Václav Havel a nezpochybnitelný demokratický playlist Radiožurnálu

19. 12. 2011 / Michal Vimmer

Nedávno proběhla diskuse o hudbě na nejposlouchanějším veřejném rozhlasovém kanálu, Radiožurnálu, úžasném proudu českého bezčasí, který posluchačům umožňuje kdykoli znova vstoupit do stejné, vyschlé řeky dutých zvuků. Jak prázdnota Radiožurnálu bezchybně odráží "demokratičnost našeho" veřejného prostoru vystihl redaktor Klusák. Musel zemřít V.H., aby se playlist kolovrátku ČRo1 na pár hodin zadrhl a "všechno" se změnilo? Jakoby se včera v neděli hrálo z domácí diskotéky zesnulého: Zappa, Rolling Stones, Plastic People. Ale pochopitelně, že se nezměnilo NIC. Jak by také mohlo. Kýč zůstal kýčem.

Jak je nezpochybnitelný "demokratický" playlist RŽ (hraje se přece to, co lidé chtějí poslouchat a je to kvalitní, jsou na to průzkumy), stejně nepochybná je U Nás samozřejmost věcí jinde nepředstavitelně protikladných a soužití jevů jinde neživotaschopných.

Ctitelé V.H. věří, že je možné být zadobře s každou americkou vládní garniturou, a přitom bez morální újmy vyznávat americkou kontrakulturu (Zappa, Velvet Underground), být na jedné s lodi s neocony a tancovat na Sweet Neo Con. U Nás nikdy nebyl problém hrát si na beatniky či hippie, poslouchat a vzývat Boba Dylana, Joan Baez, obdivovat Jane Fondovou a zároveň fandit zeleným baretům ve Vietnamu.

Logicky nenastaly rozpaky ani při dalších dějstvích "válek za svobodu a demokracii." Náš člověk V.H. je "jako Gándhí" , ale On, V.H. nám dal svobodu od pochybností, zda je v pořádku dobombardovat kohokoli na světě na vyšší level společenského systému. On nás osvobozuje od nejistoty, jestli by se lidská práva a demokracie neměla hledat a chránit i v euroatlantickém prostoru, nejenom na Kubě, Číně, v Rusku, Barmě a Severní Koreji.

Ostatně Guantanámno je taky jenom Kuba, že?

Velké osobnosti obecně požívají zvláštních výsad - měřit je jedním metrem jako každého druhého se jaksi nesluší. Velikáni mají nárok na paradoxy, kterým rozumí jenom oni (viz "nepolitická politika"). Problém je, že s fyzickým skonem takových géniů přestává platit i jejich originální pečeť. Zůstávají jen vykladači, kteří už se na správném čtení slov Mistrových nikdy neshodnou. Takový osud čeká i vyznavače ideologie Pravdy a Lásky.

0
Vytisknout
3368

Diskuse

Obsah vydání | 21. 12. 2011