Poohlédnutí po věcech, které se staly (nebo se chystají), po věcech (ne)dobrých i špatných II.
21. 12. 2011 / Jiří Baťa
Nemohu se zbavit dojmu, že se připravují věci, které na oko dobré, jsou v zásadě velmi špatné. Mám tím na mysli onu bleskurychlou reakci a schopnost jistých politických kruhů předložit (zajisté zcela nezištně či vedlejších úmyslů) návrh zákona o tom, že Václav Havel se zasloužil..., o co se vlastně zasloužil? Zcela jistě stál v čele OF a sametové revoluce, spolu s dalšími vybojoval svobodu, demokracii, ale byl také u rozdělení republiky, u velké privatizační loupeže, pomohl nám vstoupit do NAT0 ... Zasloužil se, no jak se to vezme.
Jenže on jak se zasloužil, tak i "by zasloužil". Snad bude tento můj slovní obrat pochopen, protože při objektivním, ale opravdu objektivním posuzování jeho osoby, resp. osobnosti, by se mělo postupovat s komplexním pohledem a hodnocením, podobně jako s mincí. Proč s mincí? Protože má také dvě strany, tedy rub a líc. Stejně tak Václav Havel, jeho osoba, jeho život, jeho politické výstupy a renomé má dvě strany, tedy lepší a horší, přesněji řečeno dobrou a špatnou. Nemluvě o tom, že vyslovovat se k jeho zásluhám je bezprecedentní přehlížení pozdějšího historického hodnocení osoby V. Havla, které může doznat podstatných změn a může být (později) výrazně v rozporu s dnešním hodnocením jeho zásluh (viz Stalin, Gottwald apod.)
Je proto zcela nepochopitelné, že v souvislosti s jeho úmrtím se dává na odiv jen jedna strana této mince, ta lepší, ne-li dokonce ta dobrá, nejlepší, vynikající, heroická, božská. Proto jsou k zesnulému Havlovi noviny a TV samé superlativy, vyzdvihovány jeho zásluhy, uznání a díky, novináři se mohou přetrhnout, aby zaznamenali mimořádné vzpomínky známých i méně známých lidí, dokonce i obyčejných, ale jak již bylo řečeno, co ta druhá strana mince, tedy ty skutečnosti nepopulární, méně dobré, či špatné, ne-li odsouzení hodné?
Kde je novinářská etika, která kromě psaní pravdy by měla jít ruku v ruce s objektivitou? Nebo je tu snad snaha veřejnosti vnutit obraz, podle kterého byl Václav Havel mimořádný, výjimečný, ideální a bezchybný člověk?
To by už musel být nadčlověk a to jistě není, vždyť každý člověk, byť sebedokonalejší, má vedle svých výrazných plusů i své mínusy. Mluvit o nich v souvislosti s jeho úmrtím je však podle některých lidí (a není jich málo) neetické, nemístné a nevhodné, ne-li sprosté. Nemluvě o tom, že se o něm prý vyjadřují pomlouvačně, lživě, nactiutrhačně apod.
S tím lze souhlasit, nemuselo by se o tom mluvit či to připomínat třeba i proto, že jedno české rčení říká, že "O mrtvých jen dobře"! Jenže, jestliže se média povinně a jaksi automaticky zahalila do téměř oblasti sci-fi a památku VH prezentují tak, aby se to nikoho a ničeho nedotklo, podávají přehnané až zbožňované obrazy a skutky a pak nezbývá, než oponovat v opačném gardu.
Jiří Krampol říká, že "Nikdo není dokonalý". Má pravdu a platí to i V. Havlovi bez výjimky, prezident, neprezident (tedy ex). Tím více, že sám Václav Havel proslul mimo jiné i svým proklamovaným heslem o "pravdě a lásce". Když pomineme tu lásku a zůstaneme u té objektivní pravdy, ta v nekrolozích k jeho osobě, ale i k jeho práci, skutkům a životu totálně chybí.
A aby toho nebylo málo, kromě již zmíněného návrhu na jakýsi zvláštní zákon se spekuluje i s návrhem na přejmenování Letiště Ruzyně na Letiště Václava Havla. Zatím, možná či vlastně zcela určitě přijdou i jiné návrhy na pojmenování či přejmenování, třeba Divadla Komedie na Havlovu komedii. Kdož ví. Co k tomu dodat, všichni jsme zajedno, že se k zesnulému mají ze slušnosti respektovat jisté společenské zvyklosti a normy. Nedomnívám se však, že bezmezná a bezuzdná glorifikace Václava Havla je ta nejlepší forma, jak uctít jeho člověčí památku. Protože i on byl především člověk, občan a až pak všechno to ostatní. Notabene, Václav Havel nezemřel jako prezident, ale jenom jako bývalý prezident. A už teď mne děsí pomyšlení a vidina v případě, že by skonal současný prezident. To by teprve byla mela!
Diskuse