Temné cesty kartelizace ČSSD

28. 5. 2013 / Miroslav Polreich

Dlouho jsem hledal odvahu, zda tento článek napsat -- jako vykřičník. Jedná se v podstatě o budoucnost levice v našem rychle měnícím se světě a to právě proto, že ČSSD byla založena již v roce 1878. Přesto jak se dnes zdá, není dostatečně ukotvena ve své ideologii ani praktickém směřování a to se navíc jedná bezpochyby o stranu, která má nakročeno znovu naši zemi řídit.

Vypůjčím si na úvod raději citát od "socana", kterého si pro jeho člověčenství velice vážím - Erazima Koháka: "Pro jednadvacáté století "socanům" nestačí být skanzenem někdejší sociálně demokratické strany dělnické. Pokud by se však stali čistě pragmatickou stranou manipulace moci, zradili by sami sebe. Sociální demokraté potřebují být vědomě hnutím ideálu svobody, rovnosti, bratrství, stranou svobody a solidarity. Jsou toho schopni? Nevím."

Nedávno proběhl sjezd ČSSD, a i když mám pohled trochu zpovzdálí, tak jsem nezaznamenal žádnou předsjezdovou programovou diskusi, ani teze nabídnuté k projednání i širší veřejnosti. Bývalo to zvykem. Již není. Ale ani na samotném sjezdu jakoby programové směřování v tomto dnes tak složitém světě, nebylo nutné. Převážela témata kdo na jakou funkci, kdo s kým a proti komu. Když si odmyslím bulvarizační nános médií, přesto zůstává dost k zamyšlení o tom, co se běžně zahrnuje pod nálepku klientelismu. Raději tomu všemu nerozumím. To je i Kohákovo "Nevím". Nelze ale jen pasivně čekat, jaký bude vývoj. Na to se nás až příliš mnoho týká. Zůstaňme proto v rovině teoretických úvah o budoucnosti už proto, že se strana chce, jak uvádí modernizovat(?).

Samotné téma levice je stále velmi živé nejenom u nás, ale i ve světě. V minulých letech jsme byli seznámeni s různými názory o přeměně společnosti, její sociální stratifikace a samozřejmě i s tím souvisejícími společenskými důsledky.

Překvapivě i Petrovi Uhlovi se pojem pravice-levice vytratil na celostránkovém prostoru v  Právu na rozdíl od Václava Bělohradského, který se k problematice téměř periodicky vrací, a není sám. Uveďme jen hlubší úvahy Lukáše Rázla, Milana Valacha, Zdeňka Jičínského, Jiřího Pehe, Vlasty Hábové, ale i Michala Haška a mnoho jiných, včetně právě vyšlého kvalitního přehledu Štěpána Kotrby v Britských listech (22. 5. 2013). Věnujme i pozornost poslední výzvě před úmrtím Čestmíra Císaře, volajícím po dialogu české levice, samozřejmě včetně komunistů, pod výrazným titulem "Zamyslete se, přátelé a soudruzi".

Sám věřím, že diskuse a snad i odpovědné zamyšlení bude pokračovat a bude mít i organizačně operativní výstupy. Jistě i reakcí na tuto situaci byla informační beseda či konference s jednoznačným tématem " Modernizace sociální demokracie", která se konala v Goethe Institutu. Jako hlavní programoví řečníci byli pozváni politologové z Ústavu politologie FF ÚK pánové Jiří Koubek a Martin Polášek spolu s Otou Novotným z analytické sekce ČSSD. Krátce - pro zaneprázdnění na jednání poslanecké sněmovny a vystoupení v TV - se zúčastnil i L. Zaorálek. Těžkou roli moderátora se snažil zvládat pan Eichler.

V dlouhé, souhlasné i podrobné prezentaci obou politologů jsme se dozvěděli, na jakém ideovém a organizačním základě by měla nová, modernizovaná sociální demokracie pracovat a v podstatě i existovat. Pro mne nebylo snadné jejich uvažování pochopit a navíc ho dokonce akceptovat. Celkový směr prezentace byl alarmující.

Přednášející se snažili vysvětlit názorovou nečinnost či umrtvení ideové diskuse ve straně tím, jak uvedli, že "programové otázky jsou nyní méně důležité, až bezpředmětné." Prvořadé jsou organizační otázky a budování nové, moderní "kartelové" strany. K překvapení bylo referováno vzorově i o americkém stranickém systému. (Sám, přestože v té zemi jsem 10 let žil, jsem tuto "stranickost" nikdy nepochopil). To však nestačilo. Musíme si uvědomit, sdělili nám dále, že "masové politické strany jsou mrtvé".

V tomto pojetí je možno kartelizaci strany chápat jako elitářství a čistý klientelizmus. Bylo toho trochu moc najednou a na námitku z pléna, že by to byl konec demokracie, naši milí "akademici" přišli s pádným vysvětlením. "I demokracie se mění, prochází svým vývojem a je třeba ji takto také chápat." Jak? Asi že už moc se na ni nedá spoléhat, respektive, že v programových představách pánů referentů nemá moc místa, čili nepočítáme s ní, protože, jak víme, reformovanou demokracii si lze těžko představit. Vzpomněl jsem si, že obdobné texty, dokonce přeložené do češtiny, o výstavbě strany a stranické hierarchii jsem nedávno četl (Goebbels).

Přátelé, myslím, že takto se strany nemodernizují. Nechci přijmout tyto teze a v zájmu pravdy je třeba uvést, že pokud byl přítomen L. Zaorálek, tak pánové nemluvili a dále moderující pan Eichler dosti umně se snažil oponovat, ale býval dlouhými monology překrýván. Dříve zcela plný sál se valem vyprázdnil, a tak předsedající s odvoláním na tento fakt, schůzi raději ukončil.

Neměl jsem rozporuplný pocit. Věděl jsem, že tito pánové, nevím nakolik jsou spojeni se soc. dem., ač jim bylo dáno místo formulovat budoucí vývoj této strany, nemohou mít pravdu. Jako také "vysokoškolský" učitel si ale nedovedu představit, jakou asi mají odbornou politologickou erudici, kterou mají předávat svým posluchačům.

Vraťme se k projevům uvnitř sociální demokracie, které mají jistý zneklidňující charakter a mohou dát novým kartelizačním teoriím výstavby strany náznak tendence.

Jak se vyrovnáme s elitářstvím, klientelismem ve vedení a dokonce i sektářským přístupem, pokud členská základna je nepočetná a systém programování a ideového směřování je "upozaděn". To jsou podmínky a prostředí, které mohou oprávněně znepokojovat. Bylo by možno poukázat na některé, zvláště personální příklady, třeba ze samotného vedeni strany, a to i nejvyššího. Jsou obecně známé a bohužel pravdivé.

Přesto bych rád upozornil na dva podstatné aspekty z této oblasti. Jeden, který se váže k  osobní elitářské tendenci a druhý mající charakter obecné státní odpovědnosti, což padá na váhu právě v případě vládní účasti

Jmenovití představitelé sociální demokracie jsou v podstatě neobměnitelní (očkování Dienstbierem se neujmulo). To vede k jistému klientelismu a stagnaci či sterilitě při hledání a přijmutí programových a ideových cílů. Vždyť ani souznění s toskánskými pravicovými druhy (Urban), které jistě mělo dosti závažné pozadí, vedlo jen k "poučení" v dospělosti, aby byl dotyčný omluven, a zůstal v "partě".

Za závažnější bych pokládal pochybení v oblasti zahraniční politiky a bezpečnosti, kdy "stínový" funkcionář obrany (Hamáček) nehledě na bezpečnostní prostředí a jemu odpovídající snižující se náklady na zbrojení a prohlubující se spolupráci rozhodujících mocenských faktorů při spolupráci velmocí se snaží zapouzdřit výši našeho zbrojního rozpočtu, který by měl být v podstatě jedinou fixní položkou. Odpovídá to asi i osobním vazbám do prostředí "zlaté mládeže" při jejich nedávném setkání v Praze (Pražský studentský summit), která v předepsaném obleku se prohlásila za elitu, top a dokonce za summit nové nastupující společnosti. Účast na těchto jinak vyprázdněných setkáních nenapomáhá prohloubení demokratických tradic společenské odpovědnosti.

Místo těchto aktivit na podporu "lidských práv" i za podmínek vojenských intervencí, by bylo účelné se distancovat od těchto tendencí, zvážit svá minulá zapojení i případné omluvy za agresivní akci proti Jugoslávii. Bohužel jsou to problémy, které jakoby soc. dem, spíše její představitelé, nevnímali, přestože byli rozhodnými přímými účastníky. "Levicový" prezident by měl přesměrovat svoji cestu vrchního velitele od již odcházejících jednotek z  mise v Afghánistánu, raději s pokorou a omluvou na Bělehrad.

Obávám se ale, že politické směřování "kartelizované" strany, jejíž představitelé, jádro, nukleus a "elita", bez široce akceptovatelného programu a organizační základny snadno opomene i sociální prvky svého poslání.

0
Vytisknout
5678

Diskuse

Obsah vydání | 29. 5. 2013