Britský premiér David Cameron odmítl skepsi svého kabinetu ohledně Libye

3. 10. 2011

Deník Guardian zjistil, že konzervativní premiér David Cameron odmítl skepsi svého kabinetu i rozvědky MI6 ohledně navrhované invaze do Libye a rozhodl invazi provést. Libyjská Prozatímní národní rada ubezpečila Británii, že v Tripolisu povstanou vzbouřenci, jakmile vzbouřenecká vojska dorazí do hlavního města. Z vojenských kruhů v Británii pocházejí informace, že Británie poskytovala logistickou podporu vzbouřencům v Tripolisu i v pohoří Nafusa. Provedla také sérii bombardování, které umožnilo vzbouřencům sestoupit z hor směrem k hlavnímu městu.

Británie také začátkem léta prosadila vojenskou ofenzívu proti Kaddáfímu ze západní Libye. Francie chtěla ofenzívu vést z východu, ale Britové převládli se svou západní ofenzívou.

David Cameron odmítl v březnu 2011 skepsi svého kabinetu a učinil jedno z nejriskantnějších rozhodnutí svého funkčního období, když se rozhodl usilovat o rezoluci OSN, která by schválila vojenský zásah na ochranu civilistů. Rozvědka MI5 se také stavěla vůči invazi skepticky. Chtěla podporovat nadále Kaddáfího, protože "pořád je lepší ďábel, kterého známe".

Britské vládní činitele postupně přesvědčil Kaddáfí svým šíleným chováním a potrhlými výroky, že se s ním nedá jednat. Naposledy vzkazoval do Londýna, že se chce stát "anglickou královnou" - že chce zastávat v Libyii nadstranické a nadpolitické postavení, jaké má v Anglii královna Alžběta.

Svět byl "48 hodin před zahájením západního bombardování málem svědkem obrovské humanitární katastrofy". Cameron nechtěl dovolit další Srebrenicu, masakr 8000 muslimů v Bosně r. 1995. Jeho přátelé uvádějí, že se obával, že vejde do dějin jako vedoucí politik, který "nechal zvednout padací most", kdyby nezasáhl na pomoc Arabskému jaru.

Ministr zahraničí William Hague, která charakterizuje Arabské jaro jako nejdůležitější událost 21. století, varoval, že by došlo k vážným následkům, kdyby se Británii a Francii nepodařilo přesvědčit OSN, aby podpořila vojenskou akci v Libyi. "Kdyby bývalo padlo Bengází, bylo by to obrovskou ranou pro Arabské jaro v zemích, jako je Egypt a Tunisko. Dokázalo by to, že se diktátor dokáže úspěšně ubránit. Syrský prezident Assad by nyní byl v silnějším postavení a opevněný Kaddáfího režim by mu asi teď pomáhal." Hauge dodal, že ho ohromil úspěch vysoce precizních střel Brimstone, naváděných pomocí GPS. "Viděl jsem v Tripolisu, jak v jedné budově zasáhli tou raketou horní patro a umlčeli střelou ostřelovače na střeše a zbytek budovy vůbec nepoškodili."

Británie a Francie by bývaly podnikly vojenské akce i bez rezoluce OSN, protože chtěly odvrátit humanitární katastrofu. "Museli bychom se zeptat generálního prokurátora, zda je situace natolik vážná, zda máme právo jednat."

Andrew Mitchell, britský minsitr pro mezinárodní rozvoj, vypracoval stabilizační poválečný plán pro Libyi. Je založen na úsilí vyhnout se chybám, k nimž došlo v Iráku.

Mitchell pochválil Camerona, že ignoroval kritiky, kteří tvrdili, že vojenské bombardování nebude úspěšné. "David měl odvadu a ukázalo se hned na začátku, že měl pravdu, protože poukázal na to, že nemůžeme dovolit, aby v Bengází došlo k masakru. A všichni takzvaní experti ho varovali, že ze vzduchu se to udělat nedá, Američani varovali, že je to naivní - ale on si stál za svým."

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2420

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2011