Nestlé karma aneb Jak se korporace schovávají za drobné farmáře

19. 8. 2021 / Kateřina Paříková

čas čtení 5 minut

Nadnárodní korporace Nestlé se sídlem ve Švýcarsku čelila v minulosti několika skandálům ohledně používání neudržitelně produkovaného palmového oleje. V roce 2018 jí bylo dokonce pozastaveno členství v certifikačním systému palmového oleje The Roundtable on Sustainable Palm Oil - Kulatý stůl pro udržitelnou výrobu palmového oleje (RSPO) z důvodu porušení pravidel organizace.

Firma si samozřejmě potřebuje napravit reputaci a “očistit” svůj palmový olej, který nakupuje v řádu tisíců tun.

Greenwashing - alfa a omega současného tržního prostředí

Nestlé natočila velmi propracované video věnované problematice palmového oleje, kde řeší jak problémy s drobnými zemědělci, tak neférové pracovní podmínky a práva domorodých komunit, a rovněž také poškozování životního prostředí. Video je cílené na zákazníky, které má přesvědčit o poctivých úmyslech korporace problematiku řešit odpovědně a ku prospěchu producentské země, jejích obyvatel i celé planety.

Video má několik částí - na prvním místě zmiňuje, že v rámci dodavatelského řetězce firma se svými přímými partnery udělala výrazné pokroky, problém jsou však drobní farmáři, kteří prales nelegálně vypalují. Celé to tedy vyznívá způsobem - v rámci našeho dodavatelského řetězce jsou problémem pouze drobní farmáři. Ani slovo o nadnárodních korporacích, které sice firma sleduje a skandální dodavatele dává na “blacklist”, aby se efektivně distancovala od “černých ovcí”, avšak vzhledem k netransparentnosti často nepřiznaných dceřinných společností velkých palmoolejářských gigantů mohou i usvědčení hříšníci a jejich odběratelé celou věc efektivně obcházet, dokud si oficiálně nenapraví reputaci.

V posledním bloku se video zaměřuje na srovnání produkce palmového oleje s jinými plodinami a také na transparentnost dodavatelského řetězce. Zazní nesčetněkrát omílané klišé, že palmový olej je nejvýnosnější olejninou na půdní jednotku, a proto celkově nejvíce šetrný.

K tomu světový odborník na problematiku palmového oleje Dr. Stanislav Lhota uvádí: “Studie, které klasifikovaly produkci palmového oleje jako menší hrozbu ve srovnání s produkcí jiných olejnatých plodin kvůli jeho vyššímu hektarovému výnosu, čímž vyžaduje menší plochu zemědělské půdy, však srovnávaly nejvyšší možné výnosy olejné palmy s průměrnými výnosy ostatních plodin. Ve skutečnosti je sice hektarový výnos olejné palmy ve srovnání s jinými olejnatými plodinami opravdu vyšší, ale rozdíl není zas až tak velký. Ve srovnání s naší řepkou poskytuje stejnĕ velká plantáž palmy olejné ročnĕ 2,5 krát více oleje, což je příliš slabý argument pro to, abychom této plodinĕ dávali přednost. Naprosto opomenutá je ale při takovém srovnání klíčová skutečnost, že je olejná palma produkována na úkor tropických deštných pralesů, které jsou domovem největšího podílu světové biologické rozmanitosti. Jeden hektar zničeného deštného pralesa nelze srovnávat s jedním hektarem obilného pole, na kterém se začne pěstovat slunečnice nebo řepka. V případě deštného pralesa jde o mnohem větší ztrátu. Palmový olej nelze srovnávat ani se sójou, která je také produkovaná v tropech. Geneticky modifikovaná sója je opravdu hlavní příčinou mizení deštných pralesů v tropické Americe, využívá se však jako krmivo pro hospodářská zvířata, nikoli jako náhrada palmového oleje v potravinách. Jde tedy sice o problém velmi závažný, ale jiný, s palmovým olejem nesouvisející.”

Drobní farmáři jsou vazaly korporací

Korporace mají velice propracovaný systém, jak se dostat k půdě divoké přírody i drobných zemědělců. Používají k tomu celou paletu nástrojů. Od slibů velkých výdělků, pokud farmář přejde od své původní zemědělské produkce k založení palmové plantáže, přes vydírání a zastrašování celých komunit zkorumpovanými úředníky nebo přímo zaměstnanci korporací, až po najímání si “bílých koní”, tedy občanů na vypalování pralesů. A nakonec je velmi důležité zmínit, že mlýny na zpracování plodů palmy olejné vlastní právě velké společnosti, které stanovují výkupní ceny a tím z drobných farmářů vytváří své závislé vazaly. Zemědělec, který svou půdu přetvořil na palmovou plantáž, už nemá prostředky na její zrušení. I to druhotně působí tlak na další nelegální vypalování půdy drobnými farmáři, neboť původní sliby o velkých výdělcích se míjí účinkem.

Schovávání se právě za drobné farmáře, aby korporace zakryly své nekalé praktiky, bylo nyní odhaleno právě u korejské společnosti Korindo, která systematicky a dlouhodobě vypalovala deštný prales v indonéské provincii Papua. Společnost úmyslné zakládání požárů popírá a tvrdí, že vznikaly samovolně v důsledku velkého sucha, nebo že je zakládali tamní domorodci, aby se zbavili krys obrovských. Firma je známá i svými skandály v oblasti vydírání domorodých komunit. Nyní vyšetřování BBC odhalilo lži tohoto tržního giganta a pod tíhou důkazů došlo nakonec k tomu, že společnosti Korindo bude od října oficiálně ukončena možnost prokazovat se certifikátem FSC, který má být pro její odběratele v Evropě zárukou ekologického a udržitelného hospodaření.

Celý text, který původně vyšel na webu ekolist.cz, je k nalezení ZDE

Ekologie