Česká republika: Dvacet osm let cesty na evropský okraj

27. 7. 2017 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Česká republika západní země ekonomicky "nedohání", ale tvoří opět jakýsi "druhý svět" na evropském okraji ZDE (pdf), zatímco investoři ji od dubna řadí mezi rozvojové země ZDE. Pokud chcete pochopit důvody, je třeba se vrátit až k nepovedené ekonomické transformaci 90. let. Podobně jako Stalinem vynucené budování těžkého průmyslu zdeformovalo strukturu české ekonomiky na další čtyři dekády, klausovsko-zemanovská "transformace" se zakonzervovala ve struktuře české ekonomiky - a efektivně brání nastoupení jiné vývojové trajektorie.


"Česká cesta" ke kapitalismu následovaná "sociálně demokratickou" podporou montoven přeměnila českou ekonomiku z dodavatele velkých průmyslových celků na nekonkurenční východní trhy v subdodavatele německé ekonomiky, jehož úspěšný provoz je založen na levné práci. Velká většina českých firem neprodává své produkty sama na volném trhu, ale dodává je za nasmlouvané ceny německým finalistům. Ti kromě toho, že mají nesrovnatelně vyšší zisky než jejich subdodavatelé, mají také možnost určovat si ceny a případně hledat jiné odběratele v případě jejich nedodržení. Jinými slovy to znamená, že většina českých exportérů potřebuje ke svému neproblematickému provozu kombinaci slabé koruny a nízkých mezd, aby dodržela požadavky odběratelů. Průměrná mzda je v ČR již nižší než na Slovensku nebo v Chorvatsku - a nejde jen o výsledek nějaké náhodné fluktuace, ale o trend, který je podložen strukturálně, postavením České republiky v mezinárodní dělbě práce.

Cílem českých exportérů s nízkou mírou přidané hodnoty je udržet slabou korunu, nízké mzdy a dostatek nízko kvalifikované pracovní síly. K posledně zmíněnému cíli mohou nyní posloužit v zásadě dvě strategie: Dovoz levné pracovní síly ze zahraničí nebo administrativní likvidace půlmilionu OSVČ a jejich vyštvání na trh práce. To by cenu práce opět srazilo níže a poskytlo zaměstnavatelům další možnosti pohybovat se po vývojové trajektorii, kterou jazyk minulého režimu označoval jako "extenzívní" - více toho samého, s větším počtem lidí, bez podstatných inovací.

Ekonomická politika, která by případně mohla přispět k "dohánění Západu", je ovšem v rozporu s tím, na čem mají zájem vlivní a podle všeho rozhodující kapitalisté v české ekonomice. "Silná koruna sice dává větší šance výrobě s vyšší přidanou hodnotou, tedy tomu, co chtěla tato vláda ještě nedávno podpořit pomocí speciálních investičních pobídek, jenže převaha montoven závislých na levné pracovní síle nic takového neumožňuje," konstatuje Julie Hrstková v Hospodářských novinách ZDE.

Model slepé uličky, do které českou ekonomiku navedlo duo Klaus-Zeman, se dvacet osm let po "Sametové revoluci" rýsuje v celé kráse: Chtěli bychom dohnat německé mzdy a vyrábět moderní finální produkci - jenže většinu ekonomiky mezitím tvoří subjekty, které by sledování těchto cílů mohlo fatálně poškodit. A místo aby došlo k podpoře budoucí prosperity by některá jinak žádoucí opatření přinesla okamžitý ekonomický propad.

ČSSD teď zcela nereálně slibuje čtyřicetitisícové platy - a jiní zase sní o moderní české ekonomice srovnatelné se západními finalisty. Mezitím ale sílí tendence založené na stávajících trendech usazených v době opoziční smlouvy. Pokud by subdodavatelské služby vůči západnímu sousedovi už neskýtaly dost příležitostí pro další pokračování pro podniky tak pohodlného postkomunistického extenzívního rozvoje, v zásobě jsou pečlivě tajené dohody s Pekingem. Jsme masírováni propagandou, podle které nás Němci tak strašně "utlačují", že můžeme být ještě rádi, když celou českou ekonomiku za pár šupů skoupí Číňané.

Jenže do situace, kdy by pohyb vpřed k moderní ekonomice vyžadoval velké a politicky možná neúnosné oběti, do situace, kdy je takový pohyb možná dokonce zcela neprůchodný, jsme se vmanévrovali jen a jen sami.

V japonském modelu jsou subdodavatelé vyčleněni z mateřského koncernu, dodávají mu za ceny stanovené tímto koncernem, mají nižší mzdy, nejistější práci a horší sociální zabezpečení než dobře placení a zabezpečení zaměstnanci hlavní firmy.

Byli to dnešní nacionalističtí a protievropští křiklouni, zejména Klaus a Zeman, kdo Čechům zařídil, že se stanou technicky součástí německé ekonomiky - a budou v ní mít velmi podobné postavení jako subdodavatelé japonských koncernů.

1
Vytisknout
13642

Diskuse

Obsah vydání | 28. 7. 2017