rozpadla, přímé náklady pro Německo a další věřitele by byly kvůli novému programu ECB mnohem vyšší.

Každý kdo ví něco o dějinách by se měl zarazit, jestliže byl německý zástupce v ECB izolován a přehlasován. Od roku 1945 bylo hlavní myšlenkou evropského projektu nikdy nepřipustit izolaci silného a uraženého Německa. Dnes jsme tomu opravdu nebezpečně blízko.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2883

Diskuse

Obsah vydání | 12. 9. 2012