Britští konzervativci systematicky a dlouho lezli Trumpovi kamsi. Teď předstírají, že to nedělali

11. 1. 2021

čas čtení 6 minut
Michael Gove, brexitérský kumpán Borise Johnsona, lhář a podvodník, leze kamsi Donaldu Trumpovi

Když podlézavě interviewoval Donalda Trumpa, Johnsonův kumpán Michael Gove tím pošpinil těch několik málo nároků na to považovat se za slušného politika, novináře, či lidskou bytost, píše Nick Cohen. Už tehdy hned na začátku, těsně po Trumpově inauguraci v roce 2017, viděl každý, kdo má oči, že Trump je ochoten šířit jakoukoliv lež a vyvolávat jakékoliv nepokoje. Gove tím vůbec nebyl zhnusen, naopak, byl nadšen. Trump je podle něho "vřelý a velkomyslný" přítel Velké Británie, psal Gove v deníku Times (za souhlasu magnáta Ruperta Murdocha, který u tohoto Goveova rozhovoru s Trumpem seděl, Gove to však nepřiznal. Murdoch vlastní deník The Times, také vlastní ultrapravicovou prolhanou televizi Fox News bez níž by se Trump nikdy nestal prezidentem, pozn. red.) Čtenáři deníku Times by Trumpa neměli považovat za nebezpečného podvodníka, ale měli by soustředit svůj hněv proti liberálním politikům a komentátorům v "establishmentu zahraniční politiky", kteří se stavějí k Trumpovi s "arogantně a s pohrdáním", přestože si to "vůbec nezaslouží".

 

Nadešení, které přínášejí extremistická politická hnutí, spočívá v tom, že vám dovolují páchat hříchy. Trump ukázal britské a americké pravici, že mohou starou morálku hodit přes palubu a že se k tomu mainstreamoví konzervativci přidají, namísto toho, aby se spojili s nenáviděným liberálním "establishmentem". Trump jim dal rozhřešení. Žádný trest nebude následovat, budou-li lhát či vyvolávat nenávist. Naopak, Trump jim ukázal, že potřebují lhát a vyvolávat nenávist, aby zvítězili, a čím nehoráznější ty lži a čím nenávistnější ta zloba, tím větší bude vítězství.

Trumpovo prezidentství končí jedenáctým zářím dvacátých let jednadvacátého století: útokem na citadelu americké demokracie chátrou, kterou Trump inspiroval svou velkou lží, goebbelsovsky obrovskou, že prý zvítězil ve volbách, které prohrál.

Je to příliš mnoho, i pro britské konzervativce, které vzrušovala Trumpova zločinecká atraktivita, a tak se teď rychle snaží přepsat svou minulost. Trump jednal "naprosto nesprávně", když povzbuzoval své stoupence, aby zaútočili na Kapitol, řekl Boris Johnson.

Když v Británii v sedmdesátých letech začalo být zneužívání moci policie tak drzé, že už se to nedalo ignorovat, policisté se snažili uklidnit veřejnost tvrzením, že bychom si neměli myslet, že pár "špatných policistů" znamená, že je prohnilá celá policie.

Konzervativci nyní vylučují Trumpa jako "jeden izolovaný případ špatnosti". Jeho prohnilost by nás neměla vést k tomu, abychom dospěli k závěru, že anglosaská pravice je systémově nemocná.

Jak je sledujete, jak se snaží chránit si teď zadky, pamatujte, jak Gove líbal Trumpův. Britští konzervativci nyní tvrdí, že na rozdíl od Trumpa je Johnson tolerantní liberál. Co je to za liberála, který jmenuje Priti Patel svou ministryní vnitra a nechá svého vlastního poradce pro etiku odstoupit, namísto toho, aby vyhodil jí, když je shledána vinnou, že terorizovala a šikanovala státní úředníky? Konzervativci tvrdí nyní, že Johnson nikdy neužíval rasistické konspirační teorie. Avšak Johnson použil Trumpovy lži o tom, že Obama údajně není Američan, když se mu to hodilo k prosazování brexitu. Tvrdil, že protože je Obama z Keni, je prý protibritský.

Konzervativci zapomínají, že Johnson Trumpa obdivoval a vyžíval se v jeho agresivitě. "Představte si, kdyby Trump dělal brexit," vykřikoval Johnson v roce 2018. "Šel by zatraceně tvrdě!" Britští a američtí nacionalisté se navzájem podporují. Vidíte jejich vzájemnou provázanost v upřímně řečeno šílené představě, že Británie může opustit EU a vstoupit do "anglosféry" - vytvořit unii s Kanadou, s Austrálií, s Novým Zélandem a s USA.

Vidíte, jak ultrapravicový americký Cato Institute a Heritage Institue poskytují velké finanční prostředky propagandistům v Londýně a jak členové Trumpovy vlády povzbuzovali britské vládní brexitéry.

Porušování mezinárodního práva, útoky na nezávislé instituce, testy loajality, vítězství ve volbách a v referendech na základě lživých slibů, které nikdy nejsou splněny, ohromující nekompetentnost, chvástavost, bojovnost a absurdita. Neříkám, že mezi Trumpem a Johnsonem nejsou žádné rozdíly, jen se musíte hodně namáhat, abyste je spatřili.

Jestli anglo-americký konzervatismus dokáže vymýtit své démony, to je otevřenější otázka, než má právo být. Nejvíce ohromující okamžik přišel minulý týden po ultrapravicovém útoku na Kongres. Republikánští politikové prostě dál ospravedlňovali vzpouru a zpochybňovali volby. Říkali svým voličům to, co ti chtěli slyšet. Jejich voliči rozhodnou, zda mohou tito politikové znovu kandidovat a zda jejich kariérismus byl zradou státu.

Trump je už v podstatě pryč, a tak Johnson vypadá jako člověk včerejška, trapný relikt zdiskreditované éry. Je rozumné spekulovat, že toryové se přece musejí obrátit zády k té řadě let selhávání, jemuž stál Johnson v čele, a nalézt pro sebe lepší budoucnost. Ale uvažte, kdo je atraktivní pro voliče britských konzervativců. Jejich voliči se vyjádřili, že chtěli, aby americké volby vyhrál Trump.

V roce 2019 sdělili angličtí konzervativní voliči průzkumníkům veřejného mínění, že jsou ochotni schválit rozpad Británie, odchod Skotska i Severního Irska a i likvidaci Konzervativní strany, jen aby byl brexit realizován. Úroveň fanatismu Angličanů není o nic menší než míra fanatismu Američanů a je sentimentální si představovat, že je tomu jinak.

Labourističtí aktivisté byli nakonec zhnuseni ostudou, kterou na ně hromadil corbynisus, a zvolili si místo toho slušnost a schopnosti. Možná podobný pocit viny převládne i u britských konzervativních a amerických republikánských aktivistů. Bohužel nevidím jedinou známku, že by se dosud dokázali zbavit své drogové závislosti na rozechvění z možnosti porušovat civilizační normy, jaké tak silně pociťoval Michael Gove, když se setkal s Donaldem Trumpem. To temné osvobozující vzrušení, které pochází z vědomí, že je možné "jednat do prdele opravdu tvrdě" je dosud ovládá. I když americká pravice se rozpadla, britští konzervativci jsou stále ještě u moci a stále jim to ještě prochází. Změní se teprve, pokud se kdy změní, pokud dostanou svůj opožděný trest.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3692

Diskuse

Obsah vydání | 14. 1. 2021