Německo: Baerbocková balancuje na správném laně

17. 5. 2023

Když se německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková v dubnu setkala se svým protějškem, čínským ministrem zahraničí Čchin Kangem, varovala před "hororovým scénářem" v případě vojenské eskalace v Tchajwanském průlivu. Vyjádřila také znepokojení nad porušováním lidských práv ze strany Pekingu, a to i v ujgurském regionu Sin-ťiang. Její návštěva je dobrým příkladem toho, jak musí demokracie balancovat, pokud chtějí moudře spravovat své složité vztahy s nespravedlivými režimy a vyvážit hospodářské, bezpečnostní a politické zájmy.

Mnoha zemím se bohužel při jednání s autoritářskými režimy nedaří kráčet po tenkém ledě – diskuse o otázkách lidských práv chybí na předním místě agendy, pokud tam vůbec je. Pokud se však některým z nejzávažnějších zločinů světa nedostane pozornosti, kterou si zaslouží, mohou se uchytit, růst a prosperovat.

Celosvětově rostoucím problémem v oblasti lidských práv, který si zaslouží více pozornosti, je věznění lidí, kteří se odváží kritizovat svou vládu a její zájmy: Situace politických vězňů na celém světě.

Saúdská Arábie a autoritářské režimy, jako je Čína a Rusko, již dlouho trestají kritiky strašlivými tresty odnětí svobody, ale v současné době jsme svědky nové vlny represí. Režimy vstupují na novou půdu, aby mohly kontrolovat své politické oponenty, novináře a kritiky a prosazovat svou autoritářskou agendu. Aby potrestali prosté vyjádření názorů – nejen osobních, ale i těch, které se objevily na internetu a dokonce i na soukromých fórech – spoléhají na protiteroristické zákony, zákony o pomluvě a další bezpečnostní zákony.

Jako v případě Salmy al-Šehabové, která čelí sedmadvacetiletému trestu odnětí svobody, následovanému sedmadvacetiletým zákazem cestování za tweetování o právu žen řídit a za propuštění známých aktivistů.

Abychom pochopili, jak lze problém řešit, je nezbytné pochopit jeho závažnost. Vezměme si příklad Kuby: V důsledku protestů v létě 2021 zažila země drastický nárůst počtu politických vězňů, přičemž v současné době je na Kubě uvězněno více než 1 000 lidí jako političtí vězni. V Barmě bylo v reakci na převrat před dvěma lety zatčeno odhadem 13 845 lidí. V Bělorusku se počet politických vězňů odhaduje na 1 449 a v Íránu na 1 143.

Kromě zadržování jsou oblíbenými moderními nástroji také domácí vězení, zákazy cestování a zmrazení majetku, jako v případě Žanbolata Mamaje, vůdce neregistrované Demokratické strany Kazachstánu, který byl v listopadu 2022 převezen z vězení do domácího vězení.

Politicky motivované zadržování je také rozšířené v některých zemích, jejichž turistické a investiční kampaně úspěšně odvádějí pozornost od represí.

V Kambodži byl v červnu 2022 odsouzen k šesti letům vězení v nechvalně známém vězeňském systému právnička v oblasti lidských práv a demokratická aktivistka Theary Seng, jejíž spoluvězni hlásili mučení a podvýživu. Její prohřešek: Kritizovala diktaturu na internetu. Na rozdíl od mnoha jiných politických vězňů má Seng, která kdysi uprchla před vražedným režimem Rudých Khmerů, možnost být podporována americkou vládou kvůli svému dvojímu kambodžsko-americkému občanství. Ale příliš mnoho dalších hladoví ve vězení, aniž by se jich vláda zastala. Je to jejich vlastní vláda, která je uvěznila a zahodila klíč.

Novináři patří mezi nejčastější oběti politického věznění. Safiye Alagas je jedním z nejméně 60 novinářů, kteří jsou v současné době uvězněni v Turecku za své zpravodajství o vládní korupci a represích. Většina z nich je obviněna z "teroristické propagandy", "podněcování k nepřátelství vůči státu" nebo podobných obvinění, z nichž všechna se v podstatě redukují na zveřejňování informací, které ukazují Erdoganův režim v nelichotivém světle.

Pět tisíc kilometrů odtud si vietnamský novinář Nguyen Van Hoa odpykává sedmiletý trest odnětí svobody poté, co kriticky informoval o úniku chemikálií, který zabil velké množství mořské fauny a flóry a znečistil pobřeží jeho domovského regionu, stejně jako o velkých veřejných protestech, které následovaly. Obvinění ze "zneužívání demokratických svobod k porušování zájmů státu" zavání orwellovskou dvojakostí.

Explicitní pojmenování případů

Příklady ilustrují, že systematické věznění politicky nepříjemných hlasů vyžaduje mnohem silnější reakci ze strany demokracií než dříve – jak s cílem omezit tuto formu represe, tak osvobodit mnoho lidí, kteří jsou v současnosti vězněni.

I když jsou zdroje omezené, vždy existují příležitosti udělat více pro práva vězňů v bilaterálním a mnohostranném kontextu, včetně explicitního jmenování případů. Realisticky to neznamená, že vztahy s těmito represivními režimy jsou přerušené. Taková akce může vést k významným zlepšením, jak jsme viděli v únoru, kdy bylo v Nikaragui propuštěno 222 politických vězňů.

Na druhé straně ti, kdo udržují diplomatické a hospodářské vztahy s autoritářskými režimy, aniž by obhajovali konkrétní případy, čímž jim poskytují publicitu, zrazují demokratické hodnoty a plýtvají vlastním politickým vlivem, který na tyto režimy demokracie mají.

Potřebujeme strategický celovládní přístup, který kombinuje veřejný tlak s ekonomickou a politickou diplomacií. Když pracovníci velvyslanectví demokratických zemí navštěvují politické vězně, zajišťují jejich blaho a signalizují úřadům a zadržovacím střediskům, že jsou sledováni.

Když jsou však vězni propuštěni z vězení, práce na jejich podpoře zdaleka nekončí. Vlády a neziskové organizace by měly nabídnout více podpory bývalým vězňům, zejména aby se vyrovnali s vážným traumatem, které utrpěli, dále okamžitou lékařskou a psychosociální podporu na pomoc s přesídlením, protože mnozí z nich čelí opětovnému zatčení a násilí, pokud zůstanou ve své vlastní zemi.

Politické zadržování si vybírá svou daň nejen na samotných vězních, ale také na příbuzných, kteří také potřebují finanční podporu, pokud je živitel rodiny uvězněn, stejně jako právní podporu v jejich úsilí o osvobození svých blízkých a psychosociální podporu.

V prosinci 2016 byl kamerunský novinář na volné noze Tsi Conrad zatčen pod pohrůžkou střelné zbraně při natáčení demonstrace, při které úřady údajně střílely ostrou municí na demonstranty. Následně byl obviněn z terorismu, separatismu, nepřátelství vůči státu, pohrdání úřady, vzpoury a šíření falešných zpráv a v současné době si odpykává patnáctiletý trest v nechvalně známé centrální věznici Kondengui.

Stejně jako u většiny disidentů, kteří jsou svévolně zadržováni – a slouží jako příklad k odstrašení ostatních – to nebyla jen Conradova osoba, kterou úřady chtěly uvěznit. Byl to také jeho hlas. Ale i z vězení Conrad nadále využívá svou poezii a rostoucí přítomnost na sociálních médiích, aby oslovil svět. Conrad, stejně jako mnoho dalších politických vězňů, se nedá tak snadno umlčet.

Nyní je na demokratických vládách v Německu a po celém světě, aby upozornily na neutěšenou situaci těchto odvážných obránců lidských práv. Když jsou umlčováni političtí vězni, demokratické vlády musí pozvednout svůj hlas.

Zdroj v němčině: ZDE