Klenot Negevu

Muzeum izraelského letectva v Be'er Ševa

31. 5. 2011 / Andrej Rogačevskij

čas čtení 4 minuty

Izraelské město Be'er Ševa, hlavní město Negevské pouště, nenabízí příliš mnoho turistických pamětihodností. Musím dodat, že město vypadá lépe v noci, kdy horko pomine a asketická šedá a béžová barva betonových a kamenných budov města ustupuje radostnému množství nejrůznějších elektrických světel. Avšak podle mého názoru přesto stojí za to město Be'er Ševa navštívit, už jen kvůli Muzeu izraelského letectva, které je umístěno několik kilometrů od měste, vedle hatzerimské letecké základny.


Muzeum bylo založeno r. 1977 a veřejnosti bylo otevřeno r. 1991. V hangárech a na volném prostranství vystavuje desítky evropských, amerických a izraelských civilních i vojenských letadel a vrtulníků, s některými z nichž se při výjimečných příležitostech pořád létá.



Hranice mezi civilním a vojenským jsou občas nejasné. Během války za nezávislost r. 1948 bylo nutno modifikovat některá civilní letadla, aby dokázala plnit vojenské cíle, jindy příslušným způsobem upravená vojenská letadla se podílela na záchranných akcích pro civlisty (jako například při Operaci Šalamoun, kdy byly dopraveny r. 1991 tisíce etiopských Židů z Addis Ababy do Izraele. Někteří z nich letěli na palubě vojenských transportérů Lockheed C-130 Hercules, které normálně pojmou 90 cestujících, ale letadla byla naplněna dvojnásobným počtem osob.

Avšak v muzeu dominuje přirozeně válečné téma. Zvláštní oddíl je věnován "nepřátelským letadlům", s některými z nichž (jako s těmi dvěma MIGy na fotografii níže) přiletěli do Izraele ze Sýrie a z Iráku v perfektním stavu tamější emigrovavší piloti.



Jiná nepřátelská letadla se dostala do muzea jen v úlomcích jako tato zadní část egyptské stihačky Suchoj-7, sestřelené během války o Yom Kippur.



Izraelcům trvalo určitou dobu, než si vybudovali vlastní vojenský letecký průmysl. Nejprve používali odbornosti z jiných zemí, mimo jiné i z nekomunistického Československa po druhé světové válce. Tato Avia S-199 Mezek, česká verze německého Messerchmittu, byla jedním z pětadvaceti letounů, které si koupilo izraelské letectvo a propašovalo je do Izraele pro válku za nezávislost.



Tento letecký simulátor "Link", využívaný pro výcvik pilotů v raných letech izraelského letectva nám připomíná skromné začátku toho, z čeho mezitím vzniklo elitní vojenské okupační i bojové letectvo.



Dlouhá cesta, kterou urazil izraelský letecký průmysl, je zjevná, když srovnáme jeho první letadlo, Fouga Magister CM-170, vyrobené v šedesátých letech podle francouzské licence,



s dlouhou řadou bojových Kfirů (částečně založených na francouzské technické dokumentaci, kterou údajně získala z Francie izraelská rozvedka) a které se vyráběly nejméně od začátku sedmdesátých let.



Muzeum má také dvě samostatná oddělení, věnovaná přidruženým tématům - protileteckému zařízení a - abychom nezapomněli, jak to všechno začalo - voliéru s pávy, pštrosy a kohouty.

Návštěvníci si mohou vlézt do pilotní kabiny některých vyřazených letadel a vrtulníků a mohou si představovat, jaké létají. Jako ochrana před smrtícím sluncem je v muzeu množství přístřešků a zdrojů pitné vody. Vzhledem k tomu, že takovéto muzeum je populárním místem pro děti, je tu i dětské hřiště. Ano, když jsem toto muzeum v květnu 2011 navštívil, hrálo si tam několik malých chlapců, doprovázených otci, a pak pár samostatných dospělých jako já. (I když žen tu byla zjevná menšina, přítomné byly - pracují v jednotce izraelského letectva, které spravuje muzeum.)

Není jednoduché dostat se do tohoto muzea veřejnou dopravou. Autobus č. 31 odjíždí z centra města jen jednou za hodinu a cesta taxíkem by vás stála 30 šekelů (co je přibližně ekvivalent cesty autobusem z Be'er Ševy do Jeruzaléma - stojí to totéž jako vstupné do muzea pro jednoho dospělého.) Pokud se vám nepodaří zorganizovat návštěvu muzea tak, aby vyšla mezi dvě cesty autobusem, má smysl tam jet taxíkem a zpátky jet stopem, jak jsem to udělal já. Lidé, kteří mají zájem o dobrodružství, nebudou zklamáni.

0
Vytisknout
9606

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2011