Dobrá zpráva ze Senátu Parlamentu České republiky

7. 8. 2011 / Josef Liška

V uplynulém týdnu, dne 4. srpna 2011, projednával Senát Parlamentu ČR senátní návrh novely zákona č. 212/2009 Sb. ze dne 9. června 2009. Tento zákon, měl původně občanům České republiky zmírnit majetkové křivdy za ponechaný nemovitý majetek na Podkarpatské Rusi po maďarské okupaci v roce 1939. Ve skutečnosti, po nabytí účinnosti dnem 1. října 2009, vyvolal mezi oprávněnými osobami zmatky, pocity křivdy a rozhořčení. Správnímu orgánu Ministerstva vnitra, který měl za úkol řešit žádosti o odškodnění, připravil mnoho nadbytečné a zbytečné práce.

Do Zákona č.212 v § 3, v odstavci l, totiž poslanci při jeho tvorbě uložili s písmenem c) formulaci ve které se praví, že oprávněná osoba je ta, která:

"zanechala v období od 5. listopadu 1938 do 18. března 1939 a po dobu do 23. května 1945 pozbyla 6) na území Podkarpatské Rusi svůj nemovitý majetek a již se k němu do 29. června 1945 nemohla vrátit nebo zanechala a pozbyla svůj nemovitý majetek na území Podkarpatské Rusi v souvislosti se smluvním postoupením tohoto území Svazu sovětských socialistických republik (dále jen "nemovitost") a je schopna tyto skutečnosti doložit způsobem uvedeným v § 6 tohoto zákona."

Vzhledem k této podmínce daného časového termínu byli vyloučeni z možnosti odškodnění za ponechaný nemovitý majetek všichni, kteří ukončili svůj pobyt na Podkarpatské Rusi již dříve před 5. listopadem 1938 a také ti, kteří vzhledem ke služebním povinnostem museli setrvat na místech ještě po 18. březnu 1939.

Koncem roku 1938 a v průběhu počátku roku 1939 v souvislosti s mnichovskou dohodou a po maďarské okupaci této součásti původního Československa bylo donuceno k vystěhování přibližně 20 tisíc československých občanů. Mnozí z nich, po celou dobu trvání 2. světové války snili o návratu do svých původních majetků. Jejich sen definitivně skončil, když naše tehdejší vláda "přenechala" Podkarpatskou Rus Svazu sovětských socialistických republik.

Prezident Edvard Beneš a sovětský komisař pro zahraničí Molotov podepsali Smlouvu mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. května 1945 a v článku 2, odstavci 4, je uvedeno:

"Taktiež budú odškodnené za zanechaný nehnuteľný majetok osoby českej a slovenskej národnosti, ktoré musely v dôsledku nepriateľskej okupácie opustiť územie Zakarpatskej Ukrajiny."

V roce 1958 obdrželo Československo od SSSR finanční vyrovnání v celkové výši přibližně 920,000.000 Kčs za nemovitosti, které na bývalé Podkarpatské Rusi byli donuceni zanechat českoslovenští občané.

Následně pak bylo registrováno přibližně 6.300 přihlášek oprávněných osob a v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 159/1959 byly pak v letech 1959 až 1972 vyplaceny jen části z celkového počtu oprávněných žadatelů a pouze částečné náhrady.

Podle archivu Ministerstva financí ČR byla vyplacena náhrada 1. 445 fyzickým osobám v celkové hotovosti pouhých 13, 424. 000 Kčs. Zbývající částka do 920,000.000 Kčs zůstala nevyčerpána a nezbývá než tomu věřit, že je do dnešních dnů deponována v ČNB.

Doposud již postupně zemřeli všichni, kteří se jako mladí nadšenci podíleli na budování Podkarpatské Rusi v dřívější Československé republice. Jejich přímí dědicové -- synové a dcery už také zestárli, mnozí se stali osmdesátníky a část z nich se již také žádného "zmírnění majetkových křivd" nedočkala.

Z původně evidovaných 6.300 oprávněných na Ministerstvu financí v letech před rokem 1959 po nabytí účinnosti zákona č. 212/2009, t.j.od 1. října 2009 se přihlásilo k uplatnění požadavku o náhradu za ponechaný majetek na bývalé Podkarpatské Rusi jen asi 600 osob. Z tohoto počtu byla správním orgánem Ministerstva vnitra vyplacena náhrada přibližně 200 žadatelům.

Jsou to ti, kteří mohli doložit, že Podkarpatskou Rus opustili v zákonem určeném časovém rozmezí mezi 5. listopadem 1938 a 18. březnem 1939. Ostatní nemají nárok.

O nápravu doposud platného právního stavu poslaneckého zákona č.212/2009, nevyhovujícího zejména pro nesmyslnou citaci § 3, odst.1, písm. c) se tedy teď v této době, po dvou letech trvání pokusili navrhovatelé -- senátoři a senátorky.

Na schválení současně předložené senátní novely zákona v Poslanecké sněmovně a na podpis prezidenta České republiky bude čekat přibližně 400 dosud ještě žijících seniorů - oprávněných osob.

Senát na své 10. schůzi dne 22. července 2011 novelu projednal, přijal a postoupil určeným senátním výborům k posouzení. V průběhu hlasování, mimo dvou přítomných, kteří se zdrželi, všichni ostatní zvedli souhlasně ruku.

Pokračováním na 11. schůzi Senátu dne 4. srpna 2011 měl být přijat "Zákon kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik."

Aby všechno neproběhlo jen tak, snadno, neobešlo se ani toto jednání bez dramatických okamžiků. Do rozpravy před hlasováním se přihlásil a vystoupil senátor Vladimír Dryml. Již první věty jeho diskusního příspěvku zcela jistě způsobily zděšení a hrůzné pocity všech, kteří se zájmem sledovali jednání přímo v senátu nebo lidé doma u obrazovek.

Tolik hloupé demagogie ve dvou minutách projevu od senátora Drymla nikdo ani ve zlém snu neočekával. Snad na něj zapůsobila již pokročilá doba - bylo po 20 hodině, nebo u něho došlo k náhlému pomatení mysli, když dostal od předsedajícího slovo a hovořil:

"Vážený pane předsedající, navrhovatelé, kolegové a kolegyně, dobře si pamatuji, když tady poslankyně ČSSD Hana Orgoníková předkládala návrh na odškodnění těchto lidí z Podkarpatské Rusi. Tehdy se tvrdilo, že to bude stát maximálně do 100 milionů a bude se to týkat pár desítek občanů. Nyní vláda rozpočtové odpovědnosti -- vše se zdražuje, lidé jsou zatěžováni novými poplatky, nejsou peníze ani na policisty -- tady náhle rozšiřuje prakticky na všechny odškodnění, které může dosáhnout až jedné miliardy. Žádost si podalo 600 lidí. Domnívám se, že těch lidí bude ještě více. Takže když tady někdo manipuluje 200 až 210 miliony, asi to není pravdivá informace.

Chtěl bych vás všechny upozornit na to, že nejsem proti tomu, aby se odškodňovaly majetkové křivdy. Ale pokud si velmi dobře pamatuji, tak se odškodňovaly jenom některé majetkové křivdy. Ne všechny a ne v takovém rozsahu, jak je nám to teď předkládáno.

Je mi velmi líto, ale já nemohu podpořit tento návrh už jenom s ohledem na to, že si to v současné době Česká republika podle mého názoru nemůže dovolit. Jsem zvědav, pánové z té pravé poloviny spektra, jestli uděláte takový návrh zákona, aby odškodnil všechny majetkové křivdy i těm občanům po roce 1948, kteří doposud marně čekají na odškodnění, a jestli budete k nim tak vstřícní."

Rozvážnými slovy pak s příznivě působícím vystoupením vnesla uklidnění mezi přítomné senátorka Soňa Paukertová když připomněla, že náš stát obdržel a má uloženou částku na odškodnění občanů z Podkarpatské Rusi již od roku 1958. Po ní následovaly ještě dva příznivé, emotivní a doporučující diskusní příspěvky senátorů Jermáře a Štětiny.

Nutkání k exhibici senátora Drymla ovšem nepolevilo. Chtěl zřejmě docílit toho, že on bude "mít navrch." Reagoval na trpělivé vysvětlení senátorky Paukertové, opět se přihlásil a vystoupil:

"Vážený pane předsedající, předkladatelé, kolegyně a kolegové. Vážený pane předsedající -- vaším prostřednictvím paní senátorce bych chtěl říci, že miliony v roce tuším 1957 nejsou peníze v roce 2011. To zaprvé. Zadruhé jsem zvědav, jak budeme vstřícní k těm lidem, kteří v důsledku mnichovské dohody museli opustit naše pohraničí a doposud nebyli v žádném případě odškodněni."

Všechno naštěstí dobře dopadlo a všemi přítomnými byl návrh na požadovanou změnu zákona přijat a postoupen "do dalšího kola." Nikdo nebyl proti a také pan senátor Dryml hlasoval pro přijetí, souhlasně. Teď jen, aby se nenašli zákonodárci v Poslanecké sněmovně, kteří se budou chtít podobně předvádět. Původní majitelé se již spravedlivého vyrovnání od státu nedožili, těch už se to nedotýká. V důsledku případných obstrukcí by ale nemuseli být odškodněni za své rodiče ani jejich dnes osmdesátileté děti.

Použité zdroje:

Eva Fenklová, PaedDr. Vratislav Emler, Optanti z Podkarpatské Rusi mezi námi - problém náhrad za majetek. . První české gymnázium v Karlových Varech.

Senátní tisk č. 143 ze dne 28.6.2011: Návrh senátního návrhu zákona senátora Tomáše Grulicha a dalších, kterým se mění zákon č. 212/2009 Sb.

Senátní tisk č. 143 ze dne 28.6.2011: Důvodová zpráva

Oficiální stránky Senátu Parlamentu ČR: senátoři / V.Dryml / Výběr vystoupení senátora / / 11. schůze Senátu / Tisk č. 143

0
Vytisknout
2020

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2011